panmroz

nejsilnější díl celé trilogie, ač s nejméně důvěryhodným průvodním hrdinou - ovšem styl vyprávění, hororový (nikoliv nejširší) prostor pro Seana Harrise, propojení hudby a obrazu (hudba si vysoký standard drží po oba další díly). Obraz i režie pak prochází trilogií určitým vývojem - první díl přepálenej hardcore, druhý pak určité uklidnění, zápletkou, nejvyrovnanějším hrdinou i jakousi opravdovou "detektivní" zápletkou, třetí pak ukusuje z obého a vše balí do celistvého, dramatického oblouku. Scénaristicky není první díl z nejrafinovanějších, pokračovaní nabírají na síle a momentech překvapení, i tak ovšem působí ze všech tří nejvíc nejvíc.

minimálně je to pěkně natočený. Ale vztah autora k aktérům mi nepřipadá kvalitativně dostatečný pro to, aby vzniklo něco jedinečného. Něco mezi posměchem, nevěřícným zíráním a rezignovaným nezájmem.

pro nečekaně matafyzický závěr vhodné doporučit například i zarytým fanouškům Aranofského Fontány.

ono to samo o sobě tak hrozný není, ale řekl bych, že se na trojku podívá jen divák znalý jedničky a dvojky. A tady začíná problém. Trochu mi to připomíná svým žánrovým odklonem třebas trojku Terminátora, ale tady je toho všeho jiného ještě mnohem více a hůře. Navíc je autorem spoluautor prvního a druhého dílu, čemuž už nerozumím vůbec. Coby třetí díl série naprosto tragické, raději nevidět. Pokud to ale vzniklo jako něčí svatební video, tak to chcu taky!

lobotomická zábava.

mrazivé. představa téhle ženy v čele jednoho z nejmocnějších a nejlépe vyzdrojených státu. na druhou stranu se domnívám, že autoři filmu, podobně jako herci, jsou spíše voliči Demokratů, tedy by možná bylo záhodno shlédnout i toto: http://www.imdb.com/title/tt1961604/ , a dohadovat se o tom, co je vlastně hodnotnější propaganda. každopádně fakt strašidelné.

tradičně perfektní kamera Harrise Savidese. Jinak o něco méně sdílnější než Oliheň a velryba. třeba

moc dobré, jen si nejsem jist, zda je konec pozitivní či negativní. SPOILER - tedy zda se z Oscara stal nový Håkan. A pokud ne, tak jsem nic z postavy Håkana ani trochu nepochopil. A pokud jo, tak je to teda vážně nářez. No a básnit nad výkonem, v té době třináctileté, Liny Leandersson, by nejspíš bylo zbytečné. Ale zkrátka jsem chvílemi zapomínal, že sleduju třináctiletou herečku, ale spíš nekonečně dlouho existujícího upíra. Což jsem teda ani v případě Pitta či Dunstové vůbec neměl. A o horor se nejedná. To, že jsou ve filmu upíři, snad nemusí znamenat určení žánru. Melodram. Nebo taková "smyczkovina". Spíš. Jako.

ať je to, co je to, každopádně tam je pěkný počasí!

...jsem si opět zavzpomínal na Rosemery, jak lítá v pyžamu po Manhattanu a přesvědčuje okolí o spiknutí satanistů. Podobný psychopatický rozklad osobnosti v podání Michaela Shannona. To si člověk skoro až přeje, aby přišla bouřka...pořádná