RUSSELL

Tak trochu variace na Cronenbergovo Shivers zmixovaná s Invasion of the Body Snatchers, akorát s žížalami a červy. Střídají se tu praktické efekty se těmi CGI – místy to nevypadá příliš hezky, ale s ohledem na nízký rozpočet je vzhled filmu obstojný. Navíc to je docela vtipné a určitý potenciál v tom dříme, tak schválně, jestli to Trevor Mirosh převede i do celovečerní podoby, anebo zda nakonec natočí jako svůj režijní debut něco jiného. Tak či tak se na to rád podívám.

Todd Phillips zhmotnil tu nejhnusnější verzi Gotham City, kterou jsme zatím mohli na plátně vidět – v tomhle Gothamu je i Thomas Wayne pěkná svině. Zároveň však jde o nejvíce autentickou verzi tohoto prohnilého města a ve své opravdovosti zcela zastiňuje i Nolanův Gotham z trilogie o Temném rytíři. Jestliže Nolanův Batman byl takový, jakého si Gotham zasloužil, tak o Jokerovi tohle platí dvojnásob – tenhle Gotham dlouho sázel vítr, až konečně sklidil bouři. Zatímco The Dark Knight fungoval na výbornou i jako PG-13 film, Joker by se bez Rkového ratingu rozhodně neobešel. Má totiž jasnou tvůrčí vizi a je dělán zcela bez kompromisů, což je u takovéhoto filmu něco neobvyklého, a kdyby se to muselo krotit kvůli ratingu, tak by to filmu dost ubralo na působivosti a autenticitě. Sledujeme Jokerovo postupný propad do šílenství a beznaděje – oboje v jeho životě figurovalo už od útlého mládí, ale po období letargie přichází uvědomění v podobě katarze, což zapříčiní probuzení monstra, které v Arthurovi odjakživa dřímalo. Joaquin Phoenix jen potvrdil, že je nejlepším současným metodickým hercem a jeho one man show gala koncert je radost sledovat. Jeho Joker vás pobaví i vyděsí, budete s ním soucítit a posléze ho až proklínat, ale především s ním prožijte klíčový úsek jeho života a ať se tomu budete bránit jak chcete, i přes to všechno mu budete až do saméhona konce – při nejmenším skrytě – fandit. A v tom tkví síla Phoenixovo hereckého kouzlení. DC dalo Phillipsovi volnou ruku a tenhle risk jim vyšel. Uvidíme, jak na tenhle úspěch navážou, každopádně doufám, že Joker způsobí zemětřesení a nasměruje DC jinam, protože tohle jasně ukazuje, že i komiks se nemusí dělat jak přes kopírák a může být umělecky hodnotným filmem. A pokud ne, tak tu aspoň zůstane tenhle masterpiece. Batman je můj nejoblíbenější komiksový hrdina a Joker nejoblíbenější arcilotr, ale v posledních letech musím přihlížet, jak jsou oba znásilňováni v odporných a nudných slátaninách a bohužel se zaslouženě lopotí ve stínu Marvelu, který má vlastní úspěšnou formuli a dělá to skvěle. Bolí mě sledovat, jak se DC snaží jeho dlouholeté úsilí marně napodobovat, přitom má ve svém arzenálu dostatek palebné síly na to, aby si šel svou cestou, která klidně může být temnější, ale hlavně ať má svůj ksicht.

Šíleně špatná, leč zábavná srágora plná naprosto příšerných hereckých výkonů a fascinujících speciálních efektů. Příběh nedává moc smysl, ale na tom vlastně nezáleží, když jde o film, ve kterém vraždí čerstvě vyškrábnutý, zmutovaný potrat. Každopádně provozovat v jedné budově potratovou kliniku a zároveň bordel plný ohyzdných šlapek je vcelku neotřelý podnikatelský záměr. Big Mama knows best!

Zábavná blbina s překvapivě legitimním gorem. Vlastně to bylo lepší, než jsem čekal. Hlavně mi je sympatické, že zde figurují postavy z reálného dětského pořadu z 60. let, díky čemuž je tahle jinak vcelku generická vyvražďovačka alespoň něčím zajímavá a osobitá. BTW: Příště bych prosil slasher s vraždícími Teletubbies, kteří jsou sami o sobě děsiví i bez sečných zbraní v rukách, takže by konečně mohli naplnit svá předurčení a netrýznit děti jen psychicky, ale i fyzicky.

