mortak

Styl filmu odpovídá bondovkám s Rogerem Moorem z osmdesátých let (a Gerald Barray se mu podobá vnějškově i stylem herectví). Scénáristé se předhánějí v tom, kdo vymyslí větší ptákovinu, přičemž zápletka v podstatě neexistuje, ale zato se tu pořád něco děje, někdo někoho unáší, pronásleduje, střílí se tu, jsou tu ženy krásné dle tehdejších měřítek, a i když to celé dohromady nedává žádný smysl, ta hodina a půl uteče příjemně rychle.

Jeden z vrcholů tvorby WA. Propracovaný diamant do nejmenšího detailu. Dva američtí pitomci zkazili Vůdci jeho vtip. Co chtít více.

Giovanni se dokáže obklopit skvělými lidmi, ale dramatizovat a režírovat prostě neumí. Ventura je v roli inspektora odsunutého na bezvýznamný okrsek, protože naštval jednoho bohatého advokáta, jako vždy skvělý, ale film se vleče bez jakéhokoliv vrcholu od jedné adresy k druhé. Jobert je napsaná tak prvoplánovitě (její citlivý přístup srdce otevírá), že je spíše anděl než policistka (viz závěr). A Constantin jenom příhlíží jako princ Drsoň v Cimrmanovi.

Vstoupit do lidských vztahů znamená začít ztrácet, a ztrácet znamená umírat. Be involved... Řidič neví, co se děje uvnitř během těch pěti minut, pak rychle vykoná svou práci a mizí. Dokud se jeho soukromý život neprotne s pracovním. Nikterak originální námět, ale natočen tak, že vás film chytne. Což se o starším kolegovi Řidičovi říci nedá.

Dvě velké akční scény, a zbytek - jeviště s high-tech "kulisami", na kterém postávají svítící postavy a deklamují hlubokomyslné fráze o domově, dokonalosti, vině... Kdyby ty patetické fráze trvaly pár minut, ale je na nich postavena polovina filmu! Kdyby se tvůrci věnovali akci stejně tak, jako se věnují "propracování" vztahu otec-syn...

Po uhlazených westernech Forda a Waynea je Josey Wales dost tvrdou demystifikací občanské války. Hrdinou je jižan, vraždící a znásilňující psychopati v uniformách na obou stranách, indiáni buď civilizovaní nebo zničení alkoholem, a přesto i v tom poválečném marasmu Wales přitahuje slušné lidi, a nejen bílé, i rudé, protože i ti jsou základem Ameriky. Zatímco ve Fordově Přepadení cestující v dostavníku tvořili bílý základ Ameriky, a indiáni byli tím ohrožením, Eastwood jako režisér a Phil Kaufman jako scénárista vidí ten "slavný" Wild West úplně odlišně.

Komu je vlastně tento film určen? Není na škodu, když hračky mají nějakou backround story, ale tady je hrdinou šestnáctiletý outsider, který se naštěstí dobře narodil (pradědeček), a tak díky tomu nakonec mohl souložit s Megan Fox. Bohužel za celý film nepředvede nic, co by z něho v mých očích udělalo hrdinu. Místo toho s ním máme prožívat trapné sitcomové scény typu "moje oblíbené hračky se skrývají před rodiči", tedy scény pro desetileté chlapce (!!!) prokládané tupou akcí, kde se digitálně sice všechno hroutí, ale nikdo neumírá, protože válka je přece jen taková hračka. Transformers by měli být primárně určeni dětem, ale tento film cílí na děti v dospělých tělech, kteří myslí jako destetiletí.

Pro to, aby si člověk uvědomil ty nejzákladnější věci a učinil rozhodnutí, potřebuje na chvíli zastavit. Aron se životem pohyboval rychle a bez hlubších vztahů, až byl zastaven jedním kamenem. Klobouk dolů před Boylem, který dokázal tuto "banální" pravdu převést prostředky právě té uspěchané generace.

Bi and homo sexuální verze Saroyanova Tracyho tygra. Dva nerdi hledající svojí sexuální identitu, postižená dívka utíkající od boha-otce k lásce, všichni potkávají realitu a aby se s ní vyrovnali, je tady společná představa Paula, který se objeví přesně v okamžiku, kdy je dotyk reality nejstrašnější (co asi hrdinové viděli v havarovaném autě?). První hodina krásně posmutnělá, ale bohužel mizerně natočené akční finále (taková spartakiáda na louce) sráží celkový dojem dost dolů. Ale pro to bolestivé vyrovnávání s realitou pomocí zhmotnělého E.T. dávám čtyři.

Nostalgie, ale tak zábavná. Jde sice jen o sled zábavných skečů, pospojovaných životem jedné rodiny, ovšem skoro všechny jsou výborné.