Bílý šum

Už se párkrát v historii stalo, že se román s pověstí neadaptovatelnosti dočkal důstojné či více než důstojné adaptace. A Bílý šum Noaha Baumbacha…. mezi ně patřit nebude. Výsledek sice není rozhodně není tragédií a Baumbach i díky výtečnému obsazení nezvládne potopit solidní základ, adaptovat román s filosofickým přesahem a sázející především na myšlenkové pochody nejde očividně s kompromisy ideálně zpracovat. Dost možná ani bez nich. Výsledek je ovšem dostatečně zajímavý, aby mohlo dojít k zajímavé úvaze nad tím, co by Baumbach udělal například s adaptací Kdo chytá v žitě…. (30.12.2022)

Baumbach měl stejně jako jiní jeho filmoví kolegové potřebu ulovit si svého klasika mezi americkými postmoderními spisovateli, jejichž romány se často pyšní svou náročnou čitelností a nesrozumitelností pro čtenáře, natož pak snad neadaptovatelností pro filmaře, ale ono to přeci někdy jde, ač se vždy nejedná o takové nepopiratelné až hmatatelné zjevení jako Andersonovo Inherent Vice. Baumbach však na stará kolena ukázal, že je sebejistý filmař a dokáže si pohrát s experimentální látkou zadání, jež si předsevzal, a necyklí se tak ve své komfortní zóně allenovských tragikomedií, o čemž svědčí v následujícím roce plánovaná Barbie (samozřejmě u hlavního kormidla bude v tomto případě Greta Gerwig). Jedná se tedy jistě o zdařilý film, který by tento rok v americkém mainstreamu těžko hledal konkurenci (možná Dominikova Blonde?), kdy se tvůrcům podařilo v úžasných barvách a s pomocí skvělých postav (obzvláště těch menších, jako obědvající universitní sbor pedagogů) ve zvláštním nervózním rytmu a v paranoidní nejisté atmosféře skutečně dobře adaptovat komplexní román. Počin je ve výsledku jistě přijemně koukatelný, vtipný a zábavný, nicméně i tak pro standartního předplatitele Netflixu zřejmě nestravitelný. Přitom celková message jasná a srozumitelná, ač nutně oproti předloze jistě dosti zjednodušená. Titulková sekvence s LCD Soundsystem už je jen tou nejpříjemnější tečkou na konec. (30.12.2022)

Chtěl jsem býti velkorysým a dát tři, ale vlastně se mi nechce. Vizuál fajn - trochu mám pocit, že to poslední dobou píšu u každý recenze a že vizuál začíná přebírat slovo nad zbytkem tak nějak obecně. Jinak si to hraje na jakousi hipsteřinu a vůbec jsem se nechytal… chvílemi už to vypadalo, že opouštíme rádoby inteligentní chaos plný rádoby intelektuálního humoru mezi řádky, ale stejně to tam dřív nebo později klouže zas a znova a je to zábavné asi jako zarputilý absolvent gymnázia u vědomostní hry na party plné přiopilých pankáčů. Buď se bavme bez snahy být zbytečně chytrý, nebo se přesuňme na party gymnazistů a bavme se tak, aby to padalo ve správnou chvíli na úrodnou půdu. (14.05.2023)

Na striedavo vzrušujúcom a vyčerpávajúcom pokuse Noaha Baumbacha skrotiť komédiu smrti Dona DeLilla ,,Bílý šum" je veľa čo oceniť, v neposlednom rade odvážny duch a ambície, s ktorými sa scenárista a režisér a jeho herci vrhajú do zložitého materiálu. Ale len málo v tomto epizodickom šialenstve zasiahne cieľ tak dobre ako divoká sekvencia titulkov. 6,5/10 (18.03.2023)

Film střídal pasáže, kdy mluvili stejnou řečí jako já s těmi, kde mluvil řečí úplně jiného kmene. A přesně to ovlivnilo nejvíce moje hodnocení v momentě kdy jsem dialogům a chovaní hlavních hrdinů rozuměl mě film přišel velmi atraktivní a zajímavě podaný, v momentě kdy to bylo opačně jsem jen čekal na změnu pasáže. Adam Driver je tradiční kvalitka a filmřaský se taky jedná o povedenou práci. (04.01.2023)