Skoro se až divím, že Highlander není podle žádné knižní předlohy. Dokážu si to představit jako 800stránkovou rozmáchlou fantasy, podle níž posléze vznikla filmová adaptace, která je sice zjednodušená a vykostěná, ale jinak naprosto stylově efektní béčková jízda. Highlander v sobě mísí epičnost, osudovost, romanci a do toho je úžasně vyhrocený, vážný i odlehčený, ale především královsky zábavný. Christopher Lambert je sice hrozný prkno, ale jeho toporný herecký projev má i tak moc si vás postupně podmanit. Jedním z nejsvětlejších momentů je samozřejmě přítomnost ryzího Skota Seana Conneryho, který zde paradoxně ztvárňuje Egypťana ze Španělska. Jeho Ramirez je po chvilce převálcován a zastíněn hlavním showstealerem celého filmu, masakrálním záporákem Kurganem v podání Clancyho Browna – ten když se objevil na scéně, tak to vždy stálo za to. Highlandera jsem měl v restech už dlouhou dobu a k jeho zhlédnutí jsem se dokopal až po návratu z dovolené kolem Skotska, při které jsem navštívil i nádherný hrad Eilean Donan, který se vyskytuje v první třetině filmu. Ačkoliv lehce nadhodnocuji, tak můj dojem z filmu rozhodně neovlivňuje nostalgie a dozvuky z právě skončené dovolené po skotské vysočině. Highlander by si mě podmanil tak či tak, snoubí v sobě vše, co od takovýchto filmů vyžaduji, a přidává ještě něco navíc – a tím je pozoruhodně důmyslný střih, výtečná kamera, no a samozřejmě boží soundtrack od Queen. Sledovat Highlandera je prostě kind of magic!

Ready or Not mě velmi příjemně překvapilo, a to především proto, jak umně kombinuje napětí, gore a humor. Ve výsledku se ale nejedná o žádnou krvavou taškařici – humor je filmem sice prostoupen dost, ale rozhodně z děje nedělá úplnou frašku, spíš mu dodává nadhled a zvyšuje tím divácký zážitek. Příběh je sám o sobě dostatečně promyšlený a nastolená mytologie byla rozhodně zajímavá. Ze začátku mi to přišlo lehce o ničem a na první nadechnutí jsem z toho trošku cítil smrádek fádnosti – dopředu jsem počítal s mnoha nedostatky a dírami –, ale tím, jak se příběh vyvíjel, se tyto zdánlivé nedostatky začaly hezky vyjasňovat a pomalu do sebe vše krásně zapadalo, až jsem musel uznat, že je to vlastně promyšlenější, než jsem předem čekal. Měl jsem pocit, že rozehraná zápletka nemůže utáhnout celovečerní film, ale naštěstí měl děj připravená esa v rukávu. Jak stopáž plynula, užíval jsem si to víc a víc a i samotné zakončení bylo více než uspokojivé. Ready or Not je morbidně zábavná laskomina a opravdu kvalitní komediální horor, který stojí za to vidět.

Možná je to kvalitní a myšlenkově hodnotný film, ale lhal bych, kdybych řekl, že mě něčím zaujal či obohatil. Pochopil jsem vše podstatné, co mi film chtěl sdělit, ale nechalo mě to naprosto chladným. Tohle šlo tak moc mimo mě, že víc jak 1* dát prostě nemohu.

