Eodeon

SECTION 31 – tak se to mělo jmenovat. tak a čistě jen tak. vypustit slovíčka "Star Trek", jakkoliv jsou v propagačních materiálech v poměru ke zbytku maličká. nemají tam místo. povězme si teď ve spoiler-free duchu, PROČ NEMÁ FILM ŽÁDNOU NADĚJI USPĚT. tvůrci se zde zjevně pokusili natočit film, původně seriál, sice situovaný v kulisách Treku, ale od zbytku zásadně odlišný ve všech směrech, žánrově, výtvarně, náladou, tónem, tempem, typologií postav, cokoliv si vzpomenu. stylisticky jsme někde úplně jinde, ani přirovnání k Discovery tady neobstojí. trailer férově láká na nablýskané (jak to jen direct-to-streaming rozpočtování umožňuje) akční spy scífko se spoustou přehnaných kaskadérských kousků, a s opulentním, ba až kýčovitým vizuálem (výprava a kulisy, kostýmy, vedení kamery, nasvícení) a bez nějakých přehnaných (nebo ostatně jakýchkoliv) uměleckých či intelektuálních ambicí. zhlédnout, pobavit se, zapomenout. a s tímhle ohledem přesně bylo třeba formovat svá očekávání. což většinové publikum nejspíš učinilo, pokud se tedy vůbec u většinového publika podařilo vzbudit o tento projekt zájem, což je zatraceně veliké pokud. ne však fanoušek. typický fanoušek se vyjímá jednou nepostradatelnou vlastností – intenzívním nadšením pro objekt svého zájmu. bez toho to nejde. Trek pro trekkies není jen záliba, co vyplňuje čas mezi prací a spánkem, je to srdcovka. ať už odtud čerpají radost, pobavení, inspiraci, poučení nebo jakékoliv jiné hodnoty jim blízké, mají k jejich zdroji hluboký a přísně osobní vztah. ten nás pojí nejsilněji k tomu, co máme na Treku ze všeho nejraději. k tomu vůbec nejoblíbenějšímu seriálu nebo filmu. k tomu, kde dle individuálních měřítek každého z nás dospěl Trek ke svému naprostému vrcholu. ne snad vždy, ale rozhodně často se pod tím skrývá ten úplně první, se kterým jsme se setkali; ten, skrze který jsme Trek objevili a který nám tento svět poprvé představil. pro mou generaci, čest výjimkám, je tím nedostižným vrcholem zpravidla Nová generace, respektive iluze, že onen seriál je tak dobrý, jako hrstka jeho nejlepších epizod (spoiler alert: není). potud v pořádku. svízel nastává, jakmile se z etalonu, jak vypadá nejlepší Trek, aniž si to uvědomíme či přiznáme, stane kritérium, jak má vypadat každý Trek. a jakmile se všechny nové přírůstky začnou posuzovat měřítkem podobnosti k takovémuto arbitrárnímu standardu. jen uvažme, kolik jiných ohlasů na S31 váží svůj verdikt oproti otázce "jak moc v tom teda bylo toho Treku?". všechny? přitom taková pošetilost! vyložený recept na špatnou recenzi. co hůř – pojem kvality v tomto diskurzu ztrácí veškerou relevanci. můžeme s ním šermovat v každé větě, ale skutečnost je taková, že vůbec není na zřeteli a že pozitivní reakce vyvolává jedině imitace starých klasik, zatímco inovace v jakékoliv formě vždy naráží na odpor. budiž, pohybujme se tedy v těchto termínech. někteří z nás se tím cítí velice dotčeni, a ti mi teď prominou, ale Star Trek fandom bývá občas přirovnáván k náboženství, nebo dokonce k sektě. bývá popisován jako malá, zbytku světa uzavřená komunita s vlastními rituály a pravidly, která až s nezdravým zanícením uctívá svou modlu. a ruku na srdce, přátelé, něco na tom je. a jako každá poctivá sekta se bohužel občas chováme k bezvěrcům se značnou neúctou a ještě hůř k heretikům. chraň Q tvůrce, kdo si