mortak

Nedobrovolný vztah učitel - učedník je to, co dělá tento film nadprůměrným. To, že v druhé půli scénárista jede už čistě na efekt a logika s uvěřitelností si šli dát šlofíka, mi sice dost zkazilo dojem, ale když si odmyslím všechny ty nelogičnosti, pořád tu zbývají ti dva - Max a Vincent. Jen kvůli nim čtyři hvězdy.

Už to není tak zábavně praštěné, jako když DragonBall začínal. První polovinu zabírá disneyovský dráček, druhou pak supermanská mlátička ve velkém stylu. Jinak ale průměr.

Další ze drsných špinavých rolí mladého Michaela Caineho. Ty filmy mají své kouzlo, jsou inteligentně cynické, až nihilistické, ale často trpí fádní režií, malým rozpočtem, a nedopracovaným scénářem. Prostě Carter se nedá chytat každý den. Play Dirty patří k lepšímu průměru, ale nemá ani dostatečně vycizelovaný scénář, ani dostatečně dynamickou režii, na to, aby se dostal do áčkových vod.

Ten scénář je neuvěřitelně děravý a drží pohromadě jen silou přátelství hlavních hrdinů. Padouši jsou po většinu doby někde v pozadí a povinná kráska je tu tak jen náhodně do počtu. Jenže tady jde o to, že si dva francouzští herci chtěli prostě jen tak zablbnout a la Belmondo, a jejich energie udělala z filmu hit jak ve Francii, tak i v Československu.

Není to ani tak akční, jako hlučné a nabubřelé. Stallone se pokouší o herectví tím, že vypíná hruď k prasknutí a snaží se svoji kamennou tvář ještě více zkamenět (což v těch přiléhavých body vypadá dost hnusně perverzně). A Schneider jako užvaněný sidekick tomu dává poslední kopanec do pekla. Tento Dredd je slepá ulička akčního filmu. Tedy spíše než akční film je to kostýmní divadelní šmíra od Gianni Versace.

Komiks Diabolik založil Fumetti neri, neboli italský černý komiks s antihrdiny, sexem, a násilím. Proto ani nevadí, že ústřední pár nemá skoro žádné charisma. Mell je toporná, krásná a spoře oděná, Law toporný a svalnatý, a jejich úkolem je sprchovat se, líbat se, a občas vyrazit na nějakou akci. Piccoli nehraje a jenom inkasuje šek za účast, a Adolfo Celi je prostě znovu ten padouch z Bonda. Naštěstí si režisér nic nevymýšlí a prostě jen převádí komiksové stripy do filmu. A ono to funguje. Snad do nové verze Diabolika nebudou cpát psychologii a zůstanou u toho, co dělá tento druh komiksu zajímavým.

V klasickém hollywoodském mustru se muž bezcílně potuluje světem, až potká ženu, která ho spasí, a on pak bojem spasí svět. Old Guard se snaží přetvořit toto schéma tak, aby vyjadřovalo moderní ženské sny. Spása světa bojem přechází do rukou žen, zatímco spása mužů je prováděna tak nějak mimochodem (jeden smutný pomýlený kravaťák). A pokud žena zapomene na to posvátné uvnitř ní, a místo toho se láduje vodkou, vždy se objeví mladá krev, která s křížkem na krku a neochvějnou vírou ve vyšší síly překoná cynický ateismus (a pokud by to divák náhodou za ty dvě hodiny nepochopil, ještě mu to scénář předžvýká v polopatistickém dialogu uprostřed finále). Nic proti ženským snům, v akčním filmu mi nevadí. Problém je totiž v tom, jak se tyto myšlenky násilně roubují do vcelku přiblblého děje. Nic se nevysvětluje, prostě teď je nějak nesmrtelnost, a zítra to může být jinak. Snad druhý díl, kde se nám nesmrtelní budou řezat navzájem, bude větší akční jízdou než spasitelským klábosením. Potenciál by tu byl.

Nejlepší díl celé série. Cotton se pere nějak tak svižněji, a ještě při tom hláškuje, padouch se neštítí ničeho, a i pro striptýz, znak to sexuální revoluce, se tu chvilička najde. Je to béčkové, ale hravé. Bohužel většině ostatních dílů tato ingredience chybí.

Dokonalé tělo Mathildy Ray by si zasloužilo lepší scénář než tento chaotický propletenec vesmírných vetřelců a upírů. Na druhou stranu to má slušné tempo a nenudí.

Chápu, že Yamato je vlastenecký symbol, skutečná loď z WWII, která se tady vydává do vesmíru, a to znamená, že humor a nadsázka tu nebudou mít místo. Jenže takovou porci patetických projevů, hrdinných sebeobětování, a kamikadze výkonů, okořeněných tuctem traumat, jsem opravdu nečekal.