vurhor

Hudební filmy většinou moc nemusím, protože se často bojím, že se mě pokusí přespříliš okouzlit onou hudební složkou, ale na zbytek kvalit filmu se už tak nějak vyprdnou. Nutno dodat, že nejsem žádný velký znalec Queenů. Byť se mi vždycky ty písničky líbily, nikdy jsem neměl vyložené nutkání je jen tak poslouchat. Bryan Singer (a i jeho dvorní kameraman, který se ujal otěží režie několika sekvencí) však dokázal divákovi naservírovat podmanivou a vtahující podívanou, kterou ocení jak fanatičtí znalci, tak i naprostí neznabohové. Není to přehnaně sentimentální, udržuje si to dobrou rovnováhu mezi prezentací životopisného dramatu a hudebního manifestu, plus herci jsou výborně vybraní. Mercury (respektive jeho představitel) má naprosto okouzlující charisma, a to dokonce natolik, že při jakékoliv scéně na jevišti jsem si, i jako plně uvědomělý heterosexuál, říkal, že ten jeho performance je sakra sexy. Byl očividně podobně pitoreskním týpkem jako Morrison, ovšem velký plus za to, že měl evidentně rád kočky. Závěrečná scéna z koncertu Live Aid je navíc jedna z nejvíc epic scén, co jsem za posledních pár let viděl, až mě to téměř přinutilo tomu vrazit pětku. Pak jsem se ale přeci jenom vrátil do objektivnějších nálad, protože film se nevyhnul několika nudnějším sekvencím s určitou dávkou klišé (to hodnocení na čsfd je krapet ulítlý), ovšem vzhledem k mému vztahu k tomuto typu filmů musím říct, že Bohemian Rhapsody určitě patří k těm nejpovedenějším, co jsem viděl. Lepší 4*

Je to hrozný kýč. Ale zase hezký. Po vizuální stránce učiněná lahůdka, navíc s velmi sympatickým hlavním hrdinou a pěknou hudbou. Po přečtení popisku k filmu už v podstatě budete znát dopředu 90% děje, nicméně i tak na diváka čeká podívaná, která je sice opravdu dost předvídatelná, ale stále dokáže být i vcelku podmanivá. Rozhodně lepší film než Emmerichovo "10 000 př.n.l.", není tak utržený ze řetězu, dává si na čas, plus člověk se do onoho jednoduchého příběhu hezky ponoří. Rozhodně to nepoloží na zadek, ale na klidný sobotní večer je to naprosto ideální příležitost. Lepší 3*

Akční komedie, které předávám čestnou cenu za nejotravnějšího sidekicka za posledních několik let. Zlatej Jar Jar Binks. The Spy Who Dumped Me (neplést si s filmem The Spy Who Shagged Me (Špion, který mě vojel), to je jiná psina), do sebe kombinuje prvky akce, špionáže a komedie, přičemž v jedné z nich docela dost dobře exceluje, zatímco ve zbývajících dvou je na prd. Po stránce komediální je to zoufalství. Přehršle trapných fórů, kterým kraluje zejména nejlepší kámoška hlavní hrdinky, která připomíná extrémně afektovaného studenta činoherního herectví na DAMU. (Jeden z hlavních důvodů, proč si tam nikdy nepodám přihlášku.) Film ale opravdu velice překvapil svými akčními sekvencemi, které jsou popravdě na dost slušné úrovni. Ať už se jednalo o bitky či honičky, člověk má opravdu chvilku pocit, jako by se díval na nějakého Jasona Bourna nebo Mission:Impossoble. Kdyby film tolik netajtrdlíkoval, možná bych přidal i hvězdičku navíc. Plus kdyby nechal oddělat tu příšernou kámošku, možná bych mu i fláknul Dokonalých 5*. Takhle se ale jedná o celkem zábavný snímek, který se však člověku během pár dní naprosto vykouří z hlavy. Průměrné 3* P.S. Mínusové body za to, že film označil písničku "Mmm Mmm Mmm Mmm" od Crash Test Dummies za nehorší všech dob! 😠

