M-arta

V době pásové výroby nespočtu vyretušovaných zaměnitelných spotřebních kriminálek, to na mě působilo jako opravdové zjevení, oáza... Víc než jako jednu z řady jsem ji vnímala jako příběh, atmosféru, lidi,... Moc mě potěšil návrat ke zdravějšímu a snad i pravdivějšímu vnímání silných momentů v životě (jakým bezesporu setkání se smrtí je) a celých lidských osudů. Fascinující obrazy (nejen díky prostředí Islandu) a nic z toho nepůsobilo vykalkulovaně. Zázrak. Obrovská palba emocí, atmosféra, krajina, síla živlů (hodně se mi líbila třeba kombinace, kdy za rozzlobenou ženou bouří moře), exotika (m.j. ten šílený fast food s ovčími hlavami... následně jistá podobnost při exhumaci)... Nejdřív jsem měla, pravda, trochu chaos ve jménech postav, ale to byl asi jediný mráček na celém širém obzoru. Jinak taky moc milé dialogy: -Mladý muž: "Dobrý den, nebyla jste znásilněna?" -Stará dáma:"Ne, děkuji.".... Jiné dveře:"Dobrý den, nebyla jste znásilněna?" -Stařenka: "Ne, bohužel."

Chápu, že ti zúčastnění asi zoufale potřebují peníze, ale kde je vlastně ta tenká hranice intimity, za níž už začíná... prostituce?

Nejen že mě netěší vidět, jak se televize přiživuje na cizí prostotě, ale ještě se dívat, jak si "soutěžící" v přímém přenosu dobrovolně ničí život a jsou do toho zataženy i děti, to už je na mě asi moc. Ach, ta naivita...

Veselé, milé, optimistické, osvěžující... zjednodušené - ale... proč ne? Ony mě sice ty čistokrevně "americké" a předvídatelně pozitivní závěry až tak neberou, (přiznávám, že hlavně kvůli absenci závěrečného překvapení),ale v téhle kategorii a formě tomu snad není co vytknout :-) Narazila jsem na to tady: http://www.videacesky.cz/kratke-filmy-online-zdarma/usmevem-ke-stesti

Nejpříjemnější na celé věci je vědět o té svobodě: chce-li si někdo veřejně zaexhibovat, provětrat mezery ve zdravém sebehodnocení či se až ztrapnit, má možnost. Nechce-li se na to někdo dívat, nemusí...

Syrový příběh o podstatě, jak jej umí udělat snad jen seveřani - celkem bez cukrbliků a nadbytečného lomení rukama. Taky zajímavý náhled do historie - žádné skutečné historické postavy, ale skutečné situace a "radůstky" středověku, jejihž základní princip je překvapivě nadčasový. Stěžejní věci života, etiky, lidské charaktery a jednání v mezních situacích... Sem tam trocha humoru. Stylizace a pohádkově efektní dolaďování scén mi ani nevadilo nebo jsem ho vnímala jenom okrajově - nerušilo, neuráželo, dokonce možná i vesele vyvažovalo a odlehčovalo tu bytelnou severskou dřeň a ducha postav. Ani realita, ani sága, ani pohádka, ale přesto příběh, co nejde z hlavy. Pro mne hodně silný film.

Na můj vkus se tam víc křičí než hraje. Ale malé děti si snad přijdou na své...

Vždycky, když o tuhle rozkmitanou podivnost zavadím v televizi, uvědomím si, jak moc si vážím české loutkové školy...

Obsah mi připadal tak kontroverzní, že jsem moc nestačila vnímat to ostatní... Chudáci zvířata. :-( Snad je to dobrý dokument, když si při něm člověk chtě-nechtě zafilozofuje...

Miluju krájecí scénu v kuchyni! :-)