Queendom

Možná bych se měla omluvit Wrestlerovi, kterej, když to vezmu kolem a kolem, byl aspoň originální. Druhá (a lepší) polovina Warriora mě samozřejmě vtáhla bez milosti a při každý ráně v kleci mi běhal mráz po zádech, svíral se mi žaludek i moje holčičí pěstičky. Jenže předvídatelnost děje a klišé kam se podíváš udělalo z tohohle sportovní dramatu prostě jen další, dobře natočený sportovní drama a to by teda na katapult do první dvacítky nejlepších filmů stačit nemělo.

A to teda žere. Velký překvapení, který mi napoprvé ukrátilo cestu Studentama na trase Praha - Brno. Napodruhý, v klidu domova, se mi dokonce potvrdilo, že to rozhodně nebyl jen zabiják času.

Podruhý vylouhovanej čaj taky nechutná stejně dobře jako ten první. Ale když máte žízeň, tak se to dá.

Celoživotní vášeň, kombinovaná s pokorou. Neuvěřitelný. Doufám, že si Chris splní všechna svoje přání, i když se bude celej život snažit překročit (nebo přelézt?) svůj vlastní stín.

Pro mě zatím nejlepší výkon Jane Fondové. Jinak mě to ale tak trochu minulo. Atmosféra vystavěná výborně, ale do zoufalství hlavní hrdinky jsem se nějak nedostala, proto pro mě konec filmu zůstane nepochopen.

Ověřená režisérská ruka Guye Ritchieho jako by ztěžkla a zvážněla. Ne že by to bylo na škodu, ale postrádám tady míru nadsázky, na jakou jsem u něj zvyklá. No a taky by se už nemusel tolik vykrádat. Příště už by mě to mohlo i štvát.

Já chci víc! Víc takovejch záležitostí, u kterejch jako by se kamera vyskytla jen náhodou. Bravo.

Tohle je ten typ filmu, kterej řekně mnohem víc beze slov. A když se k tomu začne mluvit, máte zaděláno na návštěvu vlastního psychoanalytika Tak tíživej tenhle film je. Leze pod kůži, pomalu, plíživě. K mojí škodě jsem před nedávnem viděla hodně podobnej film Imaginary heroes a to mě celou dobu ze zážitku vyrušovalo.

Vizuální lahůdka, kterou místy kazí utahanej i když paradoxně překombinovanej děj. Gwyneth pro mě nikdy nebude symbolem femme fatale, ale tady se našly sexy momenty.

Skvělej nápad, bohužel nevytěženej, místy až naivní (nejvíc mě rozsekalo socialistické dělení v závěru). Ale i tak jsem se bavila, možná i díky tomu, že jsem film viděla na velkým plátně. P.S. to běhání na dvanácticentimetrovejch šteklích musel bejt digitální trik, ne?