Agónie - konec Rasputina

Film rozkladu a zániku, zachytených v Klimových nesmierne atmosférických pomalých zhlukov obrazov komorného charakteru, posilnených autentickými zábermi udalostí. Skvelá monotónna, podvedomo pôsobiaca hudba tlačiaca scény do k ešte silnejšiemu, vyhrotenejšiemu výzoru. Nezabudnuteľné obrazy historickej tragédie cárskeho Ruska a jeho "svätého muža" so silnou dávkou expresivity. (31.01.2013)

Filmovost Agónie zpomaluje v první polovině neběžné zacházení s psaným textem - se spoustou textu - ...a zpomaluje ho také řada dokumentárních záběrů. A to i přesto, že jsou dynamičtější, než samotné vyprávění. Zvykal jsem si dlouho na přechody mezi nimi a mezi viscontiovsky luxusním barevným snímáním příběhu (- který se ostatně rozvíjí jen velmi zvolna a navíc leckde zašustí papírem). ...tajné komnaty paláců, přiznaně studiové (cikánská scéna, chodba za "poradní" místností válečného důstojnictva - figuríny důstojníků jak z Tajemného hradu v Karpatech) a do toho prostřih na místnost dětského pokoje carského synka - s realistickou výpravou tak jak "má být" ve velkém filmu; a do toho všeho občas černobílé "artové" záběry nahoty - Klimov byl expresionista naturelem. Neorganičnost těchhle kontrastů i to, že to vlastně nevadilo - 15 let po Nové vlně ovšem zůstává jako hlavní akcent: obecnější zachycení údělu nadaného jedince žraného vlastní choutkou a mocí anebo výpověď o dějinných pohybech, o tom, jak prohnilý pozdní carismus byl, to mi všechen ten expresionismus a vizualitu nevyvážilo - je to totéž, co mi vadilo v Jdi a dívej se: tlačit na pilu uměl Klimov výtečně. Étos je v tom ale podle mě jen jako vedlejší produkt. Mj. Schnittke úžasný! Mít tak symfoňák s Eri Klasem a film k hudbě! (25.03.2018)

Petrenko s bravurou ztvárnil rozporuplnou postavu Rasputina, dal jí přímo démonický vzhled, temný náboj, mystickou auru (hravě tak překonal i Ch.Lee). Druhá část filmu je výrazně lepší - větší prostor má hraný film, dokumenty jsou využity méně a lépe (první část naopak působí jako polohraný dokument). Výtvarná kamera je doprovázena majestátní hudbou. Ve druhé části zaujmou snové scény, symboly, filmová zkratka, práce s barvou, smysl pro detail. Obeznámený divák samozřejmě ví, že značný prostor dostane snaha postav odstranit ďábelského Rasputina, což nebude snadné. Druhá část je také mnohem temnější. Režisér se nebál zobrazit nahotu a vykreslení dekadentní společnosti připomene úpadek Říma. Není divu, že film měl problémy s cenzurou a uvedením do distribuce. Ochránci zvířat možná zaúpí nad krvavým masakrem vran - pro film má však symbolický význam. Také dnešnímu divákovi připomene, že v sovětských filmech bohužel zvířata skutečně umírala - ptáci, kočky, psi i koně... (26.08.2014)

Falešný obraz konce samoděržaví, křivé zrcadlo nastavené jednomu ruskému mýtu... Škoda, že umělecky nepochybně silnému filmu nebylo dáno vzniknout o pár let později, kdy v rámci >perestrojky a glasnosti< by se nepochybně toto Klimovovo dílo vyrovnalo s jednou temnou kapitolou ruské historie lépe a pravdivěji... (12.06.2006)

Expresivní snímek lze chápat současně jako životopisné drama i podobenství o rozpadu ruské monarchie. Klimov pracuje s různými rovinami vnímání reality a času Střídá "běžné vnímání" se silně stylizovanými scénami vizí a černobílými dokumentárními záběry. Podobně jako hrdina Klimovova snímku Jdi a dívej se projde hrdina filmu vlivem okolností a vlastní sebedestruktivity několika výraznými změnami, až nakonec zůstane jen sám se sebou a není mu dáno ani jednoduše umřít. (12.06.2006)