Swansea

V povaze této práce vás nezabíjí kulky, bomby či nášlapné miny, ale roztrhává vás emocionálně na kusy pokaždé, kdy oznamujete rodinám tu nejfatálnější zprávu o jejich milovaných. Není vždy snadné dodržet všechna ta pravidla neobejmout, nedotýkat se a ani jinak nezasahovat v momentě, kdy se lidem před vámi hroutí svět. Naprosto dokonalý herecký koncert Bena Fostera a Woody Harrelsona.

Velmi nedoceněná nádhera. Jonathan Glazer -tento mistr reklamy- už po své prvotině Sexy bestie ukázal, že je pan filmař. Poklona i Nicole Kidman, které uvěříte každý pohled, každé gesto. Uvěříte jejím nevyřčeným pochybám i sžíravé touze vrátit do svého života milovanou bytost v podobě reinkarnovaného desetiletého kluka. Věřte i mně. Jsem ta poslední, která by se vyžívala ve fantasmagoriích.

Mám ráda dobře vygradovaná a překvapivá rozuzlení (jedno), ale tady snad scénáristovi muselo jebnout.

Herecké výkony jsou přesvědčivé, ale přinutit je hrát ( jíst ) zabíjačkový guláš, kyselé okurky s vanilkovou zmrzlinou a jako nášup školní rizoto je obludný.

Klucí, soudruzi...

Kanoucí slzu do slzného kanálku nevrátíš a jednou vyřčená slova do huby taky ne. Tak o to se s námi rejža podělil a dál...?

Lars von Trier umí provokovat. Jeho filmy plné viny, sebeobětování a krutostí jsou burcující, moralistní, mnohdy alegorické, kontroverzní a ... nezapomenutelné. Nejinak je to i s Dogville, kde mně ale originální pojetí film-divadlo nesedlo natolik, abych ohodnotila maximem.

Takhle podobně se cítí člověk v endogenní depresi.

Gordon Gekko, kterému " vyoperovali etiku hned po narození", mně byl v něčem sympatičtější než odborářský synek- práskač Buddy Fox.

Vždycky existuje další bomba...