darkrobyk

-Můj syn a doktor!- Stará sonda vyslaná kdysi ze Země byla ve vesmíru poškozena. Po čase se spojila s jinou sondou, která měla odlišné úkoly. Výsledek? Vraždící stroj, pro něhož jsou biologické jednotky nedokonalé, a tudíž je třeba je sterilizovat. Motiv, jenž se stal základem pro první celovečerní Star Trek. Kirk překvapí Spocka svojí perfektní logikou....

Démon v podobě klauna se vrací a divák se dozví i vznik tajemné skříňky a proč je v ní démon uvězněn. Tedy hlavně proč je uvězněn tak, že se z ní může dostat. Kdo ví, nastaví na víku své přání a pak už jen stačí poskytnout démonovi oběti. Žena s rakovinou si po získání skříňky přeje uzdravení, její syn se stává dohazovačem démona. Dívka Amy se stejně jako ostatní dostává do ohrožení, akorát že na postavu, které by měl člověk fandit, moc sympatiemi nehýří. Nejlepší výkon podal Matt McClure v roli syna Edgara. Jeho psychopatický úsměv je vpravdě slizký. Škoda nevyužité možnosti ohledně gore, takže probodnutí, vyrvané oči nebo podříznutí jsou tak nějak bez šťávy. Standardní kamera a velice dobrá hudba. Variace na první díl, ale o něco slabší. Uspokojí asi jen nenáročného diváka, nebo toho, kdo chce lehkou jednohubku. 2,5*

Protože Sabrina je dvakrát, hrozí srážka říší. No, přijít to muselo. Teď jde o to, která ze Sabrin bude obětí, jinak chaos smete neprosto vše. Trochu ve stínu zůstává Lilith, na niž čeká něco strašlivého...

Klasický béčkový horor, který jako by vypadnul z 80. let. Čertík (démon) v krabičce potřebuje šest obětí, aby ukojil svůj hlad a zůstal zase zavřený. Mladík Casey nastoupí do muzea, kde se krabička, no, ona je to pořádná krabice, nachází mezi věcmi k vyhození. Podaří se mu ji otevřít, ale tím uzavře smlouvu s Ďáblem (démonem). Dva lupiči pozdě zjistí, že si vybrali špatné muzeum. A to je teprve začátek. Slušná kamera, dobrá hudba a spousta mrtvol. Za samotný konec dávám samostatnou hvězdu navíc.

Ve světle současných událostí je tenhle díl pro mne opravdu děsivý.... Snad ani netřeba psát, koho zde Blackwood připomíná. Kéž bychom měli kámen reality, který by mohl vytrhnout z noční můry dnešní svět.

Doktor Jarret dělá ve své laboratoři genetické experimenty. Jedním z jejich výsledků je pes Max, který má DNA od dalších živočichů, a tak běhá a skáče jako jaguár, výborně vidí i slyší, dokáže se maskovat jako chameleon a místo moči má kyselinu. Televizní redaktorka Lori navštíví tajně laboratoř za účelem natočení reportáže o zneužívání zvířat, nakonec si ale Maxe odveze domů, když jsou na útěku před doktorem. Max je ale dokonalý a velmi inteligentní stroj na zabíjení, a tak oběti na sebe nenechají dlouho čekat. Spolknutí kocoura, násilník u nákupního centra nebo pošťák jsou jen začátek běsného řádění, nemluvě o papouškovi... Svižný film, kde je třeba ocenit práci se psem. Jestli tedy někomu připadal přítulný, když cenil zuby, od huby mu lítaly sliny a oči měl podlité krví, tak tedy mě ne. Trochu zklamal Henriksen, jelikož jeho toporný výkon byl otřesný. Snad jen v úplném závěru byl přesvědčivý. Samozřejmě je to film, a tak leccos lze odpustit. Pěkná kamera a výborná hudba. Dobré. dodatek: právě jsem si přečetl, jak tibetská doga na Liberecku brutálně napadla ženu...no...už toho psa vidím v ještě horším světle...

Tak konečně dorazilo Lovecraftovo monstrum! Jeden z nejtemnějších dílů se po většinu doby topí v šeru a tmě, kterou prosvětlují jen plameny svíček a ohně. A koho pak si temná bytost vybere? A zatímco Temnota hrozí, postaví se proti sobě vyslanci Pekla a čarodějky pod ochranou Hekaté. A dojde i na vivisekci! A kdopak si vzpomněl na Vetřelce.... Sláva Hekaté!

Sociální drama se v téměř poslední třetině promění na variaci Johna Wicka, Somráka s brokárnou, pana Nikdo a další mstitele bezpráví. To je OK, jen ta cesta k vykydlení hromady chlapů je poněkud delší. Autoři se asi nemohli rozhodnout, co by chtěli natočit - drama o muži sžíraným traumatem, nebo vybíjenou. Obě části tak dělí hranice, co nedovoluje řádně se do filmu ponořit. A to pomíjím absenci kladných postav. Babička činí hloupá rozhodnutí, vnučka se stýká se svoločí, a tak by měla být ztrestána, a pan Čistič má pocit, že asi spasí svět. Na krev dojde, ale žádný velký jatka se nekonají