Na Větrné hůrce

Klasické hollywoodské melodrama z dob dávno minulých. Spolupráce všestranného Wylera s herecky vždy dokonalým Olivierem vyšla na jedničku, stejně jako zachycení magicky nádherného místa vřesovišť, kde jako by se čas zastavil a trpělivě vyčkával, až v něm dvě osudem spojené duše naleznou to, po čem celý život toužily. 9/10 (21.01.2010)

Zatiaľ sa mi všetky filmy, ktoré režíroval William Wyler náramne páčili. Wuthering Heights je podľa mňa najlepšie filmové spracovanie literárnej klasiky Emily Brönte a myslím si, že aj samotná Emily by bola s filmom spokojná. Samozrejme mám prečítanú aj knihu, ale bolo to už dávno. Wylerovu verziu Wuthering Heights som videla až dnes prvýkrát a som nadšená. Myslím si, že film mal na Oscaroch 1940 tú smolu, že vtedy mu konkuroval ešte lepší film Gone with the Wind v hlavnej úlohe s Vivien Leigh. Zaujímavosťou je, že Laurence Olivier (Heathcliff) chcel po svojom boku ako Cathy práve Vivien Leigh, budúcu manželku, no jeho požiadavke nevyhoveli. S herečkou Marle Oberon (Cathy) majú na pľaci takú úžasnú chémiu, že človek by nepovedal, že vraj spolu nevychádzali! Marle Oberon tu podáva taký fantastický výkon (a nielen ona), že by si bola zaslúžila aj dvoch Oscarov!!! Vraj nakrútiť tento film - dnes už klasiku, bolo veľmi náročné a režisér vyžadoval veľa - Marle si aj poplakala a Laurence bol nahnevaný, no to úsilie stálo za to. Herci ani režisér už nie sú medzi nami, ale výsledok ich práce si môžu vychutnať ďalšie a ďalšie generácie divákov. Jediné, čomu som neuverila, bolo, že sa dej odohráva v Yorkshire moores - bola to California - vzhľadom na rok 1939 a vtedajšiu situáciu to je pochopiteľné, no mohli si dať záležať aspoň na britskej angličtine, no inak nemám čo vytknúť. Ach a tá hudba, wow! Dodatok: Nevedela som, že v češtine sa to volá Na Větrné hůrce, poznala som to len pod názvom Búrlivé výšiny🙂. 85%. (01.02.2023)

Mysteriózním úvodem, kdy se sněhovou bouří prodírá cizinec a hledá útočiště na Větrné hůrce, kde je poté svědkem čehosi paranormálního a chce si vyslechnout příběh o nešťastné lásce, která jako by uvrhla na místo temný stín, si William Wyler musí získat snad každého diváka. Bohužel se poté snímek promění v krásně natočený romantický kýč, jehož ústřednímu páru (krásná Merle Oberon a charismatický Laurence Olivier) snad nejde doopravdy fandit, jelikož jsou oba velmi nesympatičtí - hlavní hrdinka se chová, jako by měla bipolární poruchu, a Olivierův pomstychtivý hrubián ze sebe postupně oklepe veškeré divákovy sympatie. Oba mluví o velké lásce, přesto neustále dělají vše proto, aby spolu nemuseli být. Možná v tom vězí nějaký paradox lépe patrný v předloze Emily Brontëové, kterou jsem zatím nečetl, film však vyznívá jako vyumělkovaně tragické love story (jinými slovy klasická červená knihovna), které si užijete, když se oprostíte od děje a jeho postav a budete si vychutnávat skvěle udělanou technickou stránku (právem oscarová kamera). Dojmy z toho mám jinak ale velmi rozpačité. [LFŠ 2019] (17.08.2019)

(1001) Líbil se mi ten všudypřítomný vítr. Jinak ve věčném souboji různých adaptací, kdo bude (nej)větší bestií tohoto tragického příběhu, se tady tvůrci rozhodli pro Cathy, která byla opravdu nesnesitelná a povrchní a panovačná, jak to jenom šlo. Při dnešním pokusu o objektivní pohled (tedy například odhlédnutí od toho, že herci jsou skoro vždy pohlední a v minulosti to platilo stoprocentně) je nepochopitelné, proč vznešenému a hrdě napřímenému Laurenci Olivierovi všichni nadávají do špinavých nečestných bytostí. Dnes by se tomu nejspíš řeklo špatná castingová volba. Protože jsem nedávno viděla aktualizovanou adaptaci, kde byl dům a prostředí a život předveden v rámci možností co nejvíce realisticky, tak se musím trochu pobaveně usmívat nad tou idealizovanou představou života na bohem opuštěném vřesovišti - ale to je chyba(?) velké spousty dobových filmů. V tom prostu, který dostala, na mě ohromně zapůsobila Geraldine Fitzgerald, jednak proto, že Isabella byla vždycky moje nejoblíbenější postava, a potom také proto, že její výkon dle mého nejvíc ze všech herců naplňuje obsah slova nadčasový. Jinak mě nejvíce vzrušuje představa, že by celé tělo tohoto filmu představovalo pouze expozici vrcholící tím, že zhrzený milenec nad její smrtelnou postelí zakáže duši své lásky v pokoji odejít, a můj ideální snový film by obsahoval desítky let stárnutí na vřesovišti s duchem a nikdy pořádně nezavřenou bránou do zásvětí v pláních za domem. (19.08.2015)

Knihu od Emily Brontë jsem nečetl, takže nemohu porovnávat s filmem a míru kvality adaptování předlohy. Wylerův snímek však dobře pracuje s atmosférou a až rozervanou romantikou se všemi vlastnostmi, resp. pocity a city, co s ní mohou souviset, např. láska, nenávist, lhostejnost a ve finále i láska až za hrob. Celkově mě však příběh neoslnil a nezískal si moji patřičnou pozornost. (28.11.2017)