Šakalík

Já se přidávám na stranu kladných recenzentů. Na Clinta Eastwooda je prostě spolehnutí, což je mezi hollywoodskými režiséry poslední dobou pohříchu ojedinělý úkaz. Hereafter je poeticky výpravný film v ryzí podobě a pokud se někdo nechal nalákat na reklamní hlášky o mysteriozním thrilleru alá Šestý smysl, byl asi zklamán a dobře mu tak. Eastwood je mistr ve vyprávění nevšedních životních osudů a na téhle úrovni Hereafter rozhodně nezklame. Místy je to pravda poněkud natahované, možná až lyrické, ale to se od filmu pojednávajícímu o posmrtném životě tak nějak samo sebou očekává. Výborně se tady představil Matt Damon a mě osobně vedlejší, ale silnou rolí Melanie zaujala sličná Bryce Dallas Howard. Za zmínku stojí i skvěle natočená úvodní tsunami. Jedinou výtku bych měl k poněkud nevýraznému hudebnímu doprovodu, přesto hodnotím film veskrze pozitivně.

Když pánbůh rozdával filmařský talent, režisér Harris přišel pozdě, nebo spíše nedorazil vůbec. Tenhle film je ojedinělá přehlídka toho, co lze na filmování zmrvit - pitomým příběhem počínaje, amatérskými hereckými výkony konče. To vše je říznuté spoustou nelogičností a podbarveno monotónně bezduchou hudbou. Chvíli jsem uvažoval nad milosrdnou jednou hvězdou za postavu Jerrona, ale ten až groteskně vykonstruovaný konec mě přesvědčil – exkrementy patří do odpadu.

No, překvapivě to nebyla až taková kravina, jak jsem si původně myslel. Hlavní zásluhu na tom nese především úžasný Christoph Waltz v roli hlavního padoucha Chudnofskyho a samozřejmě taky okouzlující Cameron Diaz. Samotná sršní dvojice je naopak docela protivná a tak nějak nesympatická, i když ten bourák, co řídí, to je moc pěkné autíčko. Nicméně pompézní vozítko a opakující se ničení obecního majetku jsou typické známky akčních komiksovek, což je záležitost dosti obehraná a mnou krajně neoblíbená. Po akční stránce to má sice patřičné grády, nicméně smysluplnost scénáře koresponduje s výše zmíněným žánrem. Ale protože jsem čekal mnohem větší „šit“, hodnotím alespoň průměrně, byť jedna hvězda je čistě jen za úsměv Cameron Diaz. :-)

Čistě atmosferický thriller, ze kterého si toho divák mnoho neodnese, protože je obsahově velmi prázdný a vlastně by se dalo tvrdit, že až na posledních patnáct minut v podstatě úplně bezobsažný. Samotný námět není úplně marný, ale chybí tomu trochu více akce, pač celý film sledujeme vystrašenou holčinu, která s lucernou v ruce prohledává starý barák, kde to skřípá a bouchá a vůbec je ten dům nějaký podezřelý. Jenomže kromě fňukání té holky, která v každé místnosti prohrabává staré haraburdí, se nedočkáme pranic zajímavého. Ke cti filmu slouží fakt, že když už divák skoro spí – pozor SPOILER – dostane se Laura konečně z toho domu ven a hajdy do lesa, kde narazí na Hectora, který je zase obratem doveze zpátky, jenomže to už se film dějově posune zase někam jinam. A nutno dodat, že to je jen dobře, i když zase takové WTF překvápko to taky není. Celkově bych tenhle film ale příliš nehanil. Ten námět by se docela hodil jako jedna část nějakého povídkového hororu, na celovečerní film to ale materiál není. Tu třetí hvězdičku přidávám za ten poetický závěr (ten po titulcích), ten se mi docela zamlouval.

Docela solidní akční jízda s jednoduchou zápletkou a příšerně překombinovaným koncem. Jason Statham se do role chladného zabijáka docela hodí, i když jeho věčně zakaboněný obličej postrádá jakýkoli náznak nadsázky a staví film možná až do příliš vážného světla. Parádně mu sekunduje i jeho mladý parťák Steve v podání charismatického Bena Fostera, což ale taky není zrovna veselá kopa. Nicméně po akční stránce je film velmi koukatelný a dost svižně to ubíhá. Jenomže scénář je prostě děsně plytký, předvídatelný až hrůza a jestli si autoři mysleli, že tím závěrem někoho překvapí, tak se teda šeredně spletli, protože to je prostě nabíledni. No ale budiž. Jako odpočinková podívaná to zase tak špatné nebylo.

Byl by to docela zajímavý dobrodružný film, kdyby zůstalo jen u té zatopené jeskyně a skupiny lidí uvězněných dole. Ostatně ty katastrofické pasáže, kdy se všude valí voda a jeskyňáři hledají cestu ven, jsou docela fajn. Ale to bohužel jen do chvíle, než kdokoli z herců otevře ústa. Z jejich dialogů totiž bolí uši a z nich šířící se patos, který doslova probublává celým jeskynním systémem, je pro soudného diváka jednoduše neúnosný. Ruku v ruce s tím jdou i herecké výkony. Pohříchu nejbolestivější pohled je na představitele hlavní role Rhyse Wakefielda, což je jinak docela slušný herec, ale tady v těch momentech, kdy má zahrát nějakou emoci, je prostě k smíchu. Celkově tenhle film ale úplně špatný není. Má to docela spád a kdyby se vystříhalo těch několik konverzačních scén, které jsou prostě hloupé a nadto úplně zbytečné, stálo by to asi za víc než jedno podívání. V současné podobě je ale radno na film rychle zapomenout.

