GigaPudding

Tim Burton se vrací k loutkám a tentokrát i režíruje příběh podle pohádky o mrtvé nevěstě. Sice to není úplně tak super jako Nightmare before christmas, ale pořád je to velmi pěkně zpracované a předvádí to jak moc Burton dbá na dokonalost výtvarné stylizace svých filmů. V tomto filmu si divák všimne nejdřív loutek pěkně vymodelovaných podle charakterů jejich postav a následně taky zasazení do kulis městečka živých a městečka mrtvých, které mezi sebou výrazně kontrastují, protože městečko živých je v takových mdlých šedivých a modrých tónech a všichni tam jsou celí takoví upjatí zatímco v městečku mrtvých "to žije" a paleta barev obsahuje všechny, na které si člověk vzpomene. Tento kontrast není ale nějak příliš rušivě křiklavý a mezi oba světy se přechází úplně plynule. Ve světě mrtvých i víc vynikne animace postav, která je tu na loutkovou animaci v celém filmu velmi jemná a hlavně v tom světě mrtvých si animátoři mohli dělat co chtěli, protože takový kostlivec může hlavou točit všemi směry narozdíl od živých postav :). V čem je ale Mrtvá nevěsta opravdu super je namluvení postav, pro které Burton vybral ty nejlepší herce (ikdyž hlavní postavy jsou zase klasičtí burtonovci Johny Depp a Helena Bonham Carter), z nichž výborní byli hlavně lord a lady Everglotovi a ta holka co mluvila černé vdovy a mrtvou hostinskou a samozřejmě Helena Bohnam Carter, protože ta má úžasný hlas vždycky :). Celý film navíc podbarvuje velmi pěkná a přiléhavá hudba, která scénám dává hodně i tehdy, když jde jen o ten jednoduchý ústřední motiv, ale možná proto je škoda, že se ve filmu zpívá mnohem míň než u Nightmare before christmas, ale aspoň když už se zpívá tak je to zábava jako třeba kostlivcův song. Takže prostě pětka, ale Nightmare before christmas je stejně o trochu lepší. :)

Dvojka extrémně nesympatických pubertálních výrostků ze střední školy jednoho dne místo školy jde dělat bordel do opuštěného blázince, kde najdou spoutanou zombie ve sklepě. Přinejmenším zajímavý nápad, ale to co se ve filmu děje dál je prostě příliš hloupé. Ve filmu se nevyskytuje ani jedna jediná sympatická postava, všechny do jedné jsou otravné, na hlavu a s děsivými dialogy a ty dialogy jsou nejspíš tím, co film zařazuje pod hororový žánr. Téměř všechny dialogy jsou tu totiž opravdu strašidelným způsobem špatné a úplně mimo místu, čímž z postav dělají ještě větší ťuldy bez nápadu nebo motivace. Občas, to znamená asi tak dvakrát za celý film, se v jejich hovorech objeví něco zajímavého, ale následně je to zabité nějakou úplnou stupiditou, kterou si autoři vymysleli, aby nějakým způsobem mohli tohleto natáhnout na hodinu a půl. Dokonce to někde kolem prvních 40 minut vypadá, že se diváka snaží navnadit na nějakou předvídatelnou pointu, ale nakonec utopí i tohle a přijdou s nějakou vlastní pointou, která je předvídatelná až teda v těch posledních dvaceti minutách no :), každopádně je ale hloupá a nemá absolutně žádný účinek na diváka, nejen kvůli tomu, že je tak šíleně průhledná. Co je na filmu ale úplně nepochopitelné je využívání jednoho pianového motivu a jakéhosi kytarového cajdáku, oba jsou totiž výhradně používané jen tehdy, kdy se do scény absolutně nehodí. Pro příklad: naši dva slizcí honimírové objeví zombie a co se nestane, začnou se zaplavovat fucky až nakonec jeden druhému dá pěstí a řeší se co se teda s jejich nově objevenou živou mrtvolou stane a do tohohle hraje teskné piánko. Takhle to vypadá i ve zbytku filmu. Jeden z těch dvou honibrků, ten jakože "hodný", se taky půlku filmu opravdu potlouká po škole a doma, kde jsou úplně nesouvisející scénky s chlastajícím otcem a podobně a pak samozřejmě pokukování po jedné ze spolužaček, která ale má očividně dost rozumu na to, aby se od něj držela dál, jenže celá její postava tam je čistě účelová. Film není hororem kvůli tomu, že obsahuje zombie nebo že obsahuje jednu lekačku (třikrát opakovanou během deseti sekund) nebo, že zombie někoho kousne (to není spoiler, na to jsme čekaly jak na druhý vánoce v téhle nudě), ale prostě proto, že je tak děsivě špatný se špatnými herci a vůbec vším, jen ten nápad zůstává, který dával autorům prostor vůbec třeba nějak prozkoumávat morálku lidí, co by se dostali do takovéhle situace, nebo to prostě brát z nějakého psychologičtějšího hlediska, ale oni si bohužel zvolili cestu nudy a bídných dialogů jako náhradu za úplně absentující příběh.

