Dan9K

Noční můra všech zlotřilých kapelníků a sbormistrů :-) Super

Škoda pro tento film je v mém konkrétním případě fakt, že jsem víceméně to samé již viděl v epizodě skvělého seriálu Mayday (Air Crash Investigations). A je to jeden z nejlepších dílů toho seriálu, na který jsem se už dopředu velmi těšil (přeci jenom ne vždy někdo přežije a ještě méně často přežijí všichni a už vůbec nepřežijí všichni při nehodách těsně po startu). Tady je to samozřejmě "profesionálnější", ale jen o trochu, a onen wow efekt trochu opadá a stopáž dokumentárního seriálu tomu sluší víc. Jediné, co je tady navíc, jsou scény o tom, co Sully prožívá před a po nehodě. A to ospravedlní samostatný film přecijen poněkud omezeně. Letecké nehody jsou moje úchylka, žeru to strašně moc, ale Sully pro mě byla jen povinnost. Věděl jsem, co dostanu, a dostal jsem to, ale všechno už jsem viděl i věděl, no. A toho umělého záporáka v podobě vyšetřovatele NTSB jsem neuvěřil, možná proto, že tam v reálu takový nebyl.

Nevím, co je na ždímání emocí špatného. Ani mi nepřišlo, že by to tenhle film přeháněl. Jeho děj k tomu prostě vybízí a je to vlastně pořádně jen na závěr a je to v pořádku. První půlka je strhující, druhá půlka je solidní. Za mě spokojenost, snímek z daného tématu vymáčkl maximum...a pěkná hudba.

Opravdu slabé efekty. Redmayne všude hraje úplně stejně a už to není zajímavé. Začátek je ještě slibný, ale pak už je to jen maglajz. Příběhově naprosto o ničem. Hudba má hodně příležitostí vyniknout a dokonale je nevyužívá. Jediná dobrá věc je postava Colina Farrella a fakt, že se nejedná o film podle knihy, ale o film, který je o fiktivní postavě, která napsala fiktivní knihu, jež se dostala i do reálného světa. Tahle premisa je tím nejlepším nápadem, který tento snímek nabízí. Nic víc tam však není.

Komentář s vývojem hodnocení! Naprosto skvělá muzika. Je to v podstatě ten klasický disneyovský animák, který je vlastně animovaným muzikálem, a aspoň tři čtyři songy mi utkvěly v paměti velice. Samozřejmě vede povznášející a krásná popová věc jménem How Far I'll Go, která je v podání Auli''i Cravalho opravdu skvělá. Ačkoliv podobně pěkně to zpívají ve všech jazykových úpravách, na youtube je na to moc hezké video. Už jsem si ten song za poslední den pustil asi desetkrát a furt si ho musím zpívat. Verze od Alessia Cary, která je v titulcích, je pak pro mě o dva řády níže, neboť jsou tam ty pseudo soulové a RnB manýry ála Beyoncé a veškerá síla melodie je tak zničena. Hudba by mi to málem vynesla na čtyři hvězdy, ale opravdu hodně těsně musím dát tři (dokonce jsem dělal komentář, kde jsem obhajoval, že dávám čtyři! ). Dějově je totiž takové moc fádní. Prostředí je ale perfektní, Maui je vtipná postava, ještě lepší slepice. Ale prostě když se na to tak podívám kolem a kolem, tak nebýt muziky, tak se trochu nudím. Zvláště úvodní dvacetiminutovka mě nepřesvědčila. Závěr je takový podivný (boj vůbec nemusel být že). Je to prostě taková pohoda na voru, kde většinu času divák stráví špičkováním mezi Mauim a Moanou. Jako dobré no. Ale soundtrack je v nejlepší tradici legendárních Disneyovských spektáklů a vidět tohle v osmi letech, tak na tenhle film asi nedám dopustit. No nic, pustil jsem si po jedenácté How Far I'll Go a dávám čtyři a nebudu nikomu nic vysvětlovat! You are welcome :-)

Hvězda dolů za ten song v titulcích. To je prostě peklo. Jakýkoliv dobrý pocit z filmu tvůrci zabijí naprosto nesmyslnou nevkusnou písničkou, která se spustí asi tak půl vteřiny předtím, než skončí samotný film. Jinak souhlasím s tím rozdělením na třetiny, první je dobré sci-fíčko s velkým potenciálem, druhá je relativně zábavná romantika, třetí část je rutinní akcička, která by se neztratila v průměrném sci-fi seriálu. Jako celek lehký nadprůměr, který má spoustu drobných sympatických detailů, ale působí víc teen dojmem, než by se od seriózního sci-fi slušelo.

Je to rozhodně dějově bohatší než kolega Fences, ale pro oba filmy platí, že jsou v Oscarech 2017 jen díky barvě pleti a to je prostě pozitivní diskriminace. Neuznávám, neberu. Jo, kdyby byl rok předtím nominovaný třeba Straight Outta Compton (třeba místo Brooklynu), tak asi neřeknu ani popel, ale několikanásobná úlitba v podobě ročníku 2017 je spíše trapná. Děj krásným způsobem shrnul PanTumnus, a já si při čtení jeho komentáře uvědomil, že to bylo opravdu slabé. Je zajímavé, že v USA točí běžně úplně jiné druhy filmů, ale Akademii se líbí ty, které jsou svým stylem spíše neamerické. Moonlight není ani surovým naturalistickým dramatem, ani načančanou vlezdoprdelkovskou sračičkou, je prostě nevýrazný. A jak natáhnout nuzný obsah na délku celovečerního filmu? Vymyslím si hlavní postavu, která třikrát na tu samou otázku vůbec nezareaguje a počtvrté zareaguje po deseti vteřinách. Geniální. První kapitolu zachraňuje Ali, druhá je asi nejzajímavější, dějově nejbohatší, na poměry snímku akční a nejrychleji mi utekla, třetí má potenciál v rozporu a v radikální změně hlavní postavy. Ta je ale znázorněna příliš neuvěřitelně, nesmyslně, ale vlastně se v ní vůbec nic nestane. Velebení Naomie Harris moc nechápu. Vím, že je v tomto filmu potřeba chytat se stébla a oceňovat, čeho bychom si jinde ani nevšimli, ale podobně ztvárněných postav jsem viděl už mraky. Abych nebyl úplně nefér, je to takový typický film z Varů a tam bývají ještě mnohem horší a prázdnější záležitosti a tohle je přecijenom divákovi schopno ještě něco předat. Pro mě toho ale bylo málo.

