mortak

Woody zkouší satiru, ale nakonec stejně nejlíp vychází to stokrát od něho viděné. Bohužel nejvíc času z celého filmu je věnováno právě dost nepovedené moralitě o slávě (Benigni je jako vždy otravný), Allenovo hrání se stereotypy (co Ital, to operní zpěvák - alespoň v určitých situacích) se po skvělém začátku začne táhnout a unavovat svou doslovností, ale naštěstí dvě zbývající povídky zvedají film alespoň na allenovský průměr - Penélope Cruz jemně evokuje duch starých De Sicových italských komedií se Sophiou Loren, a vrcholem je pak Baldwinovo vzpomínání na lásky svého mládí v Římě, kdy jako mladý architekt chtěl revolučně stavět, a jak to nakonec dopadlo / Za český název si překladatel zaslouží doživotí. Pokud se slavná bondovka "From Russia with love" v českém překladu jmenuje "Srdečné pozdravy z Ruska", jak by se měl správně přeložit název "To Rome with love"?

Kdybych neviděl dříve dvojku, dal bych tři hvězdičky. Jenže na prvním díle je sympatické, že nijak moc netlačí na pilu, a veze se po vlně nostalgie (např. cvičený kůň jako u hvězd němých filmů), zatímco dvojka je přepálená ve všech ohledech - finále ve zvonici je daleko lepší než digitální Big Ben ve dvojce. Ta hvězdička navíc oproti dvojce je za to, že všeho je tady míň než ve dvojce, ale je to namixované ve správných poměrech.

Ani se nedivím, že po tomto filmu vzal Hitchcock roha do Anglie. Spíše než špionážní thriller to připomíná mexickou, pardon, kubánskou telenovelu, a i když se Hitchcock snaží jako perfekcionalista co může (barevné ladění, scéna před hotelem) nevytáhne to víc než na průměr. Rozhodně doporučuji oba alternativní konce, které jsou daleko lepší než ten použitý.

Když se Giovanni netlačí před kameru, ale nechá svůj příběh odvyprávět někým jiným, hled je to jiný šálek kávy. Nečekal bych, že budu bez dechu pět minut sledovat scénu, kdy parta vězňů buší do betonu. Film by měl být povinně promítán na školách, aby žáci viděli, jak se znalost řemesla v životě hodí. Pochybuji, že by nějaký euroúředník uměl takové divy se zámky a dveřmi.

Před začátkem studia filosofie byl Matrix pro mě naprostá bomba. Dnes ho vnímám jako dost primitivní mišmaš pop-křesťanství s pop-kulturou počítačových her. Poslouchat ty dialogy je občas sice utrpení (být v Matrixu, jsem nepřítelem Morphea), ovšem co se týče technické stránky filmu, je i po těch letech pořád na co koukat.

Bohužel Chan jako komik bude vždycky jen průměr. V těch pár bitkách sice zazáří, ale ve zbytku ho drží nad vodou jen Owen Wilson. Chanův filmový osud je podobný tomu Schwarzeneggerovu či Stalloneho - po skvělých akčních letech průměrné komedie.

Je dost smutné, že když v Americe chce kluk holku, musí ho kousnout pavouk, být upír či vlkodlak, anebo alespoň mít za kámoše Transformery. Spiderman je v podstatě obyčejný teenagerský slaďák, okořeněný pár akčními scénami a pořádnou porcí patosu. Nic pro mě.

Formálně je to sice pravý Hitchcock - postavy jsou mírně nesympatické a neživí se moc poctivě, takže každá může zemřít, každá může provést něco nečekaného (což je podpořeno tím, že tu nehraje žádná star potřebující neposkvrněnou image), režie je precizní, mladý Williams už tehdy dokázal napsat chytlavé ústřední téma, ale bohužel knižní předloha nenabízí nic než obyčejnou historku o čtyřech podvodnících, kterou zapomenete chvíli po odchodu z kina.

Expresionistická variace na téma Jak chutná moc. A velice dobrá variace na svět politiků, ve kterém vše ztrácí význam, a mrtvé dívky při autobusové nehodě jsou stejně nepříjemné jako vdechnuté sousto hamburgeru. I když je film zpočátku pro diváka docela iritující (a tomu napomáhá i "hudba"), po chvíli se cesta do pekla jednoho ministra stává skluzavkou a vy si začnete vybavovat kauzy české politiky odpovídající jednotlivým epizodám, ve vyprázdněné mluvě politiků a v impotenci jejich činů poznáte i fráze z české kotliny. Film ve svém tempu využívá sice mnoho klišé a občas sklouzne ke karikatuře, ale nikdy nemíří do prázdna.

Po neskutečně imbecilní dvojce je trojka důstojným vyvrcholením série. Ovšem jen pokud tvůrci nepodlehnou volání peněz a nebudou nám chtít dovysvětlit tu časovou smyčku (náznaky typu "Ty už jsi tam někdy byl!"). Emma Thompson ukazuje, že i vrásky mohou být sexy (žádné injekce na vyrovnání kůže), Josh Brolin je celý K, a je vlastně s podivem, že film, který je skoro celý ukotven v amerických šedesátých, má úspěch po celém světě. A tvůrci upocených českých nostalgických komedií o milovaném socialismu (Občanský průkaz, Probudím se včera), by se tu měli poučit, jak se vrací v čase.