V halloweenském městečku největší show za celý rok dělá Jack Skellington, ale dělá to už tak dlouho, že ho to vůbec neba, ale všechno se změní ve chvíli, kdy náhodou objeví cestu do vánočního městečka a rozhodne se, že tentokrát bude vánoce dělat on. Nakonec je z toho jedna z těch nejzábavnějších a nejbizarnějších vánočních animovaných pohádek a ještě k tomu je to muzikálová pohádka s vtipnými písničkami :). Příběh je docela krátký a přímočarý, ale díky skvělé práci s loutkami, výtvarnou stylizací a detaily ve scénách je z toho nakonec velká zábava, protože bez jakýchkoli zbytečných nebo natahovaných scének se k divákovi dostává do detailů propracovaná vtipná pohádka o strašidlech, co si chcou udělat vánoce a do toho si ještě zazpívají velmi pěkně zvolenými hlasy, zvlášť pokud jde o Jacka Skellingtona, Oogie boys a Oogie Boogieho. Pokud jde o ty detaily ve scénách, tak to nejsou žádné drobnosti, které by musel člověk nějak zvlášť pozorně hledat, ale spíš jde o to, že výtvarná podoba scén je někdy třeba i úplně jednoduchá a přitom obsahuje různé zajímavé nebo vtipné detaily v dekoracích nebo činnostech postav. Písničky jsou vtipné a plno jich má i silné melodie, co by si člověk mohl hmmkat :). Nightmare before christmas je totiž úplná pecka, kterou stojí za to koukat na každé vánoce, protože se nikdy nemůže okoukat už jen díky té své úžasné výtvarné stylizaci a kvůli loutkám a do toho navíc ještě přidává plno vtipů a zábavných songů, takže to nemůže nedostat pětku. :)

Mladý pár, který se vrací domů, netuší, že na něj čeká překvapení. Zažije noc plnou strachu, protože po cestě nenabrali párek echtovních vidláků zpracovaných až parodickým způsobem, kteří stopovali u silnice a do toho si sborově chroptěli. Hlavní hrdina, "drsnej" jak kdyby měl svaly, se ve své noci hrůzy několikrát proběhne nahoru a dolů po schodech, protože do jejich obydlí se dobývá neznámý "přízrak" velmi dramatickým stylem hlavou proti zavřeným dveřím. Takovouhle noc hrůzy zažívá asi kdokoli bydlící poblíž nějakého místního notorika, takže až takový napínavý příběh, při kterém možná i nám bude běhat mráz po zádech, to nebude, zvlášť když je to jen o statických záběrech polehávání v posteli a běhání nahoru a dolů. Skutečným fantomem sídliště totiž je hlavní hrdina, který se rád po nocích proběhne mezi barákama v trenkách. Buď jsem nepochopila autorský záměr, nebo to prostě jako "horor" selhalo. A zase tu byla ta velmi podivná práce se zvukem zpomaleným a s ozvěnou.