Sympatická a neprávem opomíjená teenage komedie z prostředí střediska pro převýchovu homosexuálů, která do určité míry převyšuje spoustu tématicky podobných „výtvorů“ své doby, jelikož dokáže s lehkostí a nadhledem prezentovat v jádru tíživou problematiku, se kterou se gayové a lesby potýkají. Natasha Lyonne v hlavní roli byla roztomile nevinná a pasovala mi tam jak prdel na hrnec. Film obsahuje plno homosexuálních vtipů a narážek, ale vše je podáno se silnou satirickou příchutí, takže rozhodně nečekejte, že by šlo o nějakou oslavu homofobie. Inspirace filmy Johna Waterse je zde jasně patrná, rozhodně ale nedosahuje stejných výšin bizáru, jako je tomu u Waterse – But I'm a Cheerleader je bizarní tak akorát, aby si udržela nějakou výpovědní hodnotu. V první půlce mě to bavilo víc, v té druhé se to více zaměří na romantickou stránku filmu a tam mě to malinko ztratilo. Závěr už je klasické hollywoodské klišé, což nijak výrazně nehejtím, ale ani nemohu říct, že by mě uspokojil. Rozhodně mě to ale bavilo a tvůrcům posílám palec nahoru – už jen proto, že tento film má co nabídnout i po dvaceti letech od svého vzniku. Navíc si myslím, že podobně laděné filmy udělají pro queer komunitu větší službu než úmorná plačtivá dramata typu The Danish Girl. Silnější 3*.

Nudné a nezáživné drama, které prostě po více jak dvou hodinách bez náznaku nějaké gradace skončí a vy začněte dumat nad tím, jestli stálo za to tomu věnovat čas. Žádný dopad to na mě nezanechalo a o nevyhovujícím fungování jedné jaderné elektrárny kdesi v Oklahomě jsem se rovněž moc nedověděl. Sledoval jsem kvalitní herecké výkony Meryl Streep a Kurta Russella ve filmu, kde jich bylo až škoda. Chápu, že případ Silkwoodové byl pro jadernou problematiku v USA klíčový, ale její život mimo tuto záležitost nebyl vůbec zajímavý a za natočení biopicu o její osobě rozhodně nestál. Zdaleka nejslabší film Mikea Nicholse, co jsem viděl. BTW: Film běžel v roce 1988 v československých kinech a to se stopáží dlouhou pouhých 91 minut. Z filmu byly totiž vystříhány takřka veškeré scény, ve kterých se objevovala Cher, která zde ztvárnila lesbickou spolubydlící hlavního páru, což bylo tehdy za komára kardinální tabu. Dobová československá kritika se tak údajně podivovala nad tím, že Cher za tento film obdržela Zlatý glóbus, když tam má až podivně málo prostoru. Já jsem sice viděl plnohodnotnou původní verzi, i tak ale nechápu, za co ten glóbus dostala. Ve filmu hraje druhé housle a když už se tam objevuje, tak rozhodně ničím výrazně nevybočuje. Meryl Streep ji strká do kapsy pokaždé, co jsou spolu na scéně, a proto mi zní tak nepochopitelně fakt, že jediné herecké ocenění za tento film obdržela právě Cher.

Zatím nejslabší Haneke, co jsem viděl. Nesympatické postavy v nezajímavém postapo světě řeší nezáživné životní strasti a do toho se občas nudně filozofuje. Nejde mi do hlavy, proč měl Haneke potřebu tohle natočit. Od tvůrce jeho formátu bych čekal, že když už se pustí do žánrového filmu tohoto ražení, tak má v rukávu něco, co jeho záměr opodstatní. Pokud měl v plánu natočit anti scifi, jak jsem někde slyšel, tak se mu to rozhodně nepovedlo. Když bych to srovnal například se Solarisem, ve kterém Tarkovskij využívá vesmírnou sci-fi k rozehrání motivů jemu vlastních, tak jde o hrubý nepoměr. Tarkovskému se povedlo vymanit se z žánrových mantinelů – i když on sám tvrdil, že nedostatečně – a vytvořil něco výjimečného. To samé se mu pak později – dokonce ještě lépe – povedlo ve Stalkerovi. O Hanekeho Čase vlků se podobná superlativa říct nedají. Najdete tu některé jemu typické prvky, ale ve své podstatě film ze žánru postapokalyptických filmů ničím nevybočuje a stal se jeho součástí jako další z mnoha obyčejný příspěvků, což je prostě v případě Hanekeho obrovsky promarněný potenciál. „Postapokalyptický film Michaela Hanekeho“ zní na papíře opravdu lahodně, ale výsledný pokrm je značně nedovařený polotovar. Viděl jsem mnohem lepší postapa od mnohem horších režisérů. Ale tak co, i mistr tesař se někdy utne a já tohle klopýtnutí mistrovi odpouštím.