Martrix

Sputnik skvěle vypadá, Oksana je vynikající, spacepotvora je parádní, ve filmu je pár zajímavých nápadů, hudba a prostředí opuštěné základny pomáhají vytvořit fajn atmosféru... . Rusáci opět přesvědčují, že umí atraktivně vypadající film za pár šupů, že mají solidní herce, ale taky že je veliký problém najít dobrého scénáristu. Jegor Abramenko se nemá za co stydět...první celovečerák ...svou práci udělal na jedničku a přeju mu získat podporu třeba Netflixu. Zato Oleg Malovičko, Andrej Zolotarev ...ukažme si na ně; nápad špatný nebyl, ale jinak je scénář spíš mizerný. Od motivů postav, přes podivný vývoj vztahů, až po nesmyslné činy ...tohle bolelo. Téměř nic nedávalo smysl, nikdo se nechoval adekvátně situaci...prostě děs. Tihle molodci zprasili už třetí sci-fi projekt v řadě (Priťaženije, Vtorženije). Za tatíčka Stalina už by si balili a fičeli by na Sibiř. Veliká škoda...další promarněný pokus dokázat světu, že ruská kinematografie může konkurovat té západní.

Uhlídat tu změť podivných postav, bizarních situací a originálních nápadů, aby se v ní divák neztratil a byl schopen sledovat i občas se vytrácející příběh, bylo naprosto klíčové. Protože stejně jako se divák nudí, když se nic neděje, nudí se i když se děje něco čemu nerozumí, resp. nedává mu to smysl. Druhá řada je v tomto ohledu o něco lepší, než ta první; jsou v ní min. tři vynikající epizody. Ale pořád to pro mě není tak svěží, jako třeba druhá řada Legion. Nicméně cestou srovnání jít nelze...jde o velmi originální a neotřelou podívanou, které pro mě osobně něco chybí, ale jsem nadšený, že takové projekty vznikají. Druhá řada končí v takovém okamžiku, že se zdá být jasné, že bude třetí, ale v duchu Doom Patrol to úplně klidně může být i finále...protože někdy je to tak v prdeli, že už to tak taky zůstane.

Hollywoodská šablona, tzn. velmi předvidatelný děj, černobílé postavy, patetické projevy a naivní úvahy o tom, co je správné... . Ano, to všechno v tomto filmu je, ale je to sepsané a zahrané tak dobře, že to nevadí. K. Kline to dává tak, že nemáte problém uvěřit mu jak prezidenta dacana, tak jeho dvojníka. Weaver toho prostoru nedostala tolik, ale když ano, byla radost na ni koukat. Díky její Ripley jsem si nikdy nevšiml, že to byla vlastně moc pěkná ženská. Nu a třetí do party Langella, ten to měl jako polihajzlík jednoduché, takže není prakticky co vyčíst. I přes tu naivitu na hraně hollywoodského kýče jsem se nechal lapit. Příběhy o dobrých lidech a o tom, že pořád stojí za to bojovat za správnou věc, často končí jako patetické bláboly, ale Raitmanovi se podařilo uplácat pozitivní a pohodový film, u kterého se budete většinou usmívat. Ke konci už ale bylo toho skautíkovství moc, takže 4* jsou tak akorát.

S výjimkou Mumie nepřelezl na CSFD žádný film Stephen Sommerse 70% hodnocení. To už není náhoda. Zvlášť, když si dělá sám scénáře. Je to jeden z důvodů, proč vidím film s pro mě atraktivním námětem až teď, po sedmi letech. Ale nakonec nejen že nejsem zklamaný, ale za mě je to Sommersův nejlepší film. Duchařina s Constantinovským smrádkem, funkčním světem a především velmi dobře napsanou postavou Odda i jeho dívky, má svěží a někdy i vtipné dialogy; první půlhodinu jsem si vysloveně užíval. Pak se to pomalinku začalo kazit, ale naštěstí už bylo pozdě, aby mi to zmršilo celkový dojem. Otevřený závěr byl příslibem pro pokračování, kterému bych se vůbec nebránil, ale i kdyby tady s námi ještě Yelchin byl, nejspíš by k němu díky slabším tržbám nedošlo. Velká škoda, že ten potenciál někdo dál nerozvíjí. Objektivně to žádná pecka není, ale tak nějak mi to sedlo. Byl by to bezva pilot k seriálu ve stylu Lovci duchů.