Prohra je námětově nejspíš asi opravdu vážná, ale bere se až příliš vážně, jak už tu v komentářích padlo. Obsah tohoto videa je zase neúměrně natáhlý vzhledem k obsahu, ale tentokrát se alespoň dění maličko proměňuje a nějak postupuje dopředu. Co ale rozhodně tomuto dění neprospívá je úplně absolutní předvídatelnost, která asi fakt nemohla být záměrem autora, když v úvodním slově vůbec ani nenaznačuje co je hlavním námětem. Rozhodně ale nebude žádným spoilerem, že jde o HIV po nechráněném sexu na jednu noc, protože hlavní hrdina má napsáno na čele "budu podvádět" už ve scéně loučení se svou přítelkyní a prakticky polovina následujících záběrů diváka přímo natlačí tady k tomuto odhalení ještě dřív než se tak opravdu stane i kdyby byl ten divák snad i slepej. Okamžitě poté jde hlavní hrdina do nemocnice, takže divák už ví o co jde a může to v klidu vypnout a to je hlavní chyba, protože tímhle absolutně skončí jakákoli zápletka nebo "drama". Následuje už jen dojezd do těch patnácti minut stopáže, ve kterém si divák všimne především velmi špatných herců a podivným způsobem napsaných dialogů. Chápu, že je to amatérské video, ale na autorově místě bych asi nenechávala všechno na prvním správně odrecitovaném (odrecitovaném, ne zahraném) dialogu s tím, že máme hotovo, protože takhle to prostě nemá vůbec žádný účinek. Zaslouží si to ale určitě lepší hodnocení než video Destiny, kterému nechci dávat odpad, aby měl autor aspoň teda něco za snahu, protože tady se alespoň trošku něco děje a posunuje se to dopředu přinejmenším lehce se měnícím prostředím. :)

Hrdinou tohoto dramatu je mladý muž, který přijede na chatu, aby mohl uskutečnit svůj ďábelský plán spočívající v nasávání levného chlastu, kouření levných cigaret, jezení levného kabanosu a chleba. Maximálně pětiminutový materiál roztáhnutý na čtvrthodinu prostě nudí, protože pokud v tom mělo být nějaké napětí, bylo zabité právě táhlostí a přemírou zbytečných záběrů na to jak hlavní hrdina chlastá a jí, aby se nakonec dostal jakože k tomu hlavnímu, což se odbude během jedné jediné minuty. V této poslední "dramatické" minutě mě vážně ale zarazila, když nepočítám "plánované" rupnutí v bedně v chajdě postavené na armádním arzenálu, velmi podivná a rušivá práce se zvukem, která vážně netuším, co měla znamenat nebo jaký byl v tomhle autorský záměr, ale fakt to asi dvakrát dramaticky působit nemohlo, když to svou ozvěnou zabilo jakoukoli naději na záchranu tohoto videa spíš než válející se pár na louce. Prostě zívačka.

Těšila jsem se na Edge of darkness, protože se měl Mel Gibson vrátit znovu jako drsňák, ale poměrně vlažné ohlasy mě vždycky odradily se na to kouknout až doteď, no a teď jsem zjistila proč vlastně příběh poldy, co se chce pomstít za smrt své dcery, nedostal nějak závratně pozitivní známky. Je totiž hrozně takový obyčejný a zas tak "drsný" to taky není jak by člověk od tohoto námětu mohl čekat. Mel je občas správňák a občas drsňák, jenže mezi těmahle dvěma polohami přepíná tak nějak náhodně, což občas vyzní trochu moc prvoplánově. Další problém je taková trochu předvídatelnost a jindy zase trochu přestřelení někam, kde by člověk čekal spíš trochu "reálnější" nebo uvěřitelnější přístup, ale bylo potřeba nacpat dva a půl krát delší minisérii do dvou hodin, tak Mel musel trošku spěchat a pak to bylo tak nějak umělé nakonec a ten spěch ještě ke všemu semtam zabije nějaký ten zajímavý nápad nebo postavu. Moc na "edge of darkness" nevypadá ani sluníčková atmosféra jasně prosvětlených denních scén a spousta sentimentálních vložek, které trochu rozmělňují něco, co mohlo být oldschoolovým thrillerem s drsňáckým poldou. Takhle to vypadá, jak kdyby edge of darkness bylo úplně trapný, ale jako dá se na to koukat docela fajn, jen je v tom prostě hrozně znát úplně zabitý potenciál a nápady, což z toho ve výsledku udělalo jen dost obyčejnou detektivku tentokrát ale s maličko přestřeleným zakončením. Ghost writer měl všechno, co měl mít i Edge of darkness, který navrch ještě mohl přihodit policajta s bouchačkou na cestě za pomstou, ale takhle vyhrává na celé čáře Ghost writer.

