LucMosss

Lidská zkaženost nezná hranic doby. Každá doba je svým způsobem stejně špatná jako ony předchozí i budoucí, avšak všichni žijicí považují právě svou dobu za nejhorší. Není toto zvláštní? Je správné, že podobných snímků v poslední době velice přibývá a většina z nich se zdá být velice reálnými. Toto je jeden z nich. Miloš Forman je neustále Pan režisér, jenž není jen mistrem kamery avšak také člověkem s citlivým smyslem pro výběr hudby...

Morálně krutý a surový film naneštěstí popisující SKUTEČNOU historii německého státu. Co bych zde dále rozebírala, pokud nějaká země vlastní větší skupinu talentovaných herců a širší škálu námětů k realistickému zpracování nejen vlastní minulosti, avšak i jednoduše lidské psychologie charakterů všech postav, jež minulost představovaly, nevím o tom. Zde si klasický laik ihned může udělat pravdivý obraz o všem, jež sám nezažil...

Pokud je tento film silný, či dojemný, nepocítila jsem nic takového. Snímek se slibným námětem, dějem ubíhajícím úměrně scénám, ovšem několika zasádními chybami. Sic mne zde příjemně překvapil Jack Nicholson, jenž (tentokrát) nesázel jen na své zjevné americké charisma a jen zažitě nepřehrával a kdybych zde měla rozebírat výkon Shirley MacLaine, rozplývala bych se ještě notnou minutu, ovšem! a to naneštěstí, scénárista a režisér moc citu pro děj neposbírali. Náhlý začátek je pochopitelnou záležitostí, avšak přílišně ukvapené rozuzlení by se příště mohlo stát spolu s nezáživně dlouhým středem sobě rovným, či alespoň trochu vyváženějším.

Krutý a zároveň směle vtipný snímek nádherně vykreslující smrt... Tleskám!

Zde nelze hodnotit níže. Jednoduše film, jenž je na onen vysoký počet vražd příjemně oddechový až mne to mrazilo. Svižné tempo, jež snad pouze jednou doplňovaly velmi nepřesvědčivé dialogy, ovšem něco kritizovat člověka přejde jen, co se znova upře na obrazovku a užívá si znova jeden z oněch perfektních a klidových TV-filmů německé produkce...

No, musím přiznat, že po Hallströmových Ostrovních zprávách jsem od tohoto snímku čekala poněkud více... Toto mne filozoficky i emocionálně docela minulo... A nevím, co dodat na závěr. Snad jen: Podruhé vše snad s jistotou pochopím...

Trhlá komedie, u níž je zbytečné a zdlouhavé počítat vulgarismy a absurdní situace, jež pouze přetváří hlavní představitele v ty největší pitomce. Bratři Coenovi jsou pánové režiséři a co více, jejich uchvacující záběr točící se koule ve mne vyvolával ještě větší pocit závratě, než mnohé atrakce na pouti. Já za to zvedám pravý palec nahoru stejně jako samozřejmě hercům a udělila bych čtyři ****, však dnes spíše uberu...

Nevím, čím přesně bylo mé rozpoložení způsobeno, ovšem tento počin jsem si vůbec neužila. Neotřelá, místy smutná a napínavě nudná romance... Dodívala jsem se, ovšem i přes počáteční poutavé výkony obou hlavních představitelů se mi pod jazyk neustále dostávala jedna a ta samá otázka: Kdy to skončí? A ani mne nezajímal závěr...

Smutná pohádka krutě a zároveň citlivě zobrazující následky dospívání, mezilidské vztahy, zoufalost a lásku, nikoliv sex. Režisér velice precizně ovládl všudypřítomně deptající ztvárnění příběhu a docílil tak nepobuřujícíh scén plné beznadějně, neukojených tužeb prostých lidí s všedním životem, jenž by jednou mohl psát i náš osud... A možná i oněch herců. Ona dechberoucí přesvědčivost sálala z každého. Od Martiny Gedeck, přes Christiana Ulmena, Franku Potente až po Jennifer Ulrich. A především, Moritze Bleitbreu. Jen na závěr cituji: "Pravda je jako elementární částice. Také ji nejde rozložit."

Nevím, jak lépe se vyjádřit. Slušně natočený životopis jedné z fenomenálních hudebních ikon. Dvě ** uděluji Marion Cotillard a další dvě, jak jinak, než za hudbu. Nádherné!