Jak ukrást Venuši

Kdo by to byl řekl, že spojení dvou zcela nevinných slov, jakými jsou odborná expertíza, vyvolá u dvou počestných padělatelů, pardon občanů, takový šok, že :-) Lupičská oddechovka made in W. Wyler se snovým hereckým obsazením, tj, křehkou kráskou (byť už to zdaleka není ta „naivní holčička“ z Roman Holiday, ale životem otřískaná dáma-její herectví dostává další rozměr) s roztomile předstíraným nevinným výrazem, která rozsvítí každý snímek- A. Hepburn coby počestnou dcerou Nicole a sympatickým (příležitostným) zlodějem P. O’Toolem resp. S. Dermottem. Třetím do party je zde H. Griffith coby otec Nicol, vášnivý to umělec a sběratel, ochotný (bez nároku na honorář) zapůjčit širší veřejnosti i největší klenot své sbírky. Nebo je to všechno trošku jinak? Vše vypadá tak jednoduše a nenuceně, že jeden dostane hroznou chuť rozdělat si taky sadu barev resp. vzít do rukou kladivo a majzlík a podělit se světem o nového (dosud neobjeveného) van Gogha resp. Michelangela. Ostatně kvalitního umění není nikdy dost a že z toho i „něco málo kápne“ je příjemný to bonus a koneckonců i spravedlivé uznání (vašich) kvalit, nemyslíte? Navíc ta pověstná chemie mezi ústřední dvojicí tu funguje spolehlivě a k tomu návdavkem bonus v podobě chytrého (v rámci žánru) scénáře resp. nenucených dialogů, které netahají za uši, nedělají z diváka vola a ještě (po)baví (jemně) inteligentním humorem. [malá ochutnávka – „Fascinating. What’s your growth factor?“] Zdá se to jako celkem prachobyčejná věta, že? Souhlas, jenomže ústy „ohromené“ (E. Wallachem) A. Hepburn, to dostává další rozměr, mající za následek upřímné cukání v obou koutcích vašich úst. Nevím jak vám, ale mně tohle (občas) ke spokojenosti stačí. Už pouze kvůli faktu, že zcizení Venuše (narozdíl od „kradení Dagmary“) si milerád kdykoliv zopáknu. Tam i pouhopouhá prvotní projekce je o jednu více, než by bylo zdrávo, že Jaroslave?! 80% (03.06.2013)

Úmorně dlouhá oldschoolová podívaná, která je totálně odtržená od reality. Pokud by bylo možno tento film personifikovat, vypadal by jako pitvořící se ztělesnění přetvářky. Za sebe nemám problém prohlásit, že zápletka i dialogy jsou u tohoto filmu stupidní, a celé to stojí a padá na herectví Audrey Hepburn. Z její maximálního hereckého nasazení mám skličující pocity, protože mi to celé vyznívá vniveč - celý ten prostoduchý film je jen dramaticky rozvolněná lovestory okořeněná artovým pozlátkem Gogha a spol., kteří zde hrají nedůstojnou stafáž. Osobně jsem nikdy nenacházel pochopení pro snímky, které podobným způsobem glorifikují krádeže uměleckých artefaktů, jako třeba Past nebo Aféra Thomase Crowna. Když si odmyslíte nostalgický nátěr a všechno to cukrblikování Audrey, vyjde vám jen přiblbá dobová komedie, na kterou by se při jiném hereckém obsazení dávno zapomnělo. U mě osobně strašné zklamání a nuda. (06.01.2013)

Kdykoliv jsem tenkrát v kině viděl tuto komedii, byl jsem z ní pokaždé nadšený. A že těch návštěv bylo. No řekněte - kdo by se do Audrey Hepburn nezamiloval? Sluší jí to tady jak v modelech od Givenchy i v tom děsném mundúru s kbelíkem v ruce je prostě kouzelná. Moc příjemná zlodějská komedie, kde se originálně krade soška Venuše z muzea. Komplicem je Peter O´Toole, kterému to tady děsně sekne. A jako bonus Paříž! (29.06.2011)

Krimi komedie, u níž jsem skoro půlku filmu téměř nic výrazně komického nevnímal. Dokonce i atmosféra Paříže ze strany Američanů mi připadala trochu fádní. Pár scén jako třeba jízda policejních aut po ulici bylo až málem zdlouhavých, ale zaposlouchal jsem se do pěkně napsaných dialogů, zaujalo mne téma kolem falšování výtvarních děl a pro mne nepříliš známý Hufh Griffith coby lehce svérázný mistr padělatel (aneb takový následovník legendárního van Meegerena :-)). Loupež nejrůznějších objektů bývala častým tématem soudobé filmové zábavy, tahle loupež mne překvapila mj. rychlým způsobem, s jakým se do ní téměř bez přípravy naostro pustila nenápadná dvojka pachatelů a jak si hlavní hrdina uměl invenčně poradit se všemi nečekanými nástrahy (např. u "akce" s klíčkem, magnetem a provázkem). Mezi půvabnou Audrey Hepubern a jejím velice sympatickým partnerem Peterem O'Toolem to začlo čím dále víc jiskřit, nevadilo mi ani, že během opakované romantické lichotky jsem to nestoudné tajemství Venuše odhalil a scény z těsného skládku č. 4 v muzeu patřily určitě k těm nejvtipnějším (hlášky modrookého Petříka o obsazených luxusních hotelích, nedostatku místa pro doktora a pod. mne velice rozesmály :-)). Z několika point příběhu, které celé dění hezky završily, se mi nejvíc líbila ta s oslovením a dotazem směrem k Vincentu van Goghovi. Kdybych měl filmu něco vytknout, byla by to v první řadě poněkud nemastná-neslaná hudební složka. 75% (15.05.2020)

Čekala jsem sice něco jiného, ale tohle bylo rozhodně mnohem lepší! Ačkoliv jsem nevěděla, že Venuši režíroval stejný člověk jako Prázdniny v Římě, hodně mi je to svým zpracováním a vtipem připomínalo. A to vůbec nebylo na škodu.. Námět je rozhodně velmi zajímavý a vše, co se z něj vytřískat dalo, z toho podle mě William Wyler vytřískal. Bylo to vtipné, napínavé, romantické a prostě skvělé! Audrey Hepburn (ačkoliv už to není ta "malá holčička") byla vynikající, krásná, milá a sexy! A rozhodně je pro mě docela neuvěřitelné, že ten stařík z Troje byl kdysi takový fešák :D Byl úžasný a role profesionálního zlodějíčka mu sedla.. Přesně takhle to má vypadat :) Čím jsem se ale kochala asi nejvíc, to nebyla Audrey ani Peter, nejkrásnější pohled byl pro mě rozhodně na módu té doby. Audreyiny bílé retro brýle byly nádherné a celkově všechny její kostýmy byly krásné (až na ten kostým uklízečky, ale to se snad dá pochopit :D).. Vynikající film! Asi si toho Wylera začnu všímat víc :)) (15.02.2012)