RUSSELL

Bizarní kuriozitka z raných devadesátek, která by měla zůstat v propadlišti dějin – myslím, že by to ocenil i Pavel Nový. Tahle oplzlá erotická fantazie jednoho mlsného kocoura přetavená v pokus o film opravdu nestojí za vidění. Hodinová stopáž možná působí milosrdně, ale věřte, že je úmorné tuhle nevkusnou zoufalost absolvovat od začátku do konce.

Filmový nadšenec se vrací do New York City a pátrá po tom, co se stalo s jeho milovanou videopůjčovnou Kim's Video, kde ve formativním věku zažíval nejzásadnější období svého cinefilství. Avšak časy půjčoven VHS/DVD jsou ty tam a i Kim's Video dávno zavřelo. Jenže co se stalo s obří videotékou pana Kima čítající přes 50 tisíc filmových titulů? To rozkrývá hlavní protagonista, kameraman a režisér v jedné osobě formou investigativního dokumentu plného nečekaných zákrut, který ho zavede až do městečka Salemi na Sicílii, kam byla před lety za určitých podmínek videotéka darována, jenže události se nevyvinuly tak, jak bylo předesláno. Cením, že nejde jen o další z řady nostalgických tripů do „starých dobrých časů“ chození do videopůjčoven – vzpomínání na tuhle éru je jen výchozí bod a film je především příběhem o záchraně desítek tisíc filmových nosičů a zachování historie, což místo dojímání se nad minulostí spíše vybízí k zamyšlení nad tím, jak přistupovat k hromadám filmového dědictví na fyzických nosičích.

Edwarda G. Robinsona mám hodně rád, viděl jsem s ním spoustu filmů (slabost mám zejména pro jeho dva noiry pod režijní taktovkou Fritze Langa – The Woman in the Window a Scarlet Street), ale právě role Gina Monettiho je možná tou nejlepší, ve které jsem ho doposud viděl. Přestože v hlavní roli Maxe Monettiho exceluje též tradičně skvělý Richard Conte, top billing plakátu a výkonu náleží Robinsonovi – jeho postava si krade každou scénu pro sebe a vrcholem je jeho „new vs. old world“ proslov. Suverénní herectví je u Robinsona standard, s přehledem zvládl ztvárnit křehké osobnosti i naprosté parchanty, ale postava Gina Monettiho má specifické kouzlo. Vše podtrhuje brilantní kamera Miltona Krasnera, která si dává záležet na budování atmosféry – viz dlouhá jízda po schodech z úvodu filmu. Joseph L. Mankiewicz se řadí mezi naprostou špičku tvůrců své doby – zanechal za sebou filmové perly, mezi které House of Strangers rozhodně patří.