dadinka

No, moc daleko jsem se ve sledování nedostala. Ještě že to všude v reálu nevypadá jako v New Yorku, kde ženám vadí, že muži hledají jenom sex a povrchní krásu, a přitom se samy chovají stejně...

Hezká romantická komedie. Kate Winslet je naprosto dokonalá v roli hodné, pěkné, milé, ale nešťastné dívky zamilované do člověka, který si ji ani zdaleka nezaslouží. Pěkný je taky kontrast mezi slunečným L.A. a zasněženou Anglií. (Hned bych taky odjela někam "na výměnu"). A moc se mi líbila linie se starým slavným sousedem. Ale postava Jude Lawa je až moc dokonalá a proměna Cameroniny producentky v rodinný typ trochu neuvěřitelná. Stejně jsem jim ale všem ten happy ending přála... (A profesionální deformace dělat si trailery z vlastního života byla zábavným osvěžením)

První půlku filmu jsem sledovala jakoby zvenku, přes clonu odtažitosti postav. Pak se ale děj přesune do čínského vnitrozemí. Smrtící cholera, velké oči malých sirotků, nešťastná paní Faneová, nešťastný pan Fane a domorodci, kteří nedůvěřují cizincům. Velkým kladem Barevného závoje je fakt, že se zbytečně nemluví a nevysvětluje. Je to krásný snímek o lásce a o těžkém prosazování dobrých úmyslů v cizí kultuře.

Tenhle film asi není pro každého, ale mě tahle černobílá žánrově nezařaditelná podívaná dostala. Paříž v odstínech šedé je poetická, chování Angely naprosto neotřelé a Andréova francouzská vyřídilka příjemná. Místy je tam (zvlášť při opětovném shlédnutí) trochu moc takových těch "hlubokých řečí", ale stejně se vždycky v tom vtipně, zasněně a lehce fantasticky odvíjejícím se příběhu ráda ztratím.

Čistá krása sestávající z dvou hereckých výkonů a kamery. Ač je to téměř beze slov vyprávěný příběh, chápete vnitřní myšlenky obou hrdinů "ztracených" ve světě naprosto jiné kultury a mentality. Beznadějnost stavu "alone in a crowded place", pocit naprosté osamělosti uprostřed neonů, mrakodrapů, nočních klubů i klášterů a pocit naprosté cizoty mezi lidmi (šílený režisér, přeochotná hotelová obsluha, tv moderátor, mladí Japonci, staří Japonci, všichni Japonci...) Mladí manželé se od sebe postupně vzdalují a dlouholetý vztah se proměnil v řešení barvy koberce. Tempo je velmi, velmi pomalé, bez akce nebo vnějších emocí, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout. Velké obdiv režisérce a Scarlett s Murrayem.

Vcelku klasický průběh romantického filmového vztahu (setkání, sympatie, zamilovanost, krize, usmiřování...) obohacený o výborné vedlejší linie bratr-sestra/otec-syn/tragická smrt matky. Pattinsonův skvělý melancholický a rozervaný hrdina, který se ale dokáže i pustit do akce (konfrontace s otcem), milá a pěkná de Ravin, vnitřně zlomený Cooper a úžasná Ruby Jerins (proč se jména dětských herců píšou nehledě na důležitost až na konec výčtu postav?). Mrazivý úvod v metru (klidně by se mohl pouštět coby krátkometrážní film sám o sobě), okamžik, kdy vám to při pohledu na školní tabuli všechno dojde a následující vzdalující se záběr Pattinsona. Závěrečné dovětky by tam být nemusely, ale nezmění konečný silný dojem a vztek na všechny extremisty světa.

Největší předností filmu je dokonalá Diane Keaton, jejíž postupná přeměna seriózní, distinguované rozvedené spisovatelky přes nespoutanou milenku po nešťastně teenagersky zamilovanou ženu je velice realistická a velice vtipná. U série záběrů, kdy se pustila do psaní v naprosté hysterii ale i s vědomím "už vím, o čem píšu", jsem se královsky bavila. (Dost uživatelů tu tohle místo kritizovalo, ale jak můžete vědět, jak se chovají všechny ty navenek klidné ženy plné vnitřního zoufalství, když jsou v celém domě samy? Připomnělo mi to jisté chvíle z vlastního života;)) Nicholson, Peet, Reeves a McDormand předvedli také skvělé výkony. Dialogy byly vtipné a inteligentní, tempo příjemné. Do průměru mi to ale sráží to, že jednoduše nedokážu pochopit rozhodnutí hrdinky. Kdyby to byl mladý povrchní hezoun versus starý dobrý úžasný muž, neváhala bych ve prospěch druhého, ale zapomenout na večeři s okouzlujícím, inteligentním, obětavým a až dokonalým nápadníkem kvůli sobeckému sebestřednému muži? Pardon, ale to tedy ne...

Od filmu v romantické edici DVD jsem tohle nečekala. Po jeho sledování máte pocit, že termín "žili šťastně až do smrti" je jen pro naivní děti a že skutečné vztahy jsou plné sobecké lásky, vzájemného zraňování se a krutých pravd. Je vidět, že základem je divadelní hra - kromě čtyř hlavních hrdinů jsou ostatní postavy a vlastně i prostředí jen podružné a doplňují atmosféru. Čtyři herecké hvězdy ale hrají opravdu hvězdně a perfektně vystihují své hrdiny, kteří jsou nečernobíle lidští, někdy protivní, někdy k politování. Přesto uneseně sledujete výčitky svědomí Julie Roberts, živočišného Clive Owena, zdánlivě bezstarostnou Natalii Portman i Jude Lawa, jehož postava "to všechno vlastně spustila". Nesouhlasím s názorem v některých komentářích, které Lawův výkon hodnotí jako nejslabší, spíš je jen jeho hrdina nejméně sympatický. Zpočátku si myslíte, že sledujete příběhy dvou velkých lásek, které obě začaly romantickými náhodami. Postupně ale nevíte, s kým vlastně sympatizujete, kdo patří ke komu a jaký konec je vlastně "dobrý" a jaký "špatný". Přesné dialogy, vtipné (seznámení v akváriu) i strhující scény (závěrečná Portman v davu).