fisikk

Tenhle film se zabývá dost nepříjemným tématem, je o jedné z nejhorších věcí, co se může dívce/ženě stát. Nevím, jak bych se chovala já kdybych to zažila a ani to nechci zjistit. Ale něco se mi na tom nesedělo. Ta holka ze sebe udělala ducha, ale přitom by měla být plná citů a rozporů, ne mít kamennou tvář. Čekala jsem, že se na konci více otevře, změní svůj pohled na život. Zklamalo mě, že se více nerozvíjel vztah s jejím partnerem v laborkách a už vůbec jsem nepochopila, co měl za roli ten drsný učitel! Čekala jsem na nějakou pointu, bohužel jsem se jí však nedočkala.

Takže co se mi na tomto filmu nelíbilo? Nebo spíše co se mi na tomto filmu líbilo? Nebylo tu nic, co by mě chytlo za srdce, od začátku mi připadal Rango jako nesympatický egoista, kterým zůstal i na konci. Totální zklamání pro mě. Možná mám srdce z kamene, ale s těmi stvořeními jsem neměla snad ani kapku soucitu, při soubojích se mi nevyplavil do krve žádný adrenalin. Naopak mi přišel dost komický ten v poušti, protože nápadně připomínal Star Wars. „Měli bychom ho pohřbít. No já nevím i ptáci musí jíst, potravinový řetězec“

Tak teď si připadám trošku divně, protože v mém okolí je tento film dost oslavován, a to byl i jeden z hlavních důvodů mého shlédnutí. Trvalo mi však dlouho než jsem se k tomu odvážila. Děsila jsem se nějakých nechutných scén. Nakonec jsem žádné takové neviděla a paradoxně je tam postrádám. Děj na mě zpětně působí nevýrazně, nic jsem si z něho neodnesla. Popravdě ani nechápu, z jakého důvodu je oslavován ten kluk jako mistr výrazů, já jsem vnímala jen jednu stále stejnou tvář jakoby měl křeč. Když si teď čtu popisek děje, tak mi příjde, že jsem se snad dívala na úplně jiný film.

Na tomto filmu se mi líbí, že učí děti, aby věřily svému nitru, protože se s tímto názorem plně ztotožňuji. Dále mě mile překvapila výborná grafika a vůbec mi nechybělo, že se zde nevyskytl tuctový milostný příběh. „Nemám přestat s vyprávěním? Abyste z toho neměli denní můry.“

Abych řekla pravdu, tak naprosto nechápu co se lidem na tomto filmu líbí, vůbec mě neoslovil. Na pár pohřbech jsem byla a takhle to teda mezi pozůstalými rozhodně neprobíhá. A ta epizodka s váliem mi přišla hodně naivní, nechápu, jak ho mohl Troy ztratit vícekrát! Jediné co mě přesvědčilo abych dala 2* byla ta smuteční řeč: ,,Život není snadný, je složitý a všichni jsme do něj vržení společně. Do světa plného zmatku a nejistot, do světa plného otázek a žádných odpovědí, kde za každým rohem číhá smrt. a my se snažíme... Můžeme se jen snažit. V životě musíš jít za tím co chceš, protože nevíš, jak dlouho tu budeš. A ať se ti to povedlo nebo ne, hlavní je, že jsi to zkusil. Rodiče nám jen můžou ukázat směr, ale to ostatní se musíme naučit sami. Člověk musí dospět sám."

Tenhle film je dělaný přesně pro mé oči. Miluji barvy a tady se mohly mé oči dokonale kochat. Nehledě na to, že snímek je nabytý mnoha poučeními.

U některých filmů ani na konci nepochopím, proč je tak tvůrce pojmenoval, u tohoto se však naprosto trefil! Samotné dílo se mi líbilo na 4*, ale díky skvělému vyústění dávám jasný plný počet.

„Nikde není psáno, že život musí bejt symetrickej.“

Než jsem si pustila tento film, byla jsem upozorňována kamarádkou, že se děj rozjíždí až od 50 minuty. Trpělivě jsem tedy čekala, ale nedostavilo se žádné překvapení. K hlavním hrdinům jsem ani na konci filmu nic necítila, takže mnou závěr vůbec neotřásl. Režisérovi pravděpodobně nedošlo, že když natočí tak nudný film, u kterého se lidem budou zavírat oči, nebudou schopní postřehnout ty efekty, na kterých chtěl stavět a které jsou základem. Upřímně, kdybych na to nekoukala s kamarádkou, která to už viděla, tak by mi toho hodně ušlo.

100x padnout, 100x vstát.