Na tenhle snímek jsem krátký. Vůbec nevím, jak ho pojmout. Je to v podstatě velká žánrová událost, ale pro mě strašně neuspokojivá ve svém celku. Expozice je sice dlouhá, ale nabízí největší napětí, jelikož je ještě celkem žánrově konvenční a funguje tam největší obava z neznáma. Však také základní námět filmu je v rámci žánru vůbec ten nejkonvenčnější, co může být a hodně z toho jsme už mohli vidět v Kontaktu. Pak se to trochu rozjede ve stylu hard sci-fi ála Kmen Andromeda, jen to tedy na hard sci-fi příliš vědecké, exaktní a jasné není. A k tomu je podivné nelineární drama. Výsledek pro mě není úplně koherentní, přestože je pointa zajímavá, ale visí na vodě. Nevíme v podstatě nic a milion věcí zůstává záhadou. Ve výsledku to na mě působí podobně jako snímek Fontána. No dobře, už to nebudu k ničemu přirovnávat! No možná ještě třetí řada seriálu Torchwood. Stop! Jdem dál. Střih během celého filmu je rušivý. Film úporně ukazuje dlouhé sekvence přejíždění auta, letu helikoptérou či zvedání zdviháku, aby pak střihem skočil v příběhu dál, přestože se přeskočily zásadní věci. Tento přístup má sice oporu v pointě, ale ve chvíli, kdy ji ještě divák nezná, to nepůsobí dobře a může to docenit maximálně tak zpětně. Proces poznávání a komunikace s návštěvníky zabírá na filmu největší časový prostor. Postup je však divákovi poměrně zmatečně a povrchně zobrazen, a pro mě je tak neuspokojivý. Film jako celek se snaží vzbudit zejména iracionální "oblouznění" navzdory svému žánru, ve kterém by mělo hrát prim racio. A toto oblouznění na mě paradoxně nefungovalo dobře, protože mi tam právě chybělo více toho racia. A přestože si tu řada z komentujících stěžuje na "dovysvětlovací závěr", z mého pohledu nebylo vysvětleno takřka nic, a celkem mě to po skončení trápilo. Přesto je to relativně unikátní film, který jde za hranu běžného vyprávění a má výborný hudebně/zvukový podklad. Cením si na něm, že ukazuje, byť velmi zjednoduššeně, jak by takový první kontakt skutečně mohl vypadat. Žádné velké akční bitvy vesmírných korábů a ozbrojených jednotek, žádní humanoidi, ale především politická nejistota a mimozemšťané, co jsou nejen zcela odlišní vzhledem, ale i celkovým chápáním světa/vesmíru jako takového. Bohužel i přes snahu o hodnověrné vyprávění pro mě film selhává právě na něm. Nějak jsem tomu prostě neuvěřil, a to proto, protože jsem nedostal dost informací. Je to něco, jako když Mojžíš vstoupil do Rudého moře, a to se rozestoupilo. Některým z nás toto stačí, druzí mají otázky.

Paní Odebralová je v tomto dílu nejlepší. Je náhoda, že se sociální pracovnice jmenuje zrovna takto? Nemyslím si.

Oscary 2016 v oceňovaných filmech rasismus neřešily ale během předávání se neřešilo nic jiného. Oscary 2017 mají půlku oceňovaných filmů na toto téma, tak doufám, že aspoň během předávání bude klid. V tomhle filmu se to hrotí docela dost, mnohem víc, než to bylo, dle svědectví samotné Katherin, v reálu. Postava Jima Parsonse je čistě fiktivní jen proto, aby tam byl archetyp rasistické machistické kreatury. Víc by se mi líbilo, kdyby toto téma tam bylo jaksi více mimochodem, že to patří k době. Mám pocit, že ve filmech odehrávajících se před rokem 1968 rasismus buď není řešen vůbec, nebo je to jenom o něm. Nepotřebuji Katherin oslavovat, protože je žena, nebo protože je "barevná", ale protože je ve svém oboru genius. Další dvě hlavní, ale spíše vlastně vedlejší, role jsou tak nějak do počtu a vůbec tam nemusely být. Jde jen o to ukázat všechny tři černošky, co v NASA něco dokázaly. Stačila by úplně ta Katherine. Také mě trošku mrzelo, že děj filmu končí tak nějak v půlce toho, co Katherine skutečně dokázala, protože ona dělala úplně všechno, Apollo 11 i 13 a nakonec i raketoplány. No nic. Každopádně hlavní téma, pionýrství kosmonautiky, je pro mě sázka na jistotu a v tomto směru mě film relativně uspokojil, i přes značné "umělecké" odlišnosti od reality.