Jezábel

Jsou klasiky, které nezestárly dobře a Jezábel k nim patří. Má sice na režijní stoličce Williama Wylera, který z ní chvílemi dělá až nezměřitelný velkofilm, má Bette Davis, která potvrzuje status legendy, když jen pozvednutým obočím přehrává i takového velikána, jakým byl Henry Fonda. Jenže má také nepříjemně povrchní pozlátko, zvrat založený na barvě šatů, který nejen vzhledem k černobílé paletě materiálu, ale i kvůli archaičnosti nezafunguje - a v první řadě má hlavní hrdinku, která se má kát ve chvílích, kdy se sošní muži okolo ní chovají daleko hůř než ona. Tenhle aspekt působí při sledování až fyzicky nepříjemně a protože paralely devatenáctého a dvacátého století už dnes nevyzní požadovaným způsobem, zůstávám u střídmějšího hodnocení. (29.10.2023)

Na tento snímek by se měl podívat každý muž, aby mu konečně docvaklo, proč jsou mnohé ženy tak posedlé svým oblečením. Stačí jednou šáhnout vedle a celý život může jít do háje! ____ Bette Davis podává svoji nejednoznačnou hrdinku excelentně, chvílemi je na zabití, chvílemi k politování. Prudká povaha je to, co ji zničilo. Závěrečná scéna má sílu antického dramatu. (09.05.2015)

Souhlasím, že barva by tomu jenom prospěla. Možná by to dodalo tu chybějící jiskru. Ne že by jich Bette Davis rozdmýchala málo, ale přeci jen mi něco málo k nadšení chybělo. Jinak je film stále aktuální, jen ten "hon na čarodějnice" probíhá trochu jinak, když to přirovnám ke covidmánii. Ale vážně jen trochu, je až vtipné jak se skoro nic nezměnilo. I ty mršky jsou pořád stejné. Kdo by jí mohl lépe zahrát než Betty. (06.12.2022)

Jezebel sa v biblickej terminológii hovorí nevychovaným, drzým a padlým ženám a presne takto bola pomenovaná Julie Mardsen ( vynikajúca Bette Davis ). Jej svojvôľa a tvrdohlavosť ju pripravila o životnú lásku a vlastná pýcha jej dovolila o ňu bojovať, až keď bolo neskoro. Sme v roku 1852 v New Orleans ( vačšia časť príbehu sa odohráva o rok neskôr ) a naškrobená spoločnosť nemá pochopenie pre živel akým je Julie. Wylerova réžia dokázala dokonale vykresliť vtedajšiu atmosféru, a jeho hlavná hviezda si za svoj výkon právom odniesla Oscara. Wyler je silný v komorných scénach, ak však prídu na rad "veľké" scény, dokážu vyvolávať mrazenie na chrbte. Jezebel je filmovou lahôdkou na aké sa veľmi dobre pozerá. (30.11.2013)

Nikdy som nebol fanúšikom neobvyklej krásy veľkých očí Betičky a Žoán, takže nechápem, čo na Julii tí chlapi v New Orleans videli. No a ako dobový divák by som bol čisto z povrchného hľadiska fanúšikom úplne iných dám, napríklad v konkurenčnom filme sa promenadujúcej klasickej krásky Vivien Leigh. Niežeby Bette nehrala ako o život a Wyler nebol najlepším hollywoodskym remeselníkom možno všetkých čias. Všetko je na svojom mieste, nie je čo dodať. Presne takto má vyzerať inteligentný film zlatej doby Hollywoodu, ktorých v pomere obrovského množstva vtedy v ateliéroch natočených filmov až zas tak veľa nebolo. Skôr naopak. Buďme radi, že vieme, ktoré sú to. Je zaujímavé, že kritika sa časom viac prikláňa k Jezebel, ako ku Gone with the wind. Aj keď hlavne dráma a romantika, svoje miesto tu má aj realizmus. (29.06.2013)