Dlouhá míle

Dlouhá míle je dle mého tak trochu polozapomenutým seriálovým počinem, což je škoda. Příběh je zasazen do netradičního sportovního prostředí a prakticky veškeré zápletky se tak točí ohledně sportu. Pochválit musím skvělé herecké výkony Skopala a Čenského a možná ještě povedenější ze strany Čepka, Brzobohatého či Větrovce. Potěší i menší role pro Haničince a Němce, kterým takovéto úlohy skvěle padly na tělo. Zmínil bych také Potměšila, zde úlisného Vašuta a Kostelku, kterému role zapšklého pijana parádně sedla. Celý seriál doprovází na první poslech výtečná hudba, což při pohledu na autora (K. Svoboda) není vlastně ani překvapující. Co se příběhu týče, tak musím rozhodně uznat, že je poutavý. Nechybí tu napětí, emoce a rovněž krásný odraz reality, kdy je sportovec během svých úspěchů všemi milován, ale jakmile se dostaví krize, svět se od něj odvrací a nabírá až zrůdné tvářnosti. Hlavní hrdina je renomovaným atletem, kterého však nesledujeme při jeho cestě na vrchol, ale spíš na jeho úpadku, resp. postupnému pádu až na úplné dno i do spárů alkoholu. Otázkou tak zůstává, zda se dokáže sebrat a pokusit se o návrat mezi sportovní elitu a rozloučit se tak s hvězdnou kariérou nějakým úspěchem. Během prvního dílu je divák ještě na vážkách, zda je Ondřej Vesecký (S. Skopal, hlavní hrdina) primadonou nebo obyčejným klukem, kterému bylo dáno stát se úspěšným, avšak v dalších epizodách si jednoznačně získává sympatie. Ne příliš charakterní role pro Brzobohatého byla velkým kořením, podobně jako charismatická úloha pro P. Čepka. Nemohu hodnotit jinak než 5*. (15.05.2020)

Vkusný, nevlezlý seriál, který možná bude náhodnému divákovi připadat poplatný době, což do jisté míry samozřejmě i je. Seriál jsem dokoukal do konce a zaujaly mne poctivé a především velmi příjemné herecké výkony tehdejších mladých herců jako Skopal a Čenský. Nevím do jaké míry seriál přináší realistickou autentičnost atletického sportu divákovi, jelikož atletice nerozumím, ale i tak jsem nějakým způsobem vycítil, že je to dobře znázorněno. Krom všeho mi nejvíce imponovalo, že scénář seriálu je velice zručne napsán a tím pádem díky tomu je to skutečně tedy žánrově seriál narozdíl od dnešních komerčních paskvilů. Závěr seriálu byl velmi poutavý a přinesl i zajímavou myšlenku a sice myšlenku efektivního sportovcova odchodu na vrcholu, ba co víc i myšlenku rozpoznání důležitých životních situací nejen pro něho samotného, ale i co se týká pomoci člověku druhému, kdy člověk život již pojímá celistvě a ne jako pouhý okamžik skoku přes švédskou bednu a případně jím vyvolanou, avšak postupně vychládající slávu. (16.08.2011)

Vítězství i pád. Ivan Hubač, syn slavného otce, rozčeřil na samém sklonku normalizace poněkud stojaté (a schematické) vody původní seriálové tvorby – příběh ze sportovního prostředí, kde vládnou intriky, zášť, štěstí a smůla zároveň měl všechny předpoklady, aby zaujal. Bohužel, dny přelomu, tedy listopadová revoluce, odsunuly premiéru až do pozdější doby (1991), ovšem zatracení, které si Hubačův seriál vysloužil, je nespravedlivé. I dnes, po více jak třiceti letech, se ukazuje, jak moderní a dynamické dílo to je. Příběh má spád, zajímavé dramatické momenty, které děj posouvají dál, přesnou režijní koncepci (nedoceněný a neoceňovaný Adamec), precizní herecké výkony i závěrečný song, který zůstává zarytý v paměti nás všech... Sebekázeň – jediná cesta k úspěchu, říká se. Sport, tím spíše vytrvalostní běh, je ale především těžká, vyčerpávající dřina, dril a pot, popularita, která je pomíjivá a vrtkavá. Hubačův seriál nechává diváky záměrně nahlížet i do trýznivých okamžiků v životě úspěšného sportovce, který se, na vrcholu sil a slávy, musí potýkat s ochabujícími svaly, s rozpadajícím se osobním vztahem, se smrtí svého nejbližšího přítele i s hlubokou osobní krizí, která jej dovede až k alkoholu. Je nabíledni, že svou životní příležitost tu v postavě Ondřeje Veseckého získal Svatopluk Skopal, herec mimořádných kvalit, jakkoliv vynikající jsou výkony dalších zúčastněných – Petra Čepka, Radoslava Brzobohatého, Jana Čenského, Jana Potměšila, Vlastimila Fišara, Josefa Větrovce, Petra Haničince... A ještě jedno seriál připomíná a vlastně podtrhuje: totiž, že odejít na vrcholu a zůstat navždy králem je ta největší frajeřina. (16.05.2020)

Asi k žádnému jinému počinu nemám tak blízko jako k Dlouhé míli. Je mi 37 - celý život běhám, mám za sebou období cca 12 let, kdy jsem patřil do celorepublikové užší společnosti. Nebyla to sice patnáctistovka, ale poloviční trať. Vím co to je snažit se udržet ve formě, když člověku odzvoní nějakých 32 let. S řadou zkušeností (jakými si prochází Ondřej Vesecký) jsem si vlastně prošel také. Nyní jsem kromě své stále závodní kariéry ještě právě i trenérem. Musím proto ocenit seriál po stránce metodické - termíny, typy tréninků, přístup - takhle to skutečně chodí. Je vidět, že měl tým kolem pana Adamce profesionální výpomoc. Je tu sice pár drobnůstek, u kterých byl hlavou pokýval ze strany na stranu, ale to nestojí za zmínku. Občasná syrovost seriálu tady také není až tak na škodu. Za nehty lezoucí neustálá znělka Karla Svobody už se stala asi legendární záležitostí k tomuto seriálu. Oceňuji také to, že v každém díle vidíme nějaký ten běžecký závod, při kterém si nejen divák - atlet přijde na své. Gradace atmosféry v závěrečném dílu je opravdu tvrdá. Bohužel i mezi atlety - běžci je řada lidí, kteří se chovají trošku prazvláštně - nadřazeně - bez duše... (03.10.2017)

Jako dítě si samozřejmě nejvíce vybavuji závěrečnou epizodu a scénu v tunelu. Vůbec jsem si nepamatoval, že nejdůležitější linka je přátelství Veseckého a Klánského. Taky tam máme solidního zmrdéčka Brzobohatého a jeho protiklad Čepka. Ženské jsou tu bez výjimky mrdky, hlavně ta, co dala přednost Vašutovi. Ovšem až na Alenku:) Nejvíce mi imponuje návrat na vrchol ze dna, dobrý byl i závod s tramvají. Ondřej říká, co si myslí, a leckdy mu to způsobí těžkosti. Nakonec ale zmrdi utřou. Odcházet se má v nejlepším. (07.06.2021)