Vivian

Enid Blytonovou jako autorku neznám, ale podle tohoto zdařilého filmu to byla žena, kterou těžce poznamenalo citové trauma z dětství, s nímž se nedokázala vyrovnat, a tak je předávala dál a připravila citové strádání i vlastním dětem, odehnala od sebe i své bratry, tatínka svých dětí a bůhvíkoho ještě. Nešťastná žena, která celý život bojovala se svými emocemi a před svou bolestí utíkala do vymyšlených světů šťastného dětství. Ty nabídla ve svých knihách i dalším dětem, což jí vyneslo slávu a jmění. Na sklonku života se pak její ztrápená mysl v tom fantazijním bezbolestném světě definitivně ztratila. Film tento příběh barvitě vystihl, Helena Bonham Carter tuhle ženu vytvořila docela plasticky, takže jsem ji snad dokázala pochopit, byť mi jako člověk byla proti srsti.

Úvodní znělka: Slovanský tanec č. 15 C dur, Antonín Dvořák

Klasická americká blbina s mimozemskými chapadly, spoustou marmelády, eeh, krve a mlaskajícího slizu. Nuda.