Nejdřív se přiznám, že je mi na Velké Británii i jejích obyvatelích, velmi mnoho sympatického. Od Shakespeara a Monty Pythony, přes Mr. Beana a Depeche Mode, po velmi pestrou historii a tradice v duchu monarchie. Netvrdím, že mají mezi politiky méně pokrytců, než Spojené státy, ale zcela jistě se v UK najde mnohem víc lidí, kteří se nebojí na ně ukázat prstem a dokonce o nich i natočit film. Pokud se o politiku nezajímáte a jste ovčani, kteří nekriticky absorbují zprávy z televize, nebo novin, nejspíš po vás tento film "sjede" stejně, jako reportáž o pochodu hnutí Mlha. Zaprvé proto, že zachycuje 17 let staré události, které byly většině lidem v ČR tak trochu jedno (pivo nezdražilo, pracovní doba se nezkrátila a bomby padají daleko...). A za druhé ... muslimy patří všechny vyhubit, takže je fuk, jestli to bylo od amíků šméčko, nebo ne... . Pokud vás ale politicky laděné filmy zajímají a libil se vám třeba Brexit, užijete si i tento kousek. Ono navíc nejde jen o politiku. Dozvíme se, kdo byla K. Gunová, co udělala a jaké to pro ni mělo důsledky. Jenže ono se toho stalo poměrně dost, takže chvilku sledujeme praxi ve zpravodajské službě, nějaké to politikaření, novinářskou práci, pak právníky a soudní proces, trochu ze života Katharine a jejího muže... . Úplně v pohodě by to vystačilo na třídílnou minisérii...která by ovšem měla velmi omezenou cílovku. A to přestože byla Keira Knightley vynikající...velmi úsporným způsobem (na hony vzdáleným obvykle afektovanému přehrávání), ztvárnila zarputilou zaměstnankyni britské zpravodajské služby (a bohužel i svého svědomí) a zdatně jí sekundovali i Ralph Fienne a Matt Smith. A jako perlička i Conleth Hill, u kterého jsem si celý film nemohl vzpomenout, kde jsem ho viděl :-) Tvůrci tvrdí, že příběh se odehrává podle skutečných událostí; samozřejmě je velmi nepravděpodobné, že bychom se dozvěděli úplnou pravdu, ale přesto stojí za to, se na takové filmy dívat. Připomenou nám, jak moc jsme klamáni, jak moc nás mají v hrsti bezskrupulózní jedinci, kteří sledují dočista jiné zájmy, než nám prezentují. Plný počet nedám, protože první třetina filmu není tak úplně zajímavá...na obrátkách začal příběh nabírat až s odhalením Gunové a i tak se nešlo dost do hloubky. Přesto jsem vcelku spokojený. PS: S tím, co udělala Gunová nesouhlasím, za hrdinku ji rozhodně nepovažuji, její čin byl velmi hloupý a vnesl nebezpečný precedens. Lidi jako ona by neměli rozhodovat o tom, co je a co není správné.

Podraz je pradědeček Dannyho parťáků, tzn. film o podvodnících, kteří jsou tak sympatičtí a fikaní, že jim fandíte. Obvzlášť, když se rozhodnou okrást podstatně méně sympatického darebáka. Takže zápletka je sice relativně veselá a budete mít radost, že to všechno klaplo...to ale (v mých očích) na žánrovou nálepku komedie nestačí. Snad se bude někomu zdát dostačující, že děj provází neustále se opakující motiv veselého klavíru a že se najde pár momentů, které mají evokovat grotesku; postavy sice mluví, ale zvuk nahrazuje zmiňovaná odrhovačka. Ani to mi zase tak funny nepřipadá. Resp. před těmi padesáti lety to bylo asi osvěžující, ale dnes z tohoto filmu ocením "jen" šikovně vymyšlený podvod a možnost vidět po dlouhé době Roberta Redforda a Paul Newmana v akci. Přesto, nebo právě proto, nelze hodnotit hůř, než za 4*.

To co tento film nejvíc sráží, je žánrová nevyhraněnost, nesmyslná stopáž a dle mého názoru i výběr režiséra. Tento námět potřeboval Spielbergovu hravost a cit pro fantasy. John McTiernan dával mnohem víc důraz právě na akci, hláškování a nějak u toho zapomněl na příběh. Což je škoda. Poslední akční hrdina totiž není jen parodií na akční filmy. Je to vtipné fantasy, které si utahuje nejen z herců, ale obecně ze způsobu tvorby filmů a ze všech klišé, které vás napadnou. A činí tak s lehkostí a přátelsky. Sálá z něj láska k filmu a je vidět, že si to tvůrci užívali. Mimo hromadu narážek, které pochytil běžný divák (z nichž některé bohužel sežral dabing), najdete i pár fanšpeků, které znají ti zasvěcenější. Arnold byl bezva volba, ale pravdou je, že jeho postava byla skvěle napsaná a umím si místo něj představit téměř kohokoliv z akčních ikon té doby. Místní hodnocení je vcelku tvrdé, ale asi chápu, co se stalo. Většina lidí čekala v souvislosti s herci a tvůrci, něco jiného. Podle mě tento film zraje a stojí za to mu dát další šanci.