Ani po třetím kouknutí to prostě nemůžem dostat nad *** :). Před tímto posledním kouknutím ještě pro jistotu bylo koukání na všechny takešiho filmy co máme doma, ale prostě i tak je to jen nesouvislá změť scének odkazujících na všechno možné, pochopitelně většinou na tvorbu Takešiho Kitana a to nejen pokud jde o filmy, které režíroval, ale odkazuje taky na cokoli čím se zabýval, takže se začíná od Veselých vánoc pana Lawrence a pak se skáče přes úplně všechno. Stepující tanečníci, kluk převlečený za gejšu, jakuzáci, klauni, housenky, protivná "manželka", sumisti z takešiho hradu atd. atd. Všechny tyhle scénky nebo klidně i úplně nesouvislé sekundové záběry odvolávající se k něčemu kitanovskému jsou na sebe naplácané jen tak jak si Takeši asi vzpomínal na svou kariéru s kamarádama u piva a podle toho to vypadá i dál, protože čím víc piv, tím víc housenek a větší zmatek. Některé scénky jsou vážně moc vtipné, i když jsou úplně absurdní, nevztahují se k žádnému ději a samy jsou klidně bezdějové. Jiné ale jsou taková natáhlá nuda a to platí pro velkou část druhé poloviny filmu, která je fakt táhlá a dochází v ní nápady a nějaká vtipná rozsekávka přijde jenom zřídka. Takeši si tu prostě dělá legraci z vlastní tvorby, z kinematografie a zábavního průmyslu, dělá si legraci ze stereotypů v určitých žánrech, ale nejvíc ze všeho si dělá legraci z diváků asi jako když klaun promluví takešiho hlasem že "co na mě tak civíte? myslíte že mě tahle práce baví?" :). Pro diváka, co nezná Takešiho filmy je to naprosto nekoukatelné, přinejmenším ne za střízliva, a pro ty, co znají jen jeho režijní tvorbu je to pořád málo pochopitelné a pro ty, co znají všechno od 2beatu přes takešiho hrad až po Zatoičiho je to nepochopitelné stejně, protože to ani nemá dávat smysl ale jen připomínat a parodovat vlastnoručně vybraný Kitanův best of :).

