Ochránce

Dojem po prvních dílech už jsem si až do konce neopravila. Jde o polopatické ilustrování autory zbádaného hořkého stavu věcí ve školství, o epizodické demonstrace žalostného statu quo, znázorňované na přehledných exemplech, podložené statistikami a zakončované melodramatickými věnováními. Propojené chabou a stejně schematickou linkou osobního života hlavního hrdiny antihrdiny. *** Záměr asi záslužný, provedení nicméně chabé. I jako vzdělávací materiál pro středoškoláky k rozborům v hodinách občanky by mi to připadlo příliš... účelově strojené. Raději než tohle bych s nimi rozebírala skutečné, nesimplifikované případy - anebo pravá umělecká díla, protože obojí v sobě má nezjednodušitelnou komplexitu, hloubku a šíři kontextu, kterou tenhle divný seriál - panoptikální sled schematizovaných problémů ve školství a výchově - neskrývaně postrádá. Co je to za formát a žánr? Krimi ani drama rozhodně ne. To už dramaturgové diváky a jejich schopnost rozumění a vnímání tolik podceňují, že si troufají předkládat jim takovéhle hybridní bezduché formáty na půli cesty mezi nejapnou edukací a bezkrevnou zábavou, na hony daleko od nervního umění, kterým to klidně mohlo být? Nechává mě to upřímně na velkých rozpacích... *~ (17.03.2022)

Famózní. Pominu-li skvělé herecké obsazení a výborný scénář, zbývá ještě mnohé. Radost herců z toho, že mohou zase jednou skutečně něco hrát, ta je  vidět v každé minutě snímku. Každý díl je v podstatě velké téma, které by samo vydalo na seriál, přesto je v jednom díle vždycky řečeno to podstatné. A vždycky zůstáváme v rovině rozumu, známe limity možného, názory všech stran. A je na nás divácích si vybrat to své. Pořád však cítíme, že to se ve filmu děje, jde vší silou k meritu věci a to i v případě věcí velmi obtížně řešitelných, běhů na dlouhou trať. Jde o oficiální linii zaštítěnou státem, přes všechny přešlapy stále prosazovanou tradici a dlouhodobé cíle naší kultury v tom lepším slova smyslu. Vše velmi korektně a pokud možno nestranně prezentované. A ten nádherný závěr, to tu prostě už dlouho nebylo...90% (29.01.2022)

Seriál o ľuďoch a situáciách, ktoré prináša dnešná doba a ktoré by sme našli na mnohých školách naprieč súčasným civilizovaným svetom. Lukáš Vaculík dozrel do veku, keď mu šediny pristanú a zhostil sa dobre svojho partu. Divákom nie je ponúknutý portrét bezchybného, sympatického a  charakterného spasiteľa detských duší v úlohe ombudsmana. Autori do seriálu zakomponovali celú škálu postáv - nemilých a niekedy aj neospravedlniteľných ľudských chýb. V niektorých prípadoch až zločinného jednania. Je jedno, či sa nachádzame na pôde školy, na ministerstve či pred mikrofónom bulváru. Odchýlia nám aj dvere do domácnosti ombudsmana a jeho spálne. Osobný postreh – zaujal ma najviac diel Hidžáb. Nie kvôli téme (o ktorej ešte pravdepodobne budeme počuť), ale perfektne zvládnutej role v podaní Daniely Hirsch. Jej vnútorné „povstanie“ proti systému vystihuje stredoškolský vek - môže sa stať, že ani vlastní rodičia nerozumejú, kvôli čomu toľko kriku a udierania päsťami do stola. Aj samotný záver bol prekvapením, seriál nekončí tuctovo. (30.11.2021)

Nevídaný. Na český poměry určitě a neříkám to, jen protože jsem tak trochu biasnutej. Všechno, co dělá dobrej seriál dobrým seriálem je tady na hodně vysoký úrovni a to dokonce včetně hereckých výkonů, který mi jinak v poslední době u nás přijdou úplně mimo a neautentický. Jen to Vaculíkovo "Děkuji." mě bude asi ještě hodně dlouho strašit. Důležitý, ani trochu černobílý dílo, který nedává jasný odpovědi, ale nutí se zamyslet a snad i trochu ukázat, že to v tom školství není tak jednoduchý, jak si facebookový válečníci myslí. "Buď mi můžete pomoct... nebo mi pomáhat zabraňte." (08.11.2021)

K Ochránci jsem nejprve přistupoval s menší nedůvěrou, ale už po první epizodě měl můj respekt a definitivně si mě získal ve druhém díle během dusné scény, kdy dojde ke slovní přestřelce hlavního hrdiny s personálem pasťáku sledujícím televizní estrádu navzdory úmrtí jejich kolegyně. A takto působivých momentů jsem do konce seriálu zažil nemálo. Po únavě z opožděné vlny krimisérií je Ochránce svěží svou látkou, blízkou každému (do školy jsme chodili všichni - i když, možná vlastně ne?) a zručně natočený, že bez problému snese srovnání se zahraničními Quality TV. Je sympatické, jak tvůrci vytahují na stůl současná společenská témata a chtějí na ně nabídnout více pohledů ze stran jejich různých účastníků. Seriál nejenže nechává na divákovi, aby si vybral, ke komu se přikloní, ale díky skvěle (a realisticky) napsaným psychologickým situacím může promluvit k divákům v zahraničí nebo i za desítky let. Podobně nejednoznačně jako aktuální témata vykresluje Ochránce všechny postavy včetně těch hlavních. Přišlo mi, že Lukáš Vaculík v roli školského ombudsmana trochu opisoval od Alaina Delona, skvělý Jaroslav Plesl zase připomíná současnou variantu Sira Humphreyho Applebyho. Lahůdkový Pavel Řezníček si pak plně vychutnal svůj protiúkol. Vůbec ale nemá cenu vyzdvihovat konkrétní herce, celý seriál je luxusně obsazený a v každé epizodě je člověk příjemně překvapený minimálně jedním hercem vybraným mimo svůj typ nebo jindy nedostatečně využívaným. Seriálová událost roku 2021. (08.12.2021)