LucMosss

Režisér tohoto snímku nedávno prohlásil: "Natočil jsem první český akční film". Nenávidím takto takřka chorobně sebevědomé osoby. Či spíše osobnosti? Po zhlédnutí však myslím, že Petr Jákl ml. příliš nelhal. Oproti vetšině českých počinů velice krvavý snímek, jenž nepostrádá rychlý sled a spád, ovšem je taktéž inteligentní a poutavý právě díky režii a především hereckým výkonům, jež byly doopravdy nad očekávání strhující. Zvlášť Tleskám Konstantinu Lavroněnkovi a zvlášť tleskám Tatianě Vilhelmové...

NEPOPSATELNÉ. Již na samém počátku snímku jsem nebyla schopna slov. A pouze tiše vyčkávala do samotného konce. Každá minuta onoho dokonalého drama, jež se mi promítala před očima v sobě skrývala tolik hluboké a oslnivé krásy... Toto není jen 'film', toto je strhující a lidský 'film'.

Prosté, bezduché, slaďoučké a napříč tomu chvílemi vtipné a pokojně sledovatelné... Ovšem, jen jedekrát.

To byla tolik sentimentální podívaná! Ovšem, mně se nadmíru líbila. Vše začíná velice obyčejně a v notných chvílích zdá se, že hlavním tématem filmu je pouze sex, sex, sex a pohlavní styk, avšak takovým oddechovým komediím s malinkatým podtextem drama to ráda odpustím.

Tento snímek je v podstatě krásný a neobyčejný, avšak mně se z neznámého důvodu zčásti nelíbil. Mélanie Laurent byla skvělá, avšak stejně jako ostatní mou pozornost nějak neupoutala...

Jak zde již napsal někdo přede mnou: Vzhledem k době, kdy byl tento snímek natočen, si nezaslouží méně, než pět hvězdiček... Má pravdu. V porovnání akčními snímky tohoto času je tento alespoň trochu uvěřitelný a dokonce, zajímavý.

Velice zajímavý a mnoha myšlenkami doplněný film. Je Prot doopravdy mimozemšťan, či pouze člověk, k němuž se všechno štěstí jednoho dne obrátilo zády? A nejsme náhodou všichni svým způsobem mimozemskými tvory? A proč nás to vlastně zajímá? Na to je život až příliš pozoruhodný a vzácný... Jistě jsme každý zčásti jako Prot. A Prot je jistě zčásti jako my...

Některé psychické bolesti doopravdy jen přetrvávají. Máme je všichni a své okolí i přesto nemůžeme zcela pochopit. Takový je Henry Carter i přes své povolání, takoví jsme my ať se cítíme být kýmkoli. A každý by si měl k Henrymu zajít. A možná by měl zajít i on k nám...

Svět je velice smutné místo. A každý jeho příběh ještě o malý kousek silnější a ztrápenější, než je samotný celek. A každý člověk ještě ztracenější a zoufalejší, než je jeho příběh. Vše nejsme schopni dokonale vnímat, však s tímto jsme se narodili. Ať jsme již Leland, Pearl, Albert, či Ryan...

Cože? Ať jsou tyto hlásky mými jedinými a opakovanými. Nemohu uvěřit, že tento snímek popisuje skutečný příběh. Co jsme to za lidi? Namyšlení, povrchní, sebestřední, falešní, ve skutečnosti bezmezně zvrácení a naprosto zoufalí. A kdo je zde vinen? Ano, přímo zde v tomto příběhu? Je těžké odpovědět, když každá z postav je svým způsobem ona špatná... Nikdo by nechtěl být jako Barbara, či Tony. A Barbara, či Tony by nechtěli být jedním z nás... A na závěr, již z pohledu ryze filmového, jen chválím Julianne Moore A Eddieho Redmayna. Plátno bylo JEN jejich.