Dlouhá míle

Asi k žádnému jinému počinu nemám tak blízko jako k Dlouhé míli. Je mi 37 - celý život běhám, mám za sebou období cca 12 let, kdy jsem patřil do celorepublikové užší společnosti. Nebyla to sice patnáctistovka, ale poloviční trať. Vím co to je snažit se udržet ve formě, když člověku odzvoní nějakých 32 let. S řadou zkušeností (jakými si prochází Ondřej Vesecký) jsem si vlastně prošel také. Nyní jsem kromě své stále závodní kariéry ještě právě i trenérem. Musím proto ocenit seriál po stránce metodické - termíny, typy tréninků, přístup - takhle to skutečně chodí. Je vidět, že měl tým kolem pana Adamce profesionální výpomoc. Je tu sice pár drobnůstek, u kterých byl hlavou pokýval ze strany na stranu, ale to nestojí za zmínku. Občasná syrovost seriálu tady také není až tak na škodu. Za nehty lezoucí neustálá znělka Karla Svobody už se stala asi legendární záležitostí k tomuto seriálu. Oceňuji také to, že v každém díle vidíme nějaký ten běžecký závod, při kterém si nejen divák - atlet přijde na své. Gradace atmosféry v závěrečném dílu je opravdu tvrdá. Bohužel i mezi atlety - běžci je řada lidí, kteří se chovají trošku prazvláštně - nadřazeně - bez duše... (03.10.2017)

Co je Rocky Balboa pro box, to je Ondra Vesecký pro atletiku. Až po pětadvaceti letech jsem se zase setkal s touto mou seriálovou láskou z dětství až začínající puberty. Dlouhou míli a příběh Ondry Veseckého jsem tehdy opravdu "žral". Dlouho jsem nedokázal dokopat se na seriál podívat znovu (díky repríze po dvaceti letech byl a je naštěstí k dispozici, dokonce na webu ČT), vždy jsem kouknul na první díl nebo jeho část a na sledování celku jsem si neudělal čas. Bohužel. Nebo možná bohudík. Díky tomu jsem se k němu dostal ve chvíli, kdy mi dokonale sednul a já zhltnul první díl, po něm druhý, pak třetí, čtvrtý, pak i pátý a šestý a šel v sedm ráno spát. Dlouhá míle mě chytla jako kdysi, jednoznačně ční nad ostatními seriálovými počiny československé nebo české produkce. Těžko uvěřit, že seriál byl natočený ještě za bolševika (vysílán byl asi o rok později) a má ho na svědomí ten, který je pro svou tvorbu pro komerční televize posledních dvacet let vysmíván. (08.08.2017)

Je to už dlouho co jsem viděl osudy atleta Ondřeje Veseckého, ale vzpomínám, že mě seriál bavil. Dokázal přiblížit prostředí atletiky a jen škoda, že v současné době vznikají české seriály na bázi vztahů, kde prostředí ve kterém se odehrává děj je jen kulisami. Bohužel takto dopadla i hokejová Poslední sezóna... Mám takový sen. Chci aby někdo natočil seriál o životě amatérských fotbalistů z vesnice, myslím, že by téma mohlo zaujmout... (16.08.2008)

Jak již bylo řečeno, vskutku se jedná o vynikající seriál z prostředí vrcholového sportu, jmenovitě atletiky, který musí zaujmout snad každého příznivce nejen "Královny sportu". To nejen používám záměrně, protože tento seriál zdaleka není pouze o sportu, ale je zároveň i o mezilidských vztazích, vzestupech i pádech, lásce i nenávisti, přátelství i zradě, zkrátka o všem, co nám život dává, ale i bere. V každém případě se jedná o velmi povedený a možná i někdy neprávem opomíjený projekt, jehož smysl i význam je a dokud lidstvo nevymře i bude stále aktuální. Diváky zcela určitě rovněž zaujmou nejen herecké, ale i sportovní výkony hl. hrdinů Svatopluka Skopala a Jana Čenského, kteří se na své role zejména po fyzické stránce museli velmi dobře a důkladně připravit. (15.07.2017)

Viac než len solídny seriál z konca socializmu. Môžeme tu sledovať zaujímavo prepletené osudy postáv, príbeh, ktorý zaujme. Nie je sílený ale pozvoľna beží. Myšlienka športového ducha tu je pekne ukázaná na športovom, no i v osobnom poli. Veľmi kvalitní herci na všetkých frontoch dávajú snímku uveriteľnosť. Chvíľami som si myslel, že ide o skutočnú udalosť. Oplatí sa pozrieť, navyše keď to má len 6 častí. Všetky voľne dostupné na YouTube. (31.07.2016)