dovolí byť jen maličko odchýlit od kteréhokoliv z dlouhého seznamu vzájemně si odporujících dogmat o tom, co všechno musí ten jediný pravý Trek splňovat, nebo ještě delšího soupisu věcí zcela zapovězených. tvůrci S31 se nerozhodli jen odchýlit, ale kompletně oba seznamy vyhodili oknem. tvůrčí odvaha se cení, jistě, avšak sklízíš, co zaseješ. a to vůbec nemám na mysli magory s multiúčty spamující ratingové weby review bombingem, nebo pomatence, kteří půlrok nazpět prohlásili, že film budou nesnášet děj se co děj, a nyní po zhlédnutí jej, podržte se, opravdu nesnášejí. kdepak, myslím docela obyčejné fanoušky. i kdyby z toho vznikl technicky nejlepší možný film v rámci okolností, typický fanoušek s ním bude mít a priori problém. a nemusím dodávat, že to není dobrá startovní pozice. ale to pořád není to nejlepší, jelikož i ten vzácný poddruh fanouška, u kterého se vyvinula sebereflexe a dovede si toto všechno uvědomit, přinutit se k odstupu a vymanit se vší silou vůle z vlivu nemístných očekávání, i ten je totiž vystaven stejné marketingové kampani, která mu lže. ano, pravda, PR prezentace uvádí film sice na jednu stranu autenticky coby akčňák distancující se od historických vzorů, ale zároveň na straně druhé zahrnuje velké množství specifických, snadno identifikovatelných referencí ke starším textům – ne náhodou je jimi vycpaný už trailer a film samotný jimi překypuje –, což vzbuzuje iluzi, že S31 je film (i) pro fanoušky. není. nenechme si nic nalhávat. tady nejsme cílovka. S31 je film pro nefanouška by design. přesně proto je tak distancovaný, až na pár Disco souvislostí takřka neobtěžkaný narativními spojitostmi se staršími Treky a i to málo je shrnuto v rapidmontáži pro pozdně příchozí, protože právě takto je dokonale přístupný mudlům. stejný důvod vidím i za absencí pro jiné Treky tolik typickým mravokárným významem. obyčejně nikdo nesnáší dobře, když se mu káže, co je správné a špatné, ale od Treku se to žádá. tvůrci S31 se neobtěžovali a není divu, když si za svou hlavní anti/hrdinku zvolili svrchovanou vládkyni nejbrutálnější diktatury v celém fikčním světě. a že konkurence v oboru je nemalá. odtud se také odvíjí významová rovina – nepřekvapivé téma snah o vykoupení zločinů tak těžkých, že se nedají vykoupit. čili, jako vedlejší tvůrčí intenci domýšlím snahu zpřístupnit Trek novému publiku. které tak třeba zpětně objeví Discovery, potažmo dalším seriály atd. teoreticky snad, ale převedeno do praxe si nemyslím, že by S31 pomohla nadchnout nové diváky pro svět Treku, i kdyby dopadla, nejlépe, jak to jen jde. což třeba i dopadla, připusťme, ale v posledku na tom nebude záležet. protože důvod, proč se kterýkoliv trekkie v historii stal trekkiem, leží někde v tom seznamu unikátních složek, které tvůrci vyhodili oknem. pokaždé jiný, ale jeden z těch důvodů to vždy byl. sice upřímně nesnáším, když se typické charakteristiky klasického Treku překrucují v dogmata a jejich porušování ve svatokrádež. esencialismus je idiocie. prostor pro vývoj a inovaci musí být vymezen, i za cenu kompromisů. ale minimálně něco typického, jedno kterou z těch vlastností, je nutno v každé nové mutaci Treku zachovat. ne snad pouze proto, že jinak by z výsledku byl "Trek in name only", nýbrž z mnohem horšího důvodu – a sice že výsledkem bude něco tuctového. a to je bohužel osud, který stihl i S31. čímž