Muž s kinoaparátem

Zábery najbežnejších činností strednej spoločenskej triedy, od industriálnych "hrátok" (prác) cez rekreáciu až po sledovanie milostného vzťahu, zmenené pomocou invenčného strihu a kamery na nadmieru zaujímavé vizuálne sekvencie, poskladané do dychberúcej koláže, systematického chaosu mesta a života v ňom, skĺzavajúc až k hranici psychedelickosti (rýchly strih dynamických obrazov). Ukážka toho, aké zaujímavé a okúzľujúce môžu byť všednosti v šikovne artovom zachytení a následnom zobrazení, v tomto prípade zachytení a zobrazení práve prostredníctvom kamery.Už to tu zaznelo, zopakujem to aj ja - MANIFEST filmových techník a zručnosti, bez akejkoľvek verbálnej komunikácie postáv - s o to väčším priestorom pre rozmach fantastického hudobného sprievodu (Cinematic orchestra), experimentálneho/avantgardného odéru, ktorému sa nedá odolať - nesmierne podmanivá záležitosť. Podmanivá a čo je ešte dôležitejšie - výrazne NADČASOVÁ. (04.02.2013)

Bezprostředně poté, co film skončil, vypadlo ze mě akorát neovládnutelné "Ach." U filmů z první poloviny 20. století mám obvykle problémy je nějak hodnotit, protože většinou pracují s postupy a motivy, které jsou zajímavé spíše z historického, muzejního hlediska, než že by mě mohly nějak osobně oslovit. Člověk s kinoparátem ale přesahuje jakékoli dobové určení. Během jeho sledování jsem byl prakticky permanentně dojatý s jakou péčí, zájmem a pochopením sleduje všednost. Dokazuje tak nakolik samotný akt přizpůsobování se svému okolí, aby jej bylo možné nějak zaznamenat, buduje vůči viděnému citlivost. Ukazuje nám fascinujícím způsobem nadšení a disciplínu pozorovatele a demonstruje jak silná láska může být k analogovému materiálu. Ach. (13.04.2023)

Tady se prostě nedá normálně říct dobrý/špatný, líbí/nelíbí (nebojte,  zbytek komentu se nese ve stejně odborném duchu jako tato věta.) Je to nejenom mimořádně starý němý film, ale i mimořádný experiment bez použití příběhu, herců a kostýmu, který jenom zachycuje obyčejný život, banální situace a lidské hemžení (já vím, všichni to víte.) Takže má ale  i svou dobovou dokumentární hodnotu a je zajímavé, že se v takovém encyklopedidním díle objevují pouzí obyčejní lidé. Je fascinující, že vlastně asi ani pořádne nevěděli, čeho se stávají součástí. Taky je zajímavé se zamyslet, jaká to je vlastně památka na hned několik obyčejných lidských životů během jednoho dne.:o A při pohledu na ty zběsilé střihové montáže z roku 1929 může člověka až napadnout, že dnešní tvůrci moderních videoklipů vlastně už nedělají nic tak objevného.:o Trochu jsem se bál jestli mám vůbec šanci jako obyčejný jouda v tom objevit něco přelomového. Ale  některých triků jako obrazovka v zrcadle, upravené rychlosti při sportování nebo vzlétnutý plakátek si všimne snad každý. Někdy  mě až donutily zdvihnout obočí. Některé další jsem zapomněl už teď, ale taky jsem mohl být pozornější.:o   Pro filmové školy, teoretiky a kameramany naprosto z pochopitelných důvodů ceněný a obdivovaný materiál. Pro mě jen hlavně exkurs. Ale bylo zajímavé to vidět na velkém plátně stejně tak jako trochu vyčerpávající.  Asi mě  nejvíce strhl závěr, kdy tam těch vychytávek bylo najednou snad nejvíce a začalo se hodně propojovat plátno i dění v hledišti, objevila se dokonce i animace (!) se stojanem a kamerou apod. . Až mě najednou trochu  zarazilo, že už je konec. I když místy jsem se předtím přistihl, že na něj už trochu čekám.  Docela by mě zajímalo, jestli se k Muži ještě někdy vrátím a objevím v něm teprve naplno  i pro sebe tu genialitu jako někteří ostatní komentující. Ale jedno vím jistě, zítra to nebude. A není to jenom kvůli zítřku. (23.02.2023)

Nevím, jak bych hodnotil, kdybych si Muže s kinoaparátem pustil bez moderního hudebního doprovodu, nicméně v kombinaci s hudbou od The Cinematic Orchestra je to naprosto úžasná podívaná. Ty různé střihové postupy, asociace, provázání, práce s tempem a vizuálními liniemi, to vše dává dohromady intenzivní a přímo hypnotický zážitek. Po delší době mě opět dojímá síla historie kinematografie. 9/10 (10.11.2018)

Tuhle kinematogracky-sebereflexivní lahůdku narozdíl od většiny ostatních sovětských "perel" dvacátých a ranně třicátých let s klidem doporučím všem. Dodnes svěží Film, z nějž čiší nadšení z nového možného vnímání světa, z technických možností a kouzel kamery a střihu. V několika kapitolách se nám Vertov postupně vyznává ze svého okouzlení z technického zázraku, kterým je pro něj kinoaparát. Z tohoto nadšení vyšel snad největší filmový dokumentární film všech dob, který, i když samozřejmě ideologicky vyhraněný (hollywoodské hrané filmy či alkohol tady dostávají kartáč), je zároveň asi největší oslavou samotného technického zázraku zvaného kinematografie. Pro někoho, kdo se o film zajímá trochu do hloubky povinnost. (20.07.2006)