Isherwood

Nedoslovná, přesto výmluvná (kamerová) jízda, která popisuje bolavou realitu dospívání v technologickém výkvětu 21. století, pomocí zdánlivých banalit, které ale herci proměňují v prvotřídní drama, jenž ale úplně žadoní o standardnější typ filmařské realizace, který by pak vymáčknul i nějaké opravdové emoce navíc, díky nimž by pak mohli vyniknout některé vedlejší figury, jinak pozůstalé v bezkrevném závětří diváckého zájmu; dle mediálního pokrytí událost, díky výtlaku sociálních sítí se nad tím do pár týdnů zavře voda.

Je rok 2005, na ČT2 běží v rámci cyklu Americké nezávislé léto film Anora a skvěle zapadá do dramaturgické škatulky. Bavím se, byť hlavní hrdince příliš nerozumím, a víc a víc fandím mlčenlivému sympaťáku Igorovi. A pak je konec a na sklonku léta už je všechno zapomenuto.

Takhle, ten děj o tom, že přátelství je víc jak stetson na hlavě a vytuněný Bioshock penthouse, nepsala úplně nejostřejší scenáristická tužka, ale… ta feel good animace a naprosto GENIÁLNÍ hudba, která do toho filmu musela přicestovat z úplně jiného vesmíru, mě bavila uprostřed liduprázdného kina možná ještě o zaječí chlup víc, jak moje děti.