se obloukem vracím k očekáváním. řekněme si to zcela na rovinu – kdokoliv čekal hollywoodské veledílo a zábavu pro náročné si za své zklamání může zcela sám a dobře mu tak, kdokoliv čekal podřízení se konceptu Sekce 31 z DS9 (nikoliv jen tajná služba, ale naprosto neviditelná shadow society) zaspal dobu, kdokoliv čekal oscarové výkony, byť i od oscarových herců, se nějak minul s faktem, že Terrané i Sekce 31 jsou a vždy byli klišovití a poněkud dvojrozměrní padouchové jak z nějaké komiksovky (Terrané jsou charakterový protipól ušlechtilých a svědomitých flotiláků primárního univerza, ne o moc víc, a Sekce 31 je organizace "účel světí prostředky" samozvanců, ne o moc víc) a herci jim přesně tuhle krajní tvářnost propůjčují, a vůbec, kdokoliv čekal něco jiného než trikově solidní intenzívní akci s jen velmi volnou a vzdálenou návazností na klasický Trek je naprostý hlupáček. a pokud se při čtení těchto slov cítíte uražení, pravděpodobně se v nich mluví právě o vás. ale ani já jsem nečekal, že tvůrci zajdou ještě o krok dál a až tak plně se oddají úmyslu vyvrhnout na svět účelově nevkusný špinavý camp, postavený na variování nejotřepanějších zápletek, nekoncepčním pohrávání si s narativními postupy a drze přiznaným macguffinem, konkrétně superzbraní, jejíž hrozivost se ale snímek nenamáhá ani v náznaku demonstrovat, aby dal pocítit, co je v sázce, načež nezbytný pocit hrozby absentuje. přestože tedy technicky velice solidní, dovede film znechutit i pobavit svou úmyslnou špatností. často v jednom a tom stejném gestu. figurkovité postavy jsou vyloženě pro srandu. v dobrém i špatném smyslu slova. tak pitomoučké, až jsou miloučké. famózní Yeoh si dosyta vychutnává každou sekundu a je to znát. nápady má scénář stejnou měrou dobré jako ztřeštěné. battle royal jako metoda nástupnictví v Terranské říši? perfektní. stejně tak ozvláštnění pěstních soubojů elementem fázování. popelářský křáp jako ústřední hvězdná loď? jen houšť! a dozvědět se, kdo je ten tajemný San, po tom jsem dychtil už od foreshadowingu ve třetí sezóně Disca a nyní se dočkal. hurá. divák si neustále klade otázku, jestli tohle tvůrci jakože myslí vážně, aby si pokaždé (alespoň ten krapet bystřejší) sám odvětil, že ne, nemyslí. myslí to v zatraceně těžké nadsázce. což z té pilulky nedělá o moc méně těžké sousto ke spolknutí. vskutku, to přirovnání k 'Suicide Squad ve vesmíru', autor neznámý, které už před premiérou kolovalo internety, je přesné. lépe bych to nevymyslel. nejen jako popis pro to, čím film ve výsledku je, ale i pro to, čím chce být. takže teď stojíme před volbou – buď na tuto intenci přistoupíme a pokrčíme rameny, že v tomto ohledu se to vcelku povedlo (solidních 6/10), byť film nezanechal hlubokou stopu a není ničím pamětihodný (vyjma té všudypřítomné 'divnosti', nechtějte to po mě specifikovat, pošlu vás k šípku), nebo budeme trvat na tom, aby byl, čím být rozhodně nechce, a pak budeme zatraceně frustrovaní (slabé 4/10). volba je na každém. tak ani tak to singularitu do světa neudělalo. rozhodně ne do světa Star Treku, kde se jedná o anomálii, kterou málokdo z fanoušků ocení. a ani do světa mudlů, kterým Sekce 31 nemá co mimořádného nabídnout. co je pro Trek inovativní, je v širším kontextu vyčpělé. inu, byl to chrabrý pokus. s výsledkem pozoruhodným v celé řadě nečekaných směrů. ale neměl budoucnost.

