M-arta

Člověku se ta příbuznost s některými pod nehty lezoucími díly Larse von Triera hned nevybaví, ale je tam... Jen tenhle film mi přišel i ve své brutalitě o dost něžnější. A v tom je možná celá jeho síla - v té absurdnosti, jak jemně a svým způsobem nevinně vypráví o (pro většinu z nás) nevydýchatelných situacích, jako by se snad ani nic nepřirozeného nedělo... Ale překvapilo mě, že je možné se ve vší té bezmoci a šílenství i sem tam pousmát, aniž by to snižovalo závažnost tématu... Scéna s věšejícím se otcem-prevítem neměla chybu :-)

Opět jedna z nejkrásnějších knih na filmovém plátně. Je mi trochu líto, že v tomhle zpracování se objevil jenom zlomek z toho, co mne na tom příběhu tolik okouzluje. Ale to už je snad osud veklé spousty literárních předloh.... Hlavní myšlenka naštěstí zůstává jakž takž nepošramocena a nadčasově platná: dětství v nádherné nedotčené přírodě po boku nesmírně moudrých a (bez patosu) milujících bytostí, kteří chlapce vychovávají především vlastním příkladem, v kontrastu s absurdním přístupem institucí, jež jsou považovány za ty, které mají na výchovu "patent". Se vším, co k tomu bohužel patří: pouhé zákazy a příkazy, mentorování, chlad, tresty, dogmata, ... aj... Vážně mě potěšil výběr exteriérů a vůbec - vizuální zpracování pokládám za velmi slušné. Hodně mě nadchlo i celkové ztvárnění postav obou prarodičů (o dost méně už malý hlavní hrdina). Co mě ovšem zaráží nejvíc, je (tradičně) záležitost s českým překladem... Proboha, PROČ?!

Přiznám se bez mučení - už první záběry mě tak překvapily a dostaly, že jsem pomalu zamáčkla slzu v oku. K potápění jsem se nedostala pěkně dlouho a najednou byl celý ten magický svět pod hladinou zase všude kolem, v plné kráse a k pocitu absolutní realističnosti chyběl snad už jenom nějaký ten tlak v uších a slano v puse :-))) Moje nadšení a velký zážitek pak nezkalilo ani to, že samotný film ani celá 3D animace vlastně nejsou až tak superdokonalí. Některé trojrozměrné záběry člověku třeba dost rozhodí odhad skutečné velikosti objektů a to mě místy trochu mátlo ( přišlo mi to patrné zvlášť u velryb). Ale to jsou vlastně méně podstatné věci - jako největší slabinu Velkého podmořského dobrodružství vnímám lehký rozpor, který vznikl nejspíš tak, že si tvůrci moc neujasnili, komu chtějí film přizpůsobit: na jednu stranu to působilo jako rodinný film pro nejmenší, kde pro jistotu nesmí být žádným predátorem zkřivena ani ploutvička a vypravěčku musíte brát trochu s rezervou... a na druhou ta šílená délka snímku a občasné méně příjemné prostoje, které by žádné normální dítě nemělo šanci vydržet. Nebýt této "kosmetické" vady, byla bych snad věřila, že se kinematografie posunula někam za hranici sci -fi a nadšením bych se nejspíš vyvznášela ze sálu :-) ale i tak: stejně jsem k tomu neměla daleko - super zážitek!

Dlouho váhám, kolik hvězdiček vlastně přidělit ... Hodně mě zaujalo prostředí i spousta chytlavých detailů ze života Inuitů (lov velryby, porod dítěte, ...) Celkově to na mě udělalo dost silný dojem celým tím klidným a silným příběhem.

Podivný hybrid, který na mě v dětství udělal opravdu zvláštní a silný dojem. Řekla bych, že něco takového už snad nikdy nebude jen tak k vidění (ironicky i vážně míněno)...

Smíšené pocity ... Asi jsem od toho čekala moc. Dány už mám zaškatulkované jako veselé hračičkáře a vtipné brachy a bohužel.... Mám ráda i drsný humor, ale tady se snad ani nějak nevyskytoval - ten humor. Spíš jsem měla dojem, jako by šlo hlavně o to maximálně podkuřovat cílové skupině. Odpověď na South Park? V čem? Nenucené používání vulgarismů či násilí už dneska přece není ve filmu žádné tabu ani revoluce. Jediné, o čem vypovídá, je snad doba sama o sobě.Proč by mě mělo bavit, pokud to nebude spojeno ještě s něčím, co má opravdu jiskru? Nicméně aspoň pár úsměvů bylo... :-) I Marek Eben potěšil. Výtvarná stylizace mi připadala docela vyrovnaná, ale spíš studená - ani mě ani nezaujala, ani moc neurážela... Nejvíc mi tam chyběl takový ten vnitřní zápal tvůrců, veselí, rozjívenost a radost, ktera by z takového filmu mohla nenuceně aspoň ukapávat...

V případě, že od toho nic nečekáte a zrovna vám po nějakém vytížení zůstalo asi tak šest mozkových buněk, se u toho dá mile zrelaxovat...

Za nejsilnější část dokumentu o Annie Leibovitz považuji nepřetržité a odzbrojující defilé jejích skvělých dokonalých fotek...

...po přečtení komentáře, který sem napsal Rocky88 už nějak nemám co dodat ... :-)

Další z dílů, který mě hodně zaujal...Hmmm - tak jestli na mě snad někdy budou chtít chodit myšlenky o jakési "nepřízni osudu", bylo by moc fajn připomenout si, co si prožitl tenhle člověk...