TheKleofa

První animák, na který jsem se podívala dobrovolně. A neudělala jsem chybu. Největší zásluhu na tom mají bez debat překrásné na emoce intenzivně útočící barvy, neokoukané animace, pro Evropana exotické prostředí a v neposlední řadě - díky bohu za to - konečně trochu originální zpracování příběhu o soudržnosti jedné rodiny.

Nepovedená kopie Prokletého ostrova. Atmosfericky i herecky za čtyři, nicméně ten zbytečně roztahaný a nakonec vlastně i dost nezajímavý příběh, který z žádného úhlu pohledu nedává hlavu ani patu a mě osobně svou nesmyslností poměrně rozladil, výsledný efekt dost sráží.

Příběh obyčejnýho života zasazený do příjemně barevných kulis sociálního dramatu kdesi na středozápadě kalifornie. Divákům hledajícím ve výstupech filmového průmyslu únik od reality se může popis problémů jedný dospívající holky zdát nudný, protože v něm nenajdou žádnou velkou akci, prvoplánové vzrušení, ani černobílé charaktery. O to víc mě ale snímek nadchnul, protože život není o hyperbolách a parabolách, ale o obyčejných zdánlivě nevýznamných událostech a setkáních, které ovšem mohou budoucnost (nejen) dospívající dívky intenzivně ovlivnit - a málokdo o nich dokáže na plátně smysluplně vyprávět. Uznávám, že film spíše pro holky..anyway, Saoirse fantastická a ostatní herci jí zdatně sekundují.

Pro mě nejnudnější zombie film, co jsem viděla - vlastně se tam po celou dobu nic neděje (ne, dvě hodiny zdrhání před zombiky skutečně není děj). V porovnání s knížkou skutečně o ničem.

Neoriginální, nudné, až k pláči předvídatelné a klišoidní. ubulená hlavní hrdinka mi lezla celou dobu na nervy. uznat by se daly snad jen některé efekty.

Koukat se na Jessicu Chastain mě nikdy neomrzí a její herecké schopnosti jsou skvělý bonus. Film běží zběsilým tempem, kdy divák nestíhá pochytit ani všechny dialogy, natož věcné detaily příběhu. Nicméně dvě dvacet uteklo jakoby nic a mně bylo nakonec líto, že "už" to končí. Jen samotný comming out hlavní hrdinky na lavičce v parku ve společnosti otce psychologa, který měl odhalit podstatu celého dosavadního děje, byl pro mě dost banální a nějak jsem tomu prostě nevěřila.

Jedna z těch slabších kingovek. Děj se odehrává na deseti metrech čtverečních, hlavní hrdina má po celý film stejný výraz a už od první scény víte, jak to dopadne. Vlastně je to docela dost nuda podtrhnutá nevhodně vybranou hudbou. Znovu vidět opravdu nepotřebuji.

Geniální umělecké dílo, jehož každá jednotlivá scéna by se mohla promítat v nejlepších uměleckých galeriích. Takže mi bylo celkem fuk, že samotný příběh (jestli se vůbec dá nazvat příběhem) nestál za nic. Vynikající Paul Dano ve vedlejší roli.

Asi je jedno, na čem je člověk závislý, vždycky je to stejné a vždycky je to cesta do pekel. Málem jsem psychicky nevydržela sledovat přes dvě hodiny někoho, kdo soustavně sám sebe úmyslně zabíjí..Možná ten film budí natolik rozporuplné reakce právě proto, že alespoň trochu nějaké závislosti je v každém z nás, což si v drtivé většině případů nechceme přiznat. Nicméně, není snadné natočit o tomhle tématu film a přitom neupadnout, jako stovky předchůdců, do klišé nebo do parodie sám na sebe, u toho se brát vážně ale nemoralizovat. Za mě se to v tomhle případě povedlo. Denzel Washington byl sázka na jistotu.

Distributor píše "drama/komedie". K smíchu tam teda nebylo vůbec nic. Možná se divák jen hořce pousměje nad tím, jak realisticky tohle psychologické drama líčí běžný partnerský život se všemi jeho zdánlivě banálními okamžiky, které mohou ovšem jako "lavinu" spustit efekt motýlího křídla... Příběh sám o sobě by nestačil, ale nečekaně statická kamera v kontrastu s plíživě dramatickou hudbou dodávají filmu na hloubce a závažnosti a kulisa dechberoucích francouzských alp se nikdy neokouká. Emoční zážitek.