žasnu. jako ostatně často. ne tedy nad filmem. ale nad ostatními reakcemi. čtu cosi o povrchním biopicu a americkém snu. skutečně? copak je možné si toho slizkého povlaku ironie, rozpínajícího se po všech těch blýštivých, řvavě stylizovaných površích, prostě... nevšimnout? nepromítli v Cannes nedopatřením nějakou bootleg verzi z ebaye? chm. co jsem viděl já, bylo zatraceně znepokojující supervillain origin story. americký sen si vykládám jako zero to hero poctivou prací, nikoliv jako podnikatelský startup z extrémně privilegované pozice přes mrtvoly do nejvyšších sfér bohatství a mocenského vlivu. a vyčítat povrchnost filmu o protagonistovi definovaném jeho povrchností je jako vyčítat komedii, že je zábavná. ono ostatně není bez důvodu, že ten samotný, odpreparovaný charakterově-vývojový oblouk, se vším tím osvojováním si korupčních a podvodných praktik, vlastně není až tak zajímavý, jako jsou naopak třecí plochy mezi ústřední figurou a vedlejšími postavami, zejména samozřejmě s démonickým mentorem, ale stejně tak v menší míře s manželkou, bratrem a otcem. proto je také film takto vystavěný. tehdy, nikoliv v byznysu, ale na vztazích s lidmi, se projevuje to slabošství, to sobectví, to pokrytectví, ta ješitnost, zkrátka všechny ty spousty projevů a rysů, které dohromady tvoří překvapivě výmluvný portrét a rozhodně zábavně šťavnatý film.

pravda, Romulus je frankensteinovo mostrum sešité z pečlivě zvolených tělesných kusů dodnes čerstvých filmových mrtvol, zejména Scottova prvního a Cameronova druhého příspěvku, se zjevnými souvislostmi k Prometheovi/Covenantu a zdaleka nejsilněji a narovinu přiznaně se tu odráží fantastické Isolation. které, jak hráči upozorňovali už od vydání, díky své vynikající atmosféře, věrnosti a úctě k originálu představovalo nejlepší příspěvek vetřelčímu univerzu za desítky uplynulých let, s čímž z vlastní hráčské zkušenosti plně souhlasím. oproti poslednímu filmovému Vetřelci u Romula skoro až zaráží nulová snaha o přesah, kterou nahrazuje přísné soustředění na žánrové náležitosti, tedy řečeno jinak snaha natočit co nejlepší akci / survival / horor (vč. oblíbených tropů jako "poslední dívka") coby pastiš Isolation s četnými a relativně zjevnými parafrázemi řady dalších významných pramenů, a tak je třeba to brát a nic "víc" nežádat, protože vetřelčí film jako čistokrevná žánrovka vyjadřující fanboyovskou poctu originálu je úplně legitimní a dostačující koncept a jedině logický, vzhledem k nemálu reakcím na obě Scottovy poslední snahy "dorovnat" legendární status svého původního Vetřelce náležitě hlubokomyslnými prequely. nope. frankensteinovo monstrum k radosti stačí. kor když si Alvarez opravdu dobře vybral zdrojové mršiny, což krom již zmíněných jasně zahrnuje i přinejmenším dvě z nejlepších románových příspěvků do fikčního světa vetřelců, tj. Probuzení (Out of Shadows) a Chladnou výheň (Cold Forge), čili vycházel z nejlepšího a sešil to dohromady prvotřídně. krom radosti sledovat linie na mapě odkazů byla radost sledovat i řemeslo samotné. co záběr, to nadšené chvění, co scéna, to nápad, a nejen nějaký, ale vizuálně a kineticky vzato zajímavý. a nad to vše je cítit poctivá snaha si všechny ty dějové zvraty a všechna ta fatální rozhodnutí postav (které si žádá ať už žánr, nebo z druhé strany nutnost napodobit vzorec odkazovaného pramene) odůvodnit tak, aby byly, i přes jistou absurditu, paradoxně, z hlediska psychologického realismu věrohodné. méně abstraktně řečeno, postavy jsou stejní tupci jako v jakémkoliv typickém slasheru, ale nemáte jim to tu za zlé. a to se počítá. a tak vlastně ironicky, i když si předem snadno spočítáte jejich přesnou životnost, na zážitku to neubírá. /// ano, pravda, viděli jsme to už mnohokrát předtím. a hráli. a četli a nevímco. a klidně si to zopakujme zas a znovu, protože se to povedlo.