Jak ukrást Venuši

Moje moc moc oblíbená komedie s naprosto neodolatelnou ústřední dvojicí! Audrey je tu opět prostě kouzelná, obzvláště když nechtěně střílí po Peterovi nebo ve scéně v restauraci, když jako profesionálka plánuje loupež, mimochodem v těch nejkrásnějších černých krajkových šatech. A s kým jiným se vydat krást do pařížského muzea než se šarmantním modrookým Peterem O'Toolem, který zná všechny fígly (i s bumerangem). Samozřejmě ve vedlejších rolích skvělí Eli a Hugh:) Zábavné, romantické, režie - Pan Wyler..Doporučuje se!! ''Well, it was pitch dark and there he was. Tall, blue eyes, slim, quite good-looking... in a brutal, mean way, Papa. A terrible man!'' (23.07.2010)

Vůbec jsem nemohl věřit tomu, že jsem film až do dnešního dne ponechal bez hodnocení, přestože jsem ho viděl už několikrát. Taková ostuda... Poprvé jsem snímek viděl v době, kdy mi tuším ještě nebylo ani deset, přesto mě už tehdy bavil, a to se s postupem času nikterak nezměnilo. Ústřední dvojice byla skvělá, Calvera byl ve svém štěku výborný a příběh byl navzdory své jednoduchosti a naivitě krajně zábavný. 4*+ (11.08.2020)

Audrey Hepburn a Peter O'Toole sú vynikajúcou dvojicou v tomto filme pre pamätníkov a ja som sa uchechtával pri predstave, ako naše mamky bulili slzy šťastia pri scénke v kumbálku . Tykačky po prvom bozku :))) A najlepšie bolo, kedˇ ju posielal do krbu, tak ju už veselo chytil i za prdel ! :-D " Ja to tedˇ vypnu! Definitivně!!" ***** za jednoduchosť, priamočiarosť, pôvab, eleganciu a v neposlednom rade, za nepostrehnuteľné vtipné gestá a hlášky ! (21.11.2010)

Příjemný film. Herecké obsazení bylo moc prima; Audrey Hepburn jako zlodějka-amatérka rozkošná, Hugh Griffith v roli otce, milovníka umění, padělatele přesvědčivý a Peter O'Toole, který mi přišel v o rok starším "Co je nového, kotě?" celkem mdlý, zde působil vcelku charismatickým dojmem. Chemie mezi hlavními představiteli fungovala a dobře se na ten zamilovaný páreček dívalo. Film i přes nepříliš rychlé (počáteční) tempo pěkně ubíkal a ke konci byl ozvláštněn opravdu luxusní loupeží (třeba trik s magnetem, bumerangem) a samozřejmě happyendem. Slabších 5* (trochu víc humoru by nezaškodilo), každopádně Jak ukrást Venuši je milá oddechovka, kterou určitě můžu doporučit (zvláště příznivcům nejmenované herečky). "Byla černočerná tma a zničehonic se zjevil on. Vysoký, štíhlý, s modrýma očima a pohledný...V tom špatném slova smyslu, papa, hrozný chlap. Arogantní, nelístostný, bez pocitu studu a viny nebo...čehokoli." - "Toho všeho sis všimla?" - "To až pak, předtím jsem ho vezla domů." (12.03.2010)

„Žijeme v hloupém, komerčním světě, bez víry a důvěry,“ pronese otec půvabné Audrey Hepburn, uznávaný sběratel, ale hlavně velký padělatel. Dcerunka se pak proto, aby experti neodhalili nepravost jedné jeho vzácné sochy, rozhodne exponát z muzea ukrást. Zápletku tvůrci sice nerozvíjí tak, jak by mohli a dostáváme se k ní navrch zdlouhavě, nicméně velmi potěší hned několik scén: třeba ta, jak se tvůrci vypořádali se scénou v přístěnku (a vlastně s většinou scén během krádeže), který představoval úzký prostor a tím pádem mačkající se Audrey s Peterem O´Toolem. Ten sice nevyzařuje takovým sex-appealem, ale pořád je velmi slušný. I Hepburn tak trochu znovu hraje postavu, u které dojde k romantickému probuzení. A laskavá a okouzlující herečka spíš víc jen přihrává a předvádí luxusní šaty. Nejsou to nějaké zásadní výtky, přesto je patrné, že William Wyler měl silnější momenty.. (30.07.2016)