Příběhů o lásce je ve filmu velká spousta, ale málokteré jsou tak tragické jako tři příběhy v Kitanových Loutkách. Film začíná scénou loutkového divadla bunraku, které předznamenává úplně odlišnou formu, než jakou Takeši Kitano obvykle točí svoje filmy, dokonce je to oproti zbytku jeho filmů úplně skoro nekitanovský stand alone. Loutková předehra se změní ve tři oddělené, ale přitom vzájemně důkladně provázané příběhy o lásce přetrvávající a zároveň hrozně tragicky smutné. První částí je příběh mladého Macumota, který se pod tlakem rodičů rozhodl vzít si dceru svého šéfa a mít tak zajištěný kariérní postup na úkor své původní snoubenky Sawako, která se po této události neúspěšně pokusí o sebevraždu, což na ní zanechá vážné psychické následky a Macumoto po zjištění co se stalo okamžitě odjede za Sawako a rozhodne se být s ní za každou cenu, i když jí nemůže pomoct. Tato dvojice se pak stává tak trochu "průvodci" i v příbězích jakuzáckého šéfa Hira, který se podobně jako Macumoto rozhodl pro kariéru na úkor své přítelkyně a na stáří vzpomíná na svůj předchozí život a snaží se odčinit svoje chyby. A posledním tragickým hrdinou je silniční dělník Nukui beznadějně zamilovaný do mladé popové hvězdičky Haruny, která je pro něho příliš nedosažitelná, ale jako všichni aktéři těchto příběhů i on dostane svou šanci za určitou cenu. Loutky mezi ostatními Kitanovými filmy vynikají především tím, že do popředí staví pouze náznakové emoce a vztahy mezi postavami a úplně vytěsňují prvky přítomné ve zbytku jeho tvorby. Velmi důsledně se vyhýbá veškerému násilí a úplně odstraňuje jakýkoli humor a taky je skoro bez epizodních scének, které když už v tomto filmu jsou, tak nejsou ani trošku humorné. Hlavní důraz je tu na melancholii a velmi extrémní podoby silné lásky vrcholící až k divadelně tragickým vyzněním jednotlivých příběhů, zvláště toho o Macumotovi a Sawako. Přes takhle zvláštní podoby lásky se odráží podobenství o trochu reálnějších mezilidských vztazích a působí to velmi melancholicky a silně dojemně. Tomu pomáhá jemná barevnost scén, která sice je velmi různorodá, protože se scény odehrávají v různých prostředích a hlavní část děje je na podzim s barevným listím, ale zároveň nijak nepřehlušuje pohled na samotné postavy, takže jsou scény a pozornost diváka zaměřené především na dvojice ústředních postav a i ve velkých otevřených prostranstvích je to takto velmi intimní. K tomu ještě nějaká ta melancholická hudba, melancholické postavy v melancholických příbězích a k tomu ještě kopa další melancholie navrch. Loutky jsou taková jímavá smutná pecka, která to z diváka neždímá, ale nakonec mu to napálí přímo do obličeje v trochu extrémnějším stylu, než by člověk o filmu o lásce čekal. Je to prostě jeden z nejkrásnějších a nejsmutnějších filmů o lásce jaké existují a Takeši Kitano tu vytvořil jeden ze svých nejlepších filmů (a tohle píšem asi u většiny kitanových filmů no :)), ikdyž trošku nekitanovským způsobem. :)

Madonna ve svém modrofialovém období a s jedním se svých nejlepších alb živě v Londýně. To asi samo o sobě stačí na pětku :) ale kdyby to náhodou ještě pořád někdo nepobral tak tomu může stačit hned rozjezd videoprojekcí a světel na začátku jejího vystoupení, protože už při Get together se rozjedou taková světla a barvy, že ve spojení s odrazem na ploše pódia je moc krásný obraz :). Tomu pochopitelně pomáhá i perfektní nasnímání celého vystoupení, ale i bez něj by to prostě byla Madonna se svou show a v téhle navíc přichází s velmi pěknou vizuální stylizací, perfektní choreografií a slušným i když trochu jednoduchým konceptem. Dál samozřejmě tanečníci a jejich kreace na kolečkových bruslích, průlezkách nebo sólovky v "confessions" části, těm se nedá vytknout vůbec nic. Symbolika, kterou Madonna na téhle show využila, je hodně taková přímočará jako tanečnice zahalená v arabských šatech a zavřená v kleci, známý kříž a trnová koruna nebo "přetahovací" choreografie tanečníků se symboly judaismu a islámu. Tyhlety věci se daly využít i trochu víc sofistikovaně, ale naštěstí jsou použité alespoň vizuálně pěkně a do celé show zapadají. Co ale vystoupení tak trochu škodilo bylo zaprvé to příliš okaté antibushovství, které působilo spíš jen vulgárně, než aby to měl být nějaký opravdový postoj a pak taky Madonna s kytarou :), tu by radši měla mít jen jako jevištní rekvizitu než aby na ni opravdu hrála :). Vynahrazuje se to naštěstí ale novým modernějším zpracováním klasik jako Like a virgin a Erotica. Ale prostě celá barevná, světelná a hudební show je to super a při kouknutí na dokument o přípravách každého vystoupení z Confessions tour i člověk co nemá rád Madonnu musí ocenit její perfekcionistický přístup k jakékoli činnosti, kterou zrovna dělá, protože výsledek prostě stojí za to. A úplně nejhlavnější chyba byla, že jsme ji tehdy nestihly a viděly jsme ji až na růžové Sticky & sweet tour :).