Natočit originální teenange snímek ze školního prostředí je v dnešní době očividně už docela problém, protože spousta filmů se furt drží té jedné šablony, která už je opravdu dost okoukaná - hlavní hrdina je nesmělý, sociálně neohrabaný wallflower bez přátel, ke kterému ale divák přesto chová sympatie. Boooring. A i když se Eighth Grade řídí podobnou šablonou více méně taktéž, přesto je to v mnoha ohledech snímek originální. Ukazuje totiž, jakou sílu mají sociální sítě jako youtube, instáč, atd., na pochybné prezentování sebe sama. Hlavní poďobaná macatá hrdinka (výborně zahraná btw) instáčuje jak divá, fotí se s těmi debilními příšernými filtry, které z lidí dělají králička nebo pejska (za to bych trestal gilotinou), točí vlogy na youtubu o sebevědomí, o radách do života etc., nicméně v reálném životě je to opravdu jenom tichá stydlivka, která neví, jak pořádně komunikovat s lidmi. Navíc díky opravdu skvělému scénáři, kde obzvlášť ty dialogy jsou na prvotřídní úrovni, je to velmi zajímavá a pěkná podívaná, která mi přijde i na lepší úrovni než Lady Bird z minulého roku. Škoda jen, že filmu docházel během poslední třetiny dech. Už jen kvůli těm dialogům a pár skvěle natočených momentů však určitě stojí Osmá třída za zhlédnutí. Průměrné 4*

Zhlédnuto na naléhání mých nových drahých spolužáků (lav jů <3 ), vycházející z faktu, že se podobám jedné z vedlejších postav. (Roztomilý ťuťu ňuňu vtípkař, to sedí. Ale že na konci sakra zabodoval s tou fešandou! Good job, mate!) První takový mind fuck je v samotném názvu: V anglickém originále se snímek nazývá "Step Up 2". Zato oficiální ...ehm... "český" název, je "Let´s Dance 2". O__O Počítám protože jakýkoliv překlad typu "Tančeme." nebo "Pojďme tančit" asi zní moc uhlazeně. Film sleduje osud holčiny, která fakt strašně úplně hrozně nadevše moc ráda ukazuje světu svůj pupík, přičemž v případě, že to zrovna není možné, tak aspoň vyvaluje kozy. Upřímně je film docela složité hodnotit. Má naprosto katastrofální scénář, příšerné dialogy, je tam jedno klišé za druhým, plus je to předvídatelný jak kráva. ALE nebudu vůbec lhát - na ty taneční sekvence se hrozně hezky koukalo. Mělo to švih, energii a náboj. A přesně na tohle se ty filmy soustředí. Nejde jim o budování dramatu, o práci s postavami atd. (teda jestli jo, tak tohle byl fakt epic fail), ale o soustředění se na předvedení oněch tanečních choreografií, které jsou hlavní sílou filmu. A to jim jde dobře. Alespoň v tomhle případě. Můžu říct, že snímek stál z filmového hlediska za hovno a fláknout mu jednu dvě hvězdičky, nicméně byť by to bylo pochopitelné, nemyslím si, že by to bylo úplně spravedlivé. Samozřejmě, že to není žádný Bergman nebo Kubrick. Ten film to ví. Chce se pouze zaměřit na jeden aspekt, který mu jde opravdu dobře. Tudíž to nechám na takovém pěkném průměru. A to jsem sakra hodnej! Průměrné 3*

Předem upozorňuji, že tohle píšu jak člověk, který je milovník ABBY a prvnímu dílu dal s radostí 4 hvězdičky, to aby si někdo nemyslel, že si zase "nějakej chlap tupě stěžuje na ženský biják." Mamma Mia 2 v podstatě využívá podobnou strategii, kterou použil i La La Land, tedy překrývá divákovi zrak barevnou páskou, obsahující atraktivní a sympatický herce, parádní písničky a choreografie, která má zakrýt vážnější nedostatky filmu. Na rozdíl od La La Landu si ale Mamma Mia alespoň uvědomuje, jakým druhem filmu vlastně chce být. Snímek se navíc rozhodl pro pěkně odvážný krok, tedy že z popředí odstraní svůj nejsilnější článek z prvního dílu, což byla Meryl Streep. Fešanda Lily James však její mladší verzi ztvárnila poměrně dost obstojně. Bohužel to film příliš nezachraňuje od faktu, že až moc nostalgicky přičichuje ke "starým dobrým" časům prvního dílů, přičemž si zapomíná pěstovat vlastní osobnost. V rámci toho je děj takový... nijaký. Ano, krásně zpívají, jsou to sympaťáci, plus je to i docela vtipný, ale jen pár minut po zhlédnutí si člověk začne říkat, že to vlastně možná bylo i zbytečný. Ale musím uznat, že to ani zdaleka nebylo tak hrozné, jak jsem si myslel. (Btw, ta mladší verze Christine Baranski byla sakra kus!) Průměrné (ale víc inklinující k té lepší straně) 3*

