Dan9K

Série dvou zcela rozdílných poločasů. Po první sérii Robinsonova ostrova mě k dalšímu sledování českého Survivoru přiměl až Mikýř, jako mnohé ostatní. A první půlku skutečně táhl jen on. Jinak to bylo zoufalství ze strany produkce i samotných soutěžících, kteří se předbíhali v tom, který z nich dobrovolně skončí dřív a který je otravnější. A celou první půlku jsem, krom jiného, nadával na existenci duelů po každé kmenovce, které neúměrně zdůrazňovaly fyzickou stránku hry. To jsem předpokládal, že tento systém bude pokračovat celou dobu. Jenomže první půlka hry do sloučení jakoby byla jen nutnou a zdlouhavou předehrou. Díky tomuhle systému ve hře zůstali vesměs zajímaví hráči, jelikož systém udržoval hráče pro kmen prospěšné a minimalizoval odstraňování hrozeb. A od chvíle, kdy k odchodu ze hry stačilo prosté vyhlasování, se ze hry stala parádní jízda, protože na ostrově zůstaly jen ty hrozby. Byla to tak lepší show, než jakou je schopen v posledních deseti letech vyprodukovat i americký Survivor. 77 dní je neskutečně moc, bylo to až příliš dlouhé, díky tomu jsme ale toho viděli fakt hodně, na rozdíl od originálu, který končí dřív, než se člověk pomalu rozkouká. Frekvence vyhazovů mi vlastně na české sérii vyhovuje. Co mi nevyhovuje, je brutální důraz na soutěže, které zabírají neúměrně velkou část dílu a jsou neskutečně zdlouhavé. Povětšinou jsem je prostě posouval dál a jen málokdy to fakt stálo za to, obzvlášť v kmenové fázi. Soutěže samotné byly až příliš opakující se. Celou hru pak od sloučení táhli hlavně samotní soutěžící, kteří se tam sešli opravdu ve skvělé formě a začli hrát tak, jak to rozhodně český survivor nepamatuje. Průběh byl velmi uspokojivý, emocionální a s vítězem jsem byl samozřejmě spokojen. Škoda závěrečného dílu, kdy mi nepřijde vhodné, aby porotci viděli ještě před odhlasováním věci, které by jim měly být skryty. Ale takovýchto narušení fair play a spravedlivého ducha Survivora bylo v průběhu bohužel hodně, naštěstí některé největší paskvily prošuměly (jako třeba osudová výhoda). Škoda, že tahle série asi nebude poslední, protože by to bylo ve velkém stylu. Snad se Nova poučí a nebude tak moc zdůrazňovat fyzický aspekt hry, když jasně uviděla, co je divácky atraktivnější. A taky, aby to pochopili diváci.

Viděl jsem trojku a čtyřku v průběhu asi dvanácti hodin a je to na úplně stejné úrovni. Některé motivy se možná lehce opakují, to je však obecně u série jev samozřejmý. Čtvrtý díl však ten třetí nadále rozvíjí, čili znalost třetího dílu je dost stěžejní. Čtyřka rozvíjí a dokončuje trojku dějem i postavami. A mám k těmto dvěma dílům rozhodně blíž, než k těm starým, což ale přičítám dost dabingu, se kterým jsem ty staré kdysi sledoval. Herecké kreace ústředního dua jsou na téhle sérii to nejdůležitější a je potřeba si k postavám vytvořit pozitivní vazbu. Jinak to vůbec nemůže fungovat. A mám pocit, že se mi tohle povedlo až ve trojce. Jinak není pravda, že by se ve čtyřce nějak zásadně řešil věk a fyzická nemohoucnost hlavních postav, to jsme si odbyli v předchozím díle. A je to možná trochu i zvláštní, Čtyři roky nazpátek chtěl Marcus strašně končit a válet se na gauči, nyní o tom taktně mlčí a naopak burcuje panikařícího Mika, aby byl větší drsňák a šel do akce. Tohle vyměnění rolí trochu šustí papírem, ale tak co. Síla Bad Boys pro mě tkví zejména ve vztahu mezi oběma hlavními protagonisty a jejich špičkování. On tam nemusí být přítomný ani žádný zásadní vtip, ale už jenom ta jejich interakce navodí úsměv na tváři. Ostatní věci už mohou být trochu rozpačité. Akce je tuctová, záporňák vypadl z bondovky (a on přitom vypadl z Euforie). Celý film je dost velké klišé, ale asi to všichni zúčastnění ví. Například prvek toho, že kdysi důležitá, teď už mrtvá, postava, "posílá" náhravky a instrukce ze záhrobí, to už jsem tuším párkrát viděl (hm, třeba taky v bondovce). Nebo záběry z pohledu z pistole ála first person shooter já mám osobně rád, ale svěží to taky bylo naposledy v Doomovi z roku 2005. Nováčci, kteří se objevili už v předchozím díle, zastupující nastupující generaci, se projevují mnohem méně než v předchozím díle, s výjimkou Armanda. Jsou tudíž méně otravní, ale zároveň tu prostě jen jsou a nic víc. Navázání na Armandovu linku se ale povedlo dobře. Celkově je to koukatelná záležitost, na kterou je možno okamžitě zapomenout a nemá žádné další ambice, než vydělat peníze a případě trochu pobavit s tím, že se člověk možná nemusí moc stydět, že ho to baví.

Film mi tu v reakcích přijde v kontextu doby drobně přeceňovaný. Hlavní dvojice mladých herců je nevýrazná a hraje naivně, o kolik mohla být lepší jinak pozoruhodná závěrečná scéna. Nedošínská je jako vždycky zábavná, ale jako vždycky hraje to samé. Táhne to především Pištěk jako Kondelík, roztomilý buran, dobrák i darebák v jednom. Celému filmu ale chybí nějaký zásadnější konflikt, je to možná až příliš dobrácké. Konflikt nabízí vlastně jen scény s paní domu, co se snaží dohodit svou dceru. Ty scény považuji za nejzábavnější část filmu. Ostatní nejspíš zapomenu. Vyloženě vtipný snímek taky není, usmál jsem se dvakrát, ale to má holt každý jinak. Film na mě taky technicky působí jako tak o pět let starší, což v té době bylo hodně. Přispívá k tomu i fakt, že je docela hluchý a hudba je většinou jen diegetická v podobě klavíru.