PollyJean

Obyčejný Japonec, vykonávající podřadnou práci, s plnou pozorností. Ale jakmile nahlédneme hlouběji (rodinní příslušníci, zpívající barmanka), zjistíme, že to vlastně není zas taková idylka. Ale co doopravdy Hirajama cítí, to se nedozvíme. Nejúžasnější na filmu asi je, když v poslední scéně poslouchá Ninu Simon a se slzami v očích se usmívá, každý z diváků si může domyslet svůj výklad i svoje zdůvodnění (nějaké výklady se najdou i na youtube).

Hezky se nám zápletka zaplétá. Dobrá byla Pája a její metafory. A Radka, která na Veveří nenakupuje v Albertu ale v (Al)Brechtu.

Hezké, zvláště pak v některých případech prolínání hraných scén s malovanými obrazy (Neapol). Na druhou stranu vůbec by na velkorysé ploše sta minut nevadilo ubrat hraných ilustrativních scének a ukázat víc obrazů, věnovat se víc technice, přidat podrobnější fakta.