M-arta

Módní přehlídka oblečená do dějového kabátku. Staré dobré nejosvědčenější motivy holčičích pohádek po miliónté a první v nové variaci. Popelkovská zápletka klonovaná s Ošklivým káčátkem se tu pro změnu jen trochu víc zaměřuje na kariéru a hrdost než na samotného "prince". Relaxační, bezkonfliktní a naparáděná podívaná pro ženské publikum, která v rámci své kategorie neslibuje nic, co nemůže splnit. Ale Maryl Streepová tomu všemu s grácií nadnáší laťku.

S českými titulky je to k vidění zde http://www.youtube.com/watch?v=dfx_4FGzlRU&feature=g-all-f&context=G21e836dFAAAAAAAAAAA

Pro mě úplná klasika z dětství, co nějak podivně tiše dokázala zapadnout v čase (proto nehodnotím výš). Jednoduchost, čistota, milá nekomplikovanost, až radost pohledět. Postav ani scén není mnoho: krásně stylizovná stará Hromaska, čert Hejhulák, Žabža s Verunkou ve čtyřiech úsporných, mile divadelních kulisách (světnička, dvorek, tržiště a čertovská hlídka v lese), melodické písničky ... Člověk by vlastně podle toho mohl i krásně odehrát domácí loutkové divadélko, kdyby přišlo na věc. Jako malé nás to rejdění čertů - popletů v čele s Josefem Dvořákem moc bavilo. Teď už to vnímám spíš jen jako výborně řemeslně odvedenou věc, na kterou se ráda klidně s dítětem podívám i několikrát, bude mi u toho dobře, ale nic ve mně už s tím rezonovat nejspíš nebude.

Nejgeniálnější forma protiválečného filmu!

Existuje-li jediné výstižné slovo, které by mohlo charakterizovat Benigniho verzi známého Pinocchiova příběhu, pak je to nejspíš "BIZARNÍ". Jestli se hodláte podívat, čekejte cokoli, jen ne úplně slaďoučkou osvědčenou romantiku, nad kterou budete vzdychat či nostalgicky se rozněžňovat. Přestože jde o italský velevýpravný film se spoustou povinných cukrových cingrlátek, režisér dokázal neuvěřitelně účinně narušit některé osvědčené sterotypy. Chápu, že zklamání tohohle druhu zřejmě u spousty lidí neprojde, ale napadlo mě - existuje snad lepší zkratka, jak dětem ukázat, že na divočení, lhaní a zlobení není vůbec nic roztomilého? Pro naše čtyřleté robě je to už třetí verze téže pohádky, ale jenom tady ho spontánně hodnotilo slovy: "Teda! Ten ale zlobil!" Ano, takhle divného hyperaktivního týpka by možná člověk... i nejradši zabil - to si po shlédnutí tohohle silného kafe musí přiznat nejspíš i člověk s ADHD syndromem :-) Po prvotním šoku a s každým dalším shlédnutím ale zjišťuju, že se mi to líbí čím dál víc! Benigni si do detailů krásně vyhrál (...sledujte třeba stín kašny v úvodní scéně a stín, který pohádku zakončuje). Nakonec ... ten troufalý a mile přidrzlý nápad natočit jednu z nejprofláknutějších pohádek o dětství bez jediného dětského herce vede ke spoustě nezvyklých situací na plátně a zdárně odlehčuje houstnoucí patos, který by mi podívanou dokázal přiotrávit a mně to celé najednou připadá lepší a lepší a veselí ve mně dozrává jako víno. Vypadá to, že mezi nesčetným zpracováním pohádky o Pinocchiovi si nakonec nejvíc oblíbím právě tohle, i když po prvním shlédnutí bych to určitě vůbec neřekla!

Krev, sperma a písek...

(Výborná Simona Stašová tomu navýšila minimálně jednu hvězdičku.)

Kdyby mi dřív někdo tvrdil, že se jednou budu tu a tam dobrovolně s mužem koukat na automobilový pořad a ještě se u toho veselit, asi bych ho s útrpným výrazem vyhrazeným pro mimoně tiše pohladila po vláskách a šla se uklidňovat hrou na housle. Kupodivu... to, co mě na tom tolik baví, je dávka překvapení a kreativity s gejzírem nenucené legrace, díky které lze s lehkostí prezentovat i (pro mě) tak strašlivě nezáživné téma, jakým je auto a jiné auto a ještě jiné auto. Ti hraví hoši a jejich zápal pro testování čehokoli mě fakt baví, tak jako ten jejich krásně suchej anglickej humor. Nic není nemožné - lunární vozítko..., testy s mrtvým mafiánem v kufru..., závod s "automatickou pračkou"... Těším se vždycky, co chlapci zase vymyslí za hračičkárnu a žasnu, s jakou lehkostí lze do príma kabátku zabalit i ty nejnezáživnější věci světa - pěkná inspirace... Být k tomu všemu opravdu i motoristou, nejspíš lezu nadšením po zdi a fixem přikresluju šestou hvězdičku;-)

Cituji: "Kultura, která vidí prase jen jako shluk protoplazmické neživé struktury, jíž se dá manipulovat, vytvořit jakýkoli design a dohlížet, jak to člověk dokáže do tohohle stvoření narafičit, bude pravděpodobně vnímat i ostatní jedince své komunity či jiných kultur a národů se stejnou přezíravostí, neúctou a snahou o kontrolu." Není co dodat...

"Prostor pro debatu o povaze reality" a fascinující přehlídka land-artu v jednom: http://filmy-online.najdise.cz/film-3/kruhy-v-obili:-brany-z-jine-dimenze Otázku po původu těchhle útvarů si nechávám volně otevřenou. Mně by stejně bohatě stačilo se jen dívat a tajit dech nad půvabem, rozmanitostí a zvláštním kouzlem geometrických obrazců v krajině - stejně tajemných, jako je jejich původ. Dokument nabízí snad nejucelenější a největší jejich přehlídku.