Damielka

Přátelé, ano, přiznávám, sklouzla jsem na zcestí a jednu dobu (asi půl roku v kuse) jsem tento seriál jako posedlá sledovala a dokonce si před každou dovolenou richtovala video, aby mi ani jeden důležitý 30minutový díl neutekl. Musím tomu dát aspoň tři hvězdičky (tu čtvrtou si odpustím, abych nebyla už za úplnýho úchyla), protože jsem skutečně prožívala všechno, co se v tom seriálu semlelo a někdy jsem i tu slzičku uronila. Uvědomuji si, že takové přiznání je asi sebevražda, leč nemohu jinak. Stalo se, odeznělo to a věřím, že se to už opakovat nebude, protože vím, že podobné seriály jsou naprostá vymývárna mozku a brak, který je dobrý leda tak pro znuděné důchodkyně (moje babička třeba milovala Esmeraldu, chudinka). Tak ještě jednou pardon...

Co dodat? Tenhle western mě dostal hlavně svou hudbou a kamerou. Když se dívám v onom strhujícím finále Bronsonovi a Fondovi do očí a poslouchám tu překrásnou melodii, naskočí mi husí kůže, udělá se mi knedlík v krku a mám co dělat, abych se nerozbrečela (před mým otcem tvrďákem to prostě nejde, jinak bych se určitě neudržela). I když westernům nerozumím, Tenkrát na Západě je určitě jeden z nejlepších.

Tenhle film jsem viděla asi už pětkrát, ale pokaždé jsem ho probrečela. Tom Hanks si prostě dobře vybírá a jemu ani jeho hereckým (a neméně skvělým) partnerům nemám co vytknout. Všichni z té své "trošky" vykouzlili symfonii, která ve mně po každém shlédnutí doznívala ještě několik hodin. Knížky Stephena Kinga mám moc ráda, ale jen málokdy se mi film líbí tolik, jako předloha. A tady se to rozhodně povedlo. Bravo, Franku!

Nemůžu si pomoct, ale mně tyhle filmy připadají stupidní. Nejsem žádnej puritán, ale ukazovat nadrženýho, onanujícího středoškoláka, který si to střídavě rozdává s ponožkou a jablečným koláčem, nebo předvádět, s čím vším se dá míchat pivo (fanta to není), to mi nepřipadá vtipný, ale spíš trapný a trochu nechutný. Jednu hvězdičku dávám, protože znám i horší filmy a druhou proto, že se u toho můj milej pubertální bratr tolik nasmál. A pro něj to holt Weitzovi točili.

Všechno trochu moc přitažené za vlasy a vyhoněné ad absurdum. Ale to už je holt úděl americké pásové výroby. Matthew McConaughey coby přeslazený správňák Ed, který se stane idolem celého amerického národa díky reality show, bojuje proti televizní společnosti a o srdce dívky svého bratra. A co myslíte, jak to dopadne? No jak jinak než dobře. Ed skončí v posteli se svou láskou, celá Amerika se semkne u obrazovek a skanduje jeho jméno. Jediný, kdo se mi ve filmu líbil, byl Martin Landau na vozíku a s kyslíkovým přístrojem na zádech. Jeho hláška, kdy u svého nevlastního syna Eda žehlí mámin úlet v mládí: "Mámě vinu nedávej. Byl jsem neodolatelnej", byla jedna z mála, u které jsem se od srdce zasmála. Špatná nebyla ani Jenna Elfman v roli Edovy lásky. Woody Harrelson, kterého mám jinak ráda, mi ale v tomhle filmu a v této roli nějak nesedl. Chvílemi byl jako vystřižený z pubertální slátaniny American Pie a to je pro něj trochu škoda.

Skvost české kinematografie. Tohle můžeme natočit a pochopit opravdu jen v Čechách (a Moravě a Slezsku, abych neurazila). Jedna geniální hláška za druhou, skvělí neherci a situace, které nevymyslíš. Jednu půlku filmu jsem se smála, druhou lapala po dechu z neotřesitelné a trochu tragikomické logiky některých scén a hlášek. Protože to dá přece rozum, že..."Když si to ty lidi rozkradli, tak to nemůžou vyhrát."

Milan Šteindler opět skvělý. S tím svým kukučem se opravdu ztratí jak mezi puberťáky, tak důchodci a v roli milovníka je prostě boží. A pak že se Milan "ještě nevyhranil"!

Na tenhle film jsem jen náhodou narazila, když jsem po dlouhé době zapnula televizi. A děj mě dokázal po chvíli doslova přišpendlit k obrazovce a vtáhnout do poutavého děje, který nic neuspěchal a napínal mě až do konce, o kterém jsem sice tušila, že bude smutný, ale který předčil všechny moje divoké fantazie. Naprosto mě dostal výkon krásné Calpernie...ač v mužském těle, i tak v ní bylo víc ženské, než v kterékoli z nás. Úplně jsem chápala vojáka Barryho, který se do ní na první pohled zamiloval. I mě Calpernie okouzlila a po dlouhé době (naposledy v Sekretářce) jsem vztah dvou lidí prožívala tak silně. O to víc, že to bylo podle skutečné události. Víc takových filmů s neznámými, ale o to opravdovějšími herci! Dávám pět.

No to snad ne?! Tohle že mají být hrůzostrašní mravenci? To už by se člověk víc bál při Zlatovlásce, kde mravenečci slibují Jiříkovi svou pomoc. I ve filmu Což takhle dát si špenát jsou oproti téhle slátanině doslova špičkové triky! Už jsme si s přítelem pouštěli ke scrabblím horší ptákoviny, ale tahle jednoznačně vede. Člověku při sledování Skleněné pasti sice běhal mráz po zádech, ale ne hrůzou, nýbrž z představy, že tohle mohl nějaký režisér a producent myslet vážně.