Dopis

Brilantne natočený noir s vynikajúcim scenárom Hawarda Kocha ( podľa románu Williama Somerseta Maughama ) je najlepšou ukážkou ako sa majú točiť filmy. Nehovorím to len preto, že Wyler je môj obľúbený režisér, ale precíznosť a poctivosť všetkých zainteresovaných je obdivuhodná. Výnimočnosť filmu je daná už úvodnou jazdou kamery, zastaviac sa na diabolsky ľadovej Bette Davis, ktorá vyprázdni zásobník na schodoch svojho domu do neznámeho muža a taktiež záverečné dlhé finále bez slov. Film otvorene hovorí o posúvaní všeobecných hraníc vo svedomí ( Leslie ) alebo profesionálnej cti ( právnik Joyce ). (25.05.2012)

Výborná Bette Davis v atmosferickém Wylerově "melodramatu noir" podle slavného románu Williama Somerseta Maughama. Zřejmě nejlepší verze tohoto mnohokrát zfilmovaného díla, v níž si si někdejší milenec z verze z roku 1929 Herbert Marshall zahrál nic netušícího manžela. Kvůli cenzuře film končí tak, jak končí - dramatickým ale poněkud moralistickým nepůvodním rozuzlením. Pro milovníky Wylera a Davis povinnost. (13.07.2005)

Dopis (známý u nás i jako List) je třetí z filmů uvedených ve Varech retrospektivě Williama Wylera a opět můžeme pozorovat posun v práci se stylem. Dopis klade mnohem větší důraz kladen na vývoj vyprávění, než tomu bylo u Jezebel a Lištiček, které se soustředily na dramatickou linii vztahů a popis prostředí. Celý příběh je postaven na brilantně rozvedené premise filmu o ženě, která si vymyslí dokonalou krycí historku pro vraždu, ale zapomene na jeden velmi důležitý důkaz. Styl má tentokrát mnohem klasičtější podobu, protože se na rozdíl třeba od Lištiček opravdu musí upínat na vyprávění a podporovat ho. ___ V centru opět stojí silná ženský hrdinka Bette Davisové, která jako by předznamenala typ femme fatale z „noirové série“ (kam ale film víceméně patří, i když vznikl roku 1940 a noiroví puristé trvají na počátečním roku 1941). Celý film začíná ikonickým záběrem odhodlaně střílející Davisové sestupující ze schodů (viz obrázek), který je pravidelně uváděn v různých střihových dokumentech o dějinách americké kinematografie. Snímek ale především obdivuhodně pečlivě dodržuje pravidlo, že když se na začátku objeví v záběru puška, musí (se) jí hrdina na konci (někoho) zastřelit. ___ Každý detail má nějakou funkci v dalším vyprávění a ačkoli film akcentuje určité rasové předsudky, pracuje s obdivuhodnou citlivostí. Strukturované vyprávění je tak čisté, že vzbuzuje dojem jednoduchosti a v některých lidech vyvolávalo po projekci dojem, že by něco podobného dokázali nad vínem napsat taky. Tak do toho, přátelé. Překombinované příběhy vymyslí každý, ale dát dohromady filmy s vyprávěním vypočítaným do posledního detailu, kde všechno zapadne do všeho a žádná informace není navíc, to už je zatracený kumšt. (30.07.2007)

Překvapivě sugestivní podívaná, která technickou stránkou věci předběhla dobu. Bette Davis je jako Leslie dokonalá ve všech polohách a její vytřeštěný pohled v klíčových momentech dokazuje, že se její kukadla o mnoho let později objevila v písničce od Kim Carnes zcela právem. Proč tedy tak nízké hodnocení? Protože producentský zásah podrazil veškerému snažení nohy. Divadelní hru bych hodnotil o třídu výše a film měl skončit stejně jako ona, tedy asi o pět minut dřív. Tehdy totiž přichází zbytečný, logiku nedávající a úvodní výstavbu umenšující epilog, který sice Wyler dokázal natočit napínavě, ale veškeré emoce, které ve mně do té doby byly, v tu chvíli vyletěly oknem. (18.07.2022)

Po filmařské stránce skvělé - práce s detaily, jejichž úloha ze zprvu běžných předmětů nabývá postupně v příběhu na důležitosti, suverénní herecké výkony, démonizující nasvícení (zejména neproniknutelně orientální mstivé manželky). Ale příběh byl na můj vkus příliš jednoduchý. I když, samozřejmě, tady šlo hlavně o způsob vyprávění, a ten je brilantní. Finální scéna ale nemusela být tak doslovná, ukončila bych ji asi o tři minuty dříve. (10.05.2015)