Po letech objevená sebereflexe Američanů v souvislosti s válkou v Iráku je poslední dobou ve světě filmu docela populární. Problém je v tom, že se to veřejné uznání vlastních omylů omezuje pouze na kydání špíny na bývalou administrativu prezidenta Bushe i jeho samého. Všichni samozřejmě víme, že ta pohádka o iráckém jaderném programu sloužila pouze jako záminka pro válku a oblbnutí vlastních lidí, nicméně všechno má svá pro a proti. Tenhle film nám však ukazuje pouze jednu stranu mince – tu na které Bushova administrativa, ač záměrně nebo prostě proto, že to tak bylo jednodušší, využila zkreslených dezinformací o stavu válečného arzenálu Saddáma Husajna a v době, kdy po útocích z 11. září měla americká veřejnost pifku na všechno arabské, vtrhla do Iráku srovnat staré účty. A kdo se postavil proti, toho jednoduše zdiskreditovala. Neříkám, že to tak nebylo a filmařům bych to nevyčítal. Jenomže kromě toho je nám tady předkládán srdceryvný příběh iráckých vědců, kterým nejprve Amíci slíbili azyl a pak je nechali ve štychu. Smutné. Škoda jen, že se nikdo nenamáhá uvažovat nad tím, jak báječně se Iráčanům za Husajnova režimu žilo a jak by jistě v nekonečné blaženosti byli bývali žili i nadále, kdyby jim to Američani svou invazí nepřekazili. Koneckonců všechno zlé je přece k něčemu dobré.

„Nemrkej!“ No paráda! Tohle není ani tak remake stejnojmenného filmu z roku 1978, jako spíše úplně nový film na obdobné téma. A nutno dodat, že ve všech ohledech strčí ten původní film do kapsy. Samotné scény znásilnění možná nejsou až tak drastické (ve srovnání s originálem), zato ta závěrečná pasáž je jen pro silné povahy, přesně podle hesla „Když pomsta, tak pořádná!“. Jsou to docela pěkná jatka, kdy mi těch kluků bylo vážně líto (i když si to samozřejmě zasloužili). Problém původního filmu byl v tom, že v podstatě neměl děj a všechny postavy se tam chovaly strašně nevěrohodně. V novém zpracování přibyla postava šerifa, která kočíruje tu jinak úplně tupou bandu místních otrapů a dává tak jejich jednání smysl. Rovněž nebohá Jennifer je ve své pomstychtivosti mnohem přirozenější (a tak nějak šílenější) než ta původní. Jednoduše řečeno – zatímco původní snímek sázel na šokující otevřenost, se kterou ukazoval násilí páchané na ženách a ta druhá část byl jen jakýsi dovětek, v nové verzi je to přesně naopak – tady hraje prim ta závěrečná pomsta, která je natočena veskrze hororovým způsobem. Pozor SPOILER – všichni ti kluci zemřeli moc ošklivou smrtí, ale myslím, že nejhůř dopadl šerif. Ten toho měl asi fakt plnou prdel. :-)

Říkejte mi třeba kulturní barbar, ale já jsem ani po jedenácti letech tu deklarovanou mimořádnost tohoto filmu prostě nedešifroval. Když to vezmu kolem a kolem, tak je to jedna velká milostná epopej, a to teda ještě docela ujetá, kromě které se tam neustále krade-vrací-krade-vrací jeden starodávný meč. Jedinou skutečně povedenou pasáží, u které jsem si ale fakt zachrochtal blahem, byl ten dámský souboj na meče. A to především proto, že při něm nikdo NELÍTAL a tak to působilo věrohodně. Jenomže hned po něm si to tam přihasil Li Mu Bai, který pak společně s Jen „tančili ve větvích“, kterážto pasáž je jak vystřižená z šaolinských filmů. Pokud teda právě v tomto spočívá ta geniálnost Tygra s drakem, tak děkuji, ale nechci. V žádném případě bych tomu neubíral vizuální přitažlivost a propracovanou bojovou choreografii, ale jinak mě ten film prostě ničím neoslovil.

Zpočátku zajímavě se rozvíjející detektivní případ ze staré Číny tak trochu umírá na své vlastní velikášství, protože si na paškál bere spiknutí proti samotné čínské císařovně Wu, která byla svého času nejmocnějším člověkem na Zemi. Sázky v této hře jsou zkrátka příliš vysoké a filmu nesluší. Jinak samotné filmové zpracování je dle čínské tradice velkolepé, i když pohříchu se žádné větší bitvy nedočkáme, což je určitě škoda. Nebyl by to ale asijský historický film, kdyby v něm chyběly ty létající souboje odporující fyzikálním zákonům a přiznejme že i zdravém rozumu, které ale na druhé straně jsou velmi svižné a oku lahodící. Jenomže kromě nich se ten příběh sype jako ta socha Buddhy na konci. Je to plytké, místy nelogické a ve výsledku příliš jednoduché. Přesto tenhle film své kvality určitě má, jenom se v tom divák nesmí moc vrtat.