JFL

Esence osmdesátkového yuppie kokotství, zhmotněná ve dvojici hlavních hrdinů, tu bohužel hraje prim a zastiňuje nejen ústřední McGuffin, ale i skvostně slapstickové herectví vždy výtečného Dona Calfy.

Cynicky krutá aktualizace westernové klasiky "Stopaři" Johna Forda otevírá před diváky nihilistický svět, kde jedinou jistotou je smrt, a proto také jediní, kdo se nestanou bezmocnými oběťmi, jsou ti, kteří se jí zcela oddali a vyhlížejí ji. Poslední hnací silou apokalypticky rozpadlé společnosti zůstává koloběh násilí dovedený do takového maxima, že se okolí uchyluje k absurditě a zrůdnosti až boschovských rozměrů, byť prostorově rozprostřených po bezútěšných stepních planinách, ale v jednotlivostech paradoxně o to koncentrovanějších. Ne, tohle není žádná tarantinovka ani madmaxovka, protože tady není nic cool či nadsazené, pouze zoufale cynické, bezvýchodné, groteskně vychýlené a depresivní. Násilí není estetizované, nýbrž přichází děsivě náhle a lakonicky (až kitanovsky), překračuje koncepty misogynie do rozměru ryzí bezohlednosti ke všem a vždy stejně tak doléhá na oběti i pachatele, byť si to ti druzí v danou chvíli ještě neuvědomují. Ale přes to všechno je "Stepní vlk" ohromně uhrančivým dílem. Bestiální pudovost se tu totiž potkává s ikonografickou symbolikou ve vycizelovaných záběrech, které v sobě spojují efektní standard moderních západních žánrovek s estetickou tradicí duchovní kinematografie bývalého východního bloku. Navzdory jednotlivostem toto není půlnoční divočinka pro připité publikum, nýbrž démonická vize, které šestákové braky a vykalkulované exploatace nesahají ani po kotníky.

Námět na kraťas realizovaný jako krátký celovečerák (takže potud v pořádku), který zaujme především kamerou a skvělým výkonem hlavní dětské herečky. Ta představuje středobod snímku, který se zaměřuje na dítě v průběhu jednoho dne, kdy všichni dospělí řeší krizovou situaci a holčičku povětšinou zcela přehlížejí, případně vnímají jako přítěž. Což je naštěstí něco jiného než slibuje propagační floskule o ukazování situace z dětského pohledu - ten zde reálně není (což není špatně, takže opět potud v pořádku). Diváci vidí reakce dívky, ale nevnímají situaci z jejího pohledu, protože si naopak do ní projektují své dojmy. Ostatně dospěláckou perspektivu filmu prozrazuje i občasné odbíhání od dítěte k pohledům na dospělé v klíčových konfrontačních okamžicích (což je jiný koncept, než by se nabízel, ale opět potud v pořádku). Ale i tento rámec narušují pseudo-vintage prostřihy, které dílo nikterak neprohlubují. V lepším případě nemají žádnou výpovědní hodnotu, nebo v horším jsou až příliš výmluvné, neboť odhalují prázdnou konceptuálnost a povrchnost projektu. Součtem všech aspektů bohužel není ani křehký vhled do dětské duše, ani sveřepá artovka se striktním konceptem (byť k obojímu mají "Světýlka" blízko), nýbrž jen řemeslně precizní a hezky oduševnělý midcult. Na druhou stranu, kdyby film byl čímkoliv jiným, asi stěží by do projektu chtěla strkat prachy Prima. ____ PS: Když by si chtěl člověk dělat šprťouchlata, mohl by říci, že je to "Saulův syn" z dětského světa nebo hrané "Cow and Chicken" z českého předměstí. Byť oboje je zcela neadekvátní, protože oproti první referenci nemají "Světýlka" tak důsledně naplňovaný koncept a oproti druhé postrádají divokost a nezřízenou kreativitu. Ale s ohledem na svou pravou podstatu ani jedno z toho nikdy mít neměly.