Tom Hardy

Telefonní budka z Wishe…

Strašně těžko se tomu filmu přichází na chuť a současně ho nedokážu úplně nemít rád. Je obecně známo, že Murphy ve své době projekt spíše sabotoval, zatížený řadou profesních neúspěchů a místo, aby jako Axel film energicky táhnul, tak schválně podehrával. A je to znát. Jde o jediný díl, ve kterém nemá Axel pověstné komediální výstupy, kterými by přehrával ostatní. Také zamrzí absence Johna Ashtona, ale Hector Elizondo byl více než slušnou náhradou. Prostředí zábavného parku z toho dělá tak trochu dětský film (hlavně v porovnání s drsnou Scottovou dvojkou, což je vidno hlavně na scéně, kdy Axel zachraňuje děti na ruském kole), ale zase jde o natolik unikátní kulisu, že ji nelze úplně zavrhnout. Kde Murphyho Axel nestíhá, tam naštěstí zkušený Landis alespoň dávkuje vtípky okolo, aby to celé trochu vyvážil. Není to úplně klasický Policajt v Beverly Hills, ale pořád má v sobě určitou komediální bezprostřednost, jakou osobně ve čtyřce postrádám. Plus tu alespoň funguje záporák a staří známí z předchozích filmů. Slabý díl? Ano. Ale ne vyloženě mizerný. 60 %

Furiosa pracuje nečekaně. V podstatě zahazuje všechny prvky, které dělaly předchozí díl unikátní a namísto nekonečného adrenalinového tripu volí cestu metodického vykreslení příběhové fresky jednoho zničeného světa. Dobrý nápad, který střídá osobní perspektivu s větším záběrem - pokud jsme minule byli taženi vlastně jen jednou cestou, tentokrát jakoby koukáme na vše z druhé strany a různých úhlů. Jenže se tam toho upřímně moc neděje. Jsou to podrobněji rozepsané věty, které už jsme slyšeli, ale v mých očích ne dostatečně, aby mi daly víc, než původně rozseté střípky ve Zběsilé cestě (o fungování jednotlivých měst a jejich obyvatelích se nedovíme za celou dobu prakticky nic, zásadní dějové zvraty jsou pravidelně řešeny mimo obraz nebo triviálně). Mnohem víc, než "nacpeme do filmu, co nám stopáž dovolí", bych něco takového chtěl vidět pořádně rozpracované v seriálovém formátu. Film pro mě pocitově zkouší všechno a nic pořádně. Včetně té akce, která se chce také vymanit z okovů milovaného předchůdce, ale tím, že ji Miller na sílu připravil o klíčovou hudbu, akorát nechtěně zodpověděl na otázku, jestli by Zběsilá cesta tak dobře fungovala bez úderného soundtracku. Podle všeho ne. Na Furiose je vidět hodně úsilí a osobního přístupu. To se vždycky cení. Ale na rozdíl od Duny jsem se do jejího světa, navzdory veškeré snaze, nedostal o nic víc, než ve Zběsilé cesty. Rozhodně jsem se ale mnohem víc nudil. 50 %