Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (27)

plakát

Fantom opery (2004) 

Mlhavě jsem si pamatovala klip se Sarou Brightman ještě z dětství. Ta hudba z loďky se mi zaryla hluboko do paměti. Neslyšela jsem ji do okamžiku, kdy jsem si koupila DVD Joela Schumachera. Až na hudbu mě ten film nudil, poslechla jsem si hlavní hudební téma a přehrávání stopla. Nijak mě to nezaujalo a zdálo se mi, že se tvůrci až přespříliš vzhlédli ve filmovém muzikálu Moulin Rouge. Prakticky shodně pojatý začátek, včetně probarvení obrazu, kdy děj přechází z přítomnosti do minulosti. Po týdnu mi to nedalo a film jsem si pustila znova. Pravděpodobně jsem se trefila do romanticko-masochistického rozpoložení své mysli, protože až napodruhé se mi otevřel svět operních div a mystické atmosféry divadelního prostředí. Schumacher muzikál sice zpracoval poněkud kýčovitě, ale mám pocit, že to k takovému žánru prostě patří. Například tolik kritizovanou maškarádu považuji za jeden z vrcholů. Ačkoli má film spoustu much (ten hřbitov se jim fakt nepovedl, přišlo mi to jako kulisy z brněnské pohádky), obsazení hlavních hrdinů je natolik povedené, že Joelovi těch pár přehmatů odpustíte. Emmy Rossum se pro tuto roli pravděpodobně narodila (i když po herecké stránce nic moc – tři výrazy a dost) a Gerard Butler se pro mě stal objevem roku. Pravda, nemá školený hlas, ale když si na jeho podání zvyknete, najednou pochopíte, že takhle nějak jste si Fantoma vlastně představovali.

plakát

Exmanželka za odměnu (2010) 

Takových peněz za reklamu a propagaci a taková nuda :-( Na tenhle film jsem se těšila. Ale přišlo jedno velké zklamání. A) komedie, kde se zasmějete všehovšudy 2x, není komedie. Navíc všechno „vtipné“ bylo celkem dobře předvídatelné B) pár nabouraných aut není akce. Jenom pomačkaný plechy a naprosto zbytečný hazard se životy kaskadérů C) tak nedotaženou zápletku by vymyslel i Troška! Závěr vyšuměl do ztracena, pořád jsem čekala, že se ještě něco stane. Nestalo D) Jennifer Aniston mi ve filmu připomínala vyzrálou ženu po padesátce a působila hodně unaveně. U Butlera se zdržuji komentáře, byl by naprosto neobjektivní (kvůli němu si ty dvě hvězdy nedokážu odpustit). Závěrem mě těší jenom jedna věc – neplatila jsem za lístek do kina. Tentokrát by mě to opravdu mrzelo!

plakát

Gamer (2009) 

Buďme k sobě upřímní. Všechny filmy prostě nejsou a ani nebudou vycentrovaným uměleckým zážitkem s hlubokomyslnou pointou, nástinem sociální diskriminace nebo exkurzí do mozku mentálně vyjímečných nebo extrémně vyšinutých lidí. A ne vždy máte náladu na Přelet nad kukaččím hnízdem nebo geniálního Lynche, který si stejně dělá z lidí srandu. Takže pokud máte chuť jen se tak nechat bavit, moc u toho nepřemýšlet a odmítáte si pustit v televizi seriálové škváry, Gamer vás rozhodně neurazí. Napínavé to je, o tom snad nemusíme polemizovat. Sex je tam taky, určitou myšlenku to má, tak proč tento film hned zařadit do šuplíku béčkových stupidních filmů pro efekt?! Občas mám pocit, že většina přítomných už apriori usedá do kina nebo před compa s pocitem, že pokud to není filmový počin hodný Miloše Formana etc, do odpadu s tím! Sumasumárum - zábavných 95 minut.

plakát

Mulholland Drive (2001) 

Pochopit Lynche ... tak to jsem vzdala ještě před shlédnutím Mullholand Drive. A film mě v tom jenom utvrdil. Lynchovi se zase povedlo nekompromisně vybičovat moje nervy, napínat je k prasknutí a pak si na ně jedním prstem vydrnkat "SILENTIO". Má to nějakej smysl? Má VŮBEC NĚCO nějakej smysl???

plakát

Sex a Lucía (2001) 

Naprosto strhující drama, úžasná kamera, bílý ostrov "zapomnění". Tomuhle filmu snad nelze nic vytknout. Sexuální scény jsou odvážné, ale ne pobuřující nebo laciné. Film je natočený s lehkostí, dává prostor hercům i prostředí, aby se spolupodíleli na dokonalém uměleckém zážitku. Doporučuji se dívat na tento film osamotě, abyste si jej mohli pořádně vychutnat. Nejlépe se sklenicí dobrého vína.

plakát

Kachní sezóna (2004) 

Kino Oko, cca pět lidí v hledišti, já lehce posilněna (nikoli stravou ani nápoji) a 90 minut naprostý pohody a souznění s hlavními představiteli. Natolik si cením té vzpomínky na perfektně strávené odpoledne, které mi svou jednoduchostí, srozumitelností a naivitou káplo do noty tak, že se na Kachní sezónu radši už nikdy nepodívám, abych si to nekazila :-) Už jenom při psaní komentáře se mi autmaticky zvedají koutky úst do připitomnělého úsměvu :-)

plakát

Harry Potter a Princ dvojí krve (2009) 

Hned na začátku musím upřesnit svůj vztah k „sáze“ Harry Potter. Protože na tom, jak celou tuhle mánii vnímáte, poměrně dost záleží. Člověk, který nikdy nečetl žádnou knihu spisovatelky Rowlingové bude přistupovat k filmu poněkud jiným způsobem, než fanoušek, rozuměj já :-), který knihy četl minimálně dvakrát a příběh má jakžtakž srovnaný v hlavě. Takže za mě, za fanouška, tohle byl stoprocentně NEJSLABŠÍ film z potterovské rodiny. Věřím, že se nedá věrně zfilmovat celá předloha, to bychom si museli vzít na kino dovolenou, ale takovýhle paskvil!!! Prakticky celý film mě vytáčely různé detaily a nesmysly. A hlavně Doupě!!! Panebože, koho to napadlo??? Děj příběhu naprosto nerovnoměrně rozprostřený, prakticky se to zvrtlo v romantickou komedii o ničem, hlavní motivy a náboj v pr***. A s tou temnotou už mě taky štve. Závěrem – naprosté rozčarování! PS: Zajímalo by mě, jak by filmový Harry Potter vypadal, kdyby s prvním dílem začal právě Yates...