Jelikož jsem líný a prašivý měšťák, jehož dny na skautském táboře byly vždy ztělesněním očistce (ráno rozcvička, dopoledne ruční práce, odpoledne fotbal, večer noční hlídka -peklo), představa života v lesích, s pouze několika základními věcmi z moderního světa, pro mě věru příliš podmanivá není. Leave No Trace je v podstatě takovou kombinací McCarthyho Cesty a snímku Tohle je náš svět. Film boduje především v milém vztahu mezi zarputilým melancholickým otcem a jeho zvědavou dcerou, která vypadá na dosud neobjevený talent. Bena Fostera mám rád. Je to takový zvláštní, ale zároveň sympatický typ, kterému by měla být věnována větší pozornost. I když pouto mezi hlavními charaktery a celkovou atmošku má film zvládnutý dobře, stejně se nelze příliš zbavit pocitu, že v mnoha částech je poněkud mdlý a utahaný, plus emočně diváka příliš nezasáhne. V podstatě k tomu mám podobný názor jako k tomu filmu s blonďatým Aragornem - nic extra, ale milé a dobře natočené to určitě je. Lepší 3*

Ach, to je vždycky blaho najít neznámý a nepovšimnutý film, ze kterého se vyklube fakt pěkná podívaná. American Animals se zpočátku může zdát jako další klon Dannyho parťáků, nicméně na rozdíl od nudného Logan´s Lucky nebo Ocean´s 8 na to film jde chytřeji a zajímavěji - jde na to realisticky. Nesledujeme žádné génie, kteří vymyslí super úžasný a nadupaný plán loupeže, sledujeme pár mladých ňoumů, kteří se během akce budou chovat asi tak jako každý z nás, kdyby mu bylo řečeno, že musí ukrást knihy za milion doláčů. V rámci onoho realistického podání je tak celý děj napínavý, plus k samotným, uvěřitelně se chovajícím, postavám si divák najde rychle cestu. I když je film realistický, přesto si dovoluje mít určitý mystický nádech, což naprosto senzačně předvede ve své intro scéně, která fakt sakra zaujme. Netřeba proto říkat, že celý snímek je opravdu dost slušně natočený, zejména když jde o režisérský i scenáristický debut. Od Dannyho parťáků 3 nejlepší film o loupeži. A že to je sakra pochvala! Slabších 5*

On ten chudák Ant-Man taky nevyšel v úplně nejlepší době - Sotva pár měsíců po třetích nadupaných Avengerech, plus kolikátý to je film v onom univerzu, dvacátý? To už se člověk musí setsakramentsky snažit, aby do něho vložil další neokoukanou originalitu, která bude diváka bavit a nepřinutí ho říkat kámošovi po levici něco jako: ,,Vole, to jsem už někde viděl." Pokračování Ant-Mana byla po audiovizuální stránce rozhodně lahůdka, dovolil bych si říct, že možná i překonávající jedničku. Ovšem nemastný neslaný scénář, s poněkud předvídatelným dějem, mravenčáka neposouvá do hladin oněch "opravdu kvalitních marvelovek", byť se musí uznat, že se dost snaží. Rozhodně ale musím ocenit, že se tvůrci pokusili vymanit ze známé marvel kletby, spočívající v dost bídné kvalitě záporáků. Jak se říká - nejlepší záporáci jsou takoví, kterým dokážeme porozumět, přičemž když místního padoucha porovnám s těmi ostatními, vůbec to není špatný, Marvel se od dob Černého pantera očividně poučil. Jako dobrý. Nejsem z toho kdovíjak odvařenej, ale bavil jsem se. Plus ta silniční honička byla dost cool, to jako jo. Lepší 3*

Takové to, když si Aronofsky začne trochu hrát na Lars von Triera. Už jen tahle informace napovídá, že diváka čeká ujetě pitoreskní "what the fuck" podívaná, na kterou někteří jedinci budou čumět asi jako na ohlášení, že Rozner se stal ministrem kultury. matka! je silně alegorický film, který když prokouknete hned v první třetině, zbytek filmu už vůbec nepůsobí moc zmateně nebo šíleně. A právě během té první třetiny, kdy mi hrdě stouplo ego asi o 65454632 levelů, protože jsem onu alegorii pochopil, říkal jsem si: ,,Tyvole, to zatím není vůbec špatný." Ovšem pak se nám Darrének trochu utrhne ze řetězu a začne na člověka valit extrémní klišé, přehnanou brutalitu a ujetost na takovém levelu, že ono bizarní kouzlo ze začátku filmu a jeho přirozené vyprávění, je totálně pohřbeno pod snahou co nejvíce diváka šokovat. Jako já chápu, co tím měl pan režisér na mysli, ale mohl se, hošan jeden, trochu krotit a zůstat spíše u onoho jemnějšího stylu. Takhle bude člověk jen obracet oči v sloup. Ve výsledku je matka! velice nadějně začínající snímek, který spadne do pěknýho bordelu. A je to škoda, protože Aronofsky je dobrý rejža, plus filmy podobného typu umí. Průměrné 3*