Operace Poštmistr

Ritchie vzal reálnou událost s reálnými postavami a celé to ohnul a přibarvil do akčního koktejlu, který je zábavný, nicméně v jeho filmografii se zařadí spíš po bok jednohubek typu Operation Fortune než vedle klasik jako Snatch. Po nadupaném traileru sem asi čekal trochu víc, ale já mám pro Ritchieho dlouhodobě slabost a tak mhouřím obě oči...70% (21.05.2024)

Na tento snímek jsem se velmi těšil, jelikož Guy Ritchie patří k režisérům s nejpestřejším filmovým záběrem. Bohužel, po zhlédnutí The Ministry of Undgentlemanly Warfare musím smutně konstatovat, že Ritchie tentokráte zůstává daleko za veškerým očekáváním. To je dáno především nuzným scénářem, který po většinu poměrně dlouhé stopáže pouze lacině šustí papírem, což má za následek vskutku nelichotivé množství hluchých či zbytečných scén. Dalším hřebíčkem do rakve zoufalého průměru je pak nezajímavá akční stránka, u níž jsem se musel vážně ještě jednou ujistit, že tohle opravdu točil Guy Ritchie – člověk, pod jehož rukama vždy vznikaly skvostné akční sekvence. Ve finále tedy tento projekt nespasí ani sympatické herecké výkony či fakt, že je to celé inspirované nezměrným hrdinstvím malé skupiny agentů za Druhé světové války. Je tedy vážně velká škoda, že výsledný produkt je jen jedna velká smutně průměrná promarněná šance. „If Hitler isn't playing by the Rules, then neither shall we?“ (17.05.2024)

Premisa filmu Guye Ritchieho, vlastně skutečné události, je velmi zajímavá. WW2, Churchill měl geniální mozek a věděl, že Británii neochrání v rukavičkách. Nechal tedy dát dohromady skupinku tvrdých chlapů, špionky a špiona a pověřil je úkolem, který by asi oficiálně neprošel. Je třeba oslabit německou flotilu, pro budoucí cíle. Polovina filmu byla super, uvedení do problematiky, uspořádání teamu, heist ve vlaku, scény s komandem mě fakt bavily. Druhá polovina, která se s první prolíná, je špionská, politická a tam mě to moc neuspokojilo. Lákavé téma, řemeslně sebevědomé, ale čekal jsem víc. Nicméně, audiovizuálně je to skvělé, huba a vlastně i atmosféra navozují takový „westernový“ pocit a ve výsledku mě to docela bavilo. 70% (09.06.2024)

Sbal prachy a vypadni a Podfu©k. Dva kousky, které Guyi Ritchiemu kdysi zajistily kultovní status. Do vzduchu jsem ale vážně neskákal. Jeho Sherlockové Holmesové mě rovněž nestrhli, Král Artuš nezaujal, přesto pak solidně potěšil s Aladinem nebo nadchnul stylovým a přímočarým Rozhněvaným mužem. Mdlá Operace Fortune pak pro mě zase znamenala solidní přešlap. Prostě Ritchie, nahoru dolů. A teď se zase držíme dole. Scénář nestrhnul, postavy jsou zaměnitelné, inspirace Tarantinem je až zoufale okatá, přitom tomu chybí nějaký vizuální highlight, nějaká pamětihodná scéna, kvůli které bych si to chtěl s chutí pustit znovu. Máme tu britskou skupinu žoldáků, která má přidělat pár vrásek na čele a ideálně rovnou pár děr do těla nacistům, Ritchie nám to místy servíruje stylově a místy brutálně, ale o trefu do černého rozhodně nejde. Chybělo mi víc humoru, chyběly mi energičtější herecké výkony (čest výjimkám, zejména Alan Ritchson). A dialogy jsou ve výsledku stejně prázdné a nezajímavé jako repetitivně padající těla nepřátel. Drobné detaily ještě jaro nedělají. (27.05.2024)

Za mě asi nejslabší Ritchieho kousek. Tak nějak mi vůbec nesedl ten funky nadlehčený způsob vyprávění, kterému vlastně kvůli té lehkosti a jednoduchosti chybí jakékoliv napĕtí, vážnost nebo emoce. Velmi ploché, hudba mĕ vůbec nesedla. Til Schweiger si to celé ukradl pro sebe a to tam polovinu filmu ani neni. (27.05.2024)