mortak

Kterak překrásná svobodná "matka" zatvrdlé srdce prkenného mutanta Kevina lásce otevřela a jeho život bojem za správnou věc naplnila. A tak Kevin běhá, plave i potápí se, a je neprosto neprůstřelný (a pokud něco schytá, nepotřebuje na rychlé zahojení ani kolalokovou limonádu). Béčkové rodinné postapo se slušnými, ale připitomělými akčními scénami. Ale ty dvě hodiny se občas dost vlekly.

Takový ten pokus o vážnou sociálně angažovanou krimi, která se tváří, že jde na dřeň věci, ale přitom klouže po povrchu ve stylu bulvárních křiklavých titulků. Reynolds s Deneuve vyfasovali ve scénáři kýčovité melodrama, u kterého od začátku víte, jak dopadne. Ovšem, že to scénárista vyřeší tím nejprimitivnějším způsobem (takovým deus ex machina) bez návaznosti na příběh, to jsem nečekal. Jinak je film dost zdlouhavý a bez tempa.  Ale chápu, že i v 70. letech bylo těžké natočit film o sexu přímočaře, a že se to muselo hodně okecávat.

Kdyby to byly jen patnáctiminutové satirické anekdoty vysílané před půlnocí na nějaké art TV, asi bych se na to i díval pravidelně. Ale složit z nich celovečerák prostě nejde. Po těch patnácti minutách, kdy tam autoři hodí další skeč, to začíná být dost nudné. Fritz není plnokrevná postava, jako pasivní student intelektuál a hlavně tlučhuba neutáhne i tak krátkou stopáž. Jde ze skeče do skeče, a ty se občas trefí do černého (no v kontextu filmu je zrovna toto v dnešní době ošemetná metafora). Po většinu stopáže je to ale takové nijaké, bez chuti a zápachu.

Kdysi se točily filmy o teenagerech ze špatných čtvrtí či z ulice, kterým dala armáda  řád a smysl života. James Gunn toto téma ve Strážcích Galaxie převedl do marvelovského filmového universa. Peter Quill ztratí matku, toulá se ulicemi velkoměsta (neboli vesmírem), nachází svoji partu podobných ztracenců, a začíná bojovat za správnou věc. The Suicide Squad stojí na podobném základu, jenže tu máme bojovníky, kteří to, co našel Star-Lord, dávno ztratili. A taky Harley, Quinn, která do jeho koncepce "no-name" skupiny vlastně nepatří (u ní víme, že přežije). Gunn je rozhodně režisér, který dokáže dostat na plátno vykořeněnost současných městských teenagerů i s emocemi v dokonalém balení. Že jeho vize občas nezapadá do unifikovaného DC universa a ve scénáři to zaskřípe... Alespoň se snaží udělat něco víc než další průměrný díl.

Hodně amatérský pokus socialistické kinematografie o krimi západního stylu. Ono totiž nastavovat zrcadlo se musí umět. Jedna hvězda za Pavla Nového, který jako jediný hraje a nefláká to.

Klasický hollywoodský příběh o spáse láskou pojali Číňané daleko temněji a osudověji. Andy Lau bohužel už není nejmladší, je vidět, že kaskadéři zaskakují, kde můžou, ale na druhou stranu to, že hraje postavu tak o polovinu mladší než je jeho skutečný věk se dá vzhledem k jeho zachovalosti docela dobře přežít. Problém je ve scénáři, který se nedokáže rozhodnout, zda bude vršit zvrat na zvrat, nebo začne jít trochu do hloubky. Akční sekvence jsou zvládnuté dobře, ale jakmile přijde dialog, občas to drhne. Proto jen slušné tři hvězdy.

Čekal jsem hard sci-fi, dostal jsem překombinovanou love story. Ten kyslík v názvu vlastně není až tak důležitý a hrdinka ztracená ve svých emocích ho ani tak neřeší.

Jsem to, co kritizuji aneb satira nemůže fungovat, pokud je jejím cílem hlavně adorovat satirizované.

Čistá klukovská radost - noha na pedálu a rachot kulometů. Je to tak krystalicky debilní a má to tak neuvěřitelný drive, že mám pokušení tomu dát čtyři hvězdy. Jenže to by Anderson musel dát akci víc než tu nohu na pedálu a zvuk zbraní. Ale nedal...

Pubertální a přihlouplé. Chce to být uměním podobně jako třeba o dva roky pozdější porno Šokující! (1976), ale nakonec to nevypovídá vlastně o ničem. Primitivní sexuální fantazie mladého nadrženého muže, který musí žít ve spořádané maloměstské společnosti, a přitom sní o sexuálních orgiích a nespoutaném životě zvířecí spodiny. Blier, jako typický představitel "Gauche caviar" se naváží do kapitalistické společnosti (všichni maloměšťáci jsou ustrašení, bez koulí (Les Valseuses - název filmu znamená vulgárně varlata, koule), zatímco oba hrdinové ty koule mají), a jako správný prachatý francouzský socialista obdivuje lumpenproletariát. Naprosto neřeší, že v reálu jsou jeho postavy tragické - třeba postava hraná Miou-Miou nejspíš byla zneužívána někým blízkým v dětství. Shrnuto: Buzíci jsou mužským předchůdcem Padesáti odstínů šedi. Vydělaly, protože hodit sexuální fantazie na plátno vždy vynáší. Hvězdu za Jeanne, která se snaží svoji tragickou postavu prožít, ale hloupý scénář ji toto úsilí kazí.