Nějakým řízením osudu, jsem před mnoha lety viděl nejdříve druhý díl. Díky velmi podrobně popsaným obsahům (na ránu pěstí, milí distributoři), je to ale jedno. Ve skutečnosti nedělá Nezvratný osud zajímavým filmem ten jednoduchý koncept, ale spíš způsob zpracování a vynalézavost při vymýšlení "sklízení" obětí. Většina školitelů BOZP má k dobru spoustu historek, jak se dá na pracovišti přivodit úraz. Od vhození vajglu do záchodové mísy na které sedíte a kam předtím kolega vylil hořlavinu, po podříznutí se vlastní bruslí, při pádu na ledě. Když se takové věci opravdu stanou, což teprve když zapojíte fantazii? U Nezvratného osudu jsem ale mnohem víc oceńoval spíše to zpracování. První půlhodina měla vynikající atmosféru; skvělá hudba, která mi evokovala nejlepší Silvestriho kousky a parádní načasování. Ale cca od poloviny filmu, sice pomalinku, ale s každou další minutou začala atmosféra uvadat. Ano, smrt číhá na každém kroku; je to sice morbidní, ale divák se zájmem sleduje, odkud ta finální rána příjde. A ona může s trochou smůly přijít téměř odkudkoliv, což je pro mě paradoxně důvod, proč by mě sledování dalších úmrtí nebavilo. Takže jsem ocenil i to, že tvůrci věděli kdy přestat. (což neplatí pro producenty ...pět pokračování)

Podivuhodný počin. Sam Neill se tady přetahoval s Jack Nicholsonem o pomyslný titul nejlépe zahraného šíleného spisovatele, k čemuž mu velmi pomáhal vtipný...myšleno chytře poťouchlý scénář, nabitý mnoha narážkami. Právě postava Trenta a Carpenterovo vynikající zpracování, posouvá Šílenství mezi hororovou klasiku. Pár lekaček, občas potvora, hrátky s realitou i časem...vše prodchnuto zneklidňující atmosférou; těžko hledat nějaká srovnání, nebo se pokoušet analyzovat, jak se podařilo stvořit film, který má tak blízko k béčkovým filmům a současně je jedním z nejzajímavějších hororů vůbec. Vlastně se mi jedno srovnání nabízí. Horizont události. A to nejen díky Sam Neillovi. V obou filmech režisérský um převažuje nad scénářem, ale přesto se podařilo stvořit atmosférickou podívanou o temnotě, na jejíž intenzitu není člověk připraven. Šílenství sice není ani zdaleka tak explicitně brutální, ale ten emociální dopad se u mě moc neliší.

Existuje pět fází vyrovnání se se smutkem (popírání, vztek, smlouvání, deprese a smíření). I když by se to dalo aplikovat i při hodnocení současné úrovně (nejen) ruského filmu, já si při sledování Legendy o drakovi vystačil s trojfázovkou. A to v pořadí: rozčarování, smíření se a odpuštění. Prvních dvacet minut jsem byl velmi rozčarovaný. Opět smrtelně vážně se tvářící a superpředvidatelné fantasy, potažené digišedí. Homo bookinga nutně musí napadnout, proč ti rusové blbnou s vymýšlením "nových" fantasy příběhů a nehrábnou do ruských bylin a nekonkurují Ironmanovi a ostatním americkým kašparům postavami, které jsou tak skvostně přepálené, že je vedle nich cpt. Amerika trapný instruktor pilates. Ilja Muromec, Dobryňa Nikitič, Aljoša Popovič... každý by zasloužil celovečerák a pak týmovku. Neee, místo toho je tady unylý příběh o unášení pannen drakem. Paradoxně se to ale zlepšilo od chvíle, kdy se z fantasy stala romance na ostrově. Tvůrci to trochu rozvolnili, občas žertík a ona ani ta romantika člověka nezabije...zvlášť, když se herci povedli... . Takže když jsem se smířil s tím, že se žádná akční fantasy řež konat nebude, začalo to být snesitelné. V českém dabingu, podotýkám. Nu a co finále? Kdyby se pořádala olympiáda v psaní předvidatelných scénářů, tak by družstvo DDD zvítězilo i bez použití zakázaných látek. Ale...já jim odpouštím. A ani nevím proč. Možná mi zkratovaly mé cynické obvody a nemám chuť být zbytečně kritický, protože je to jen bezelstně romantická pohádka s fajn postavami i herci. Víc humoru a 4* bych dal bez váhání...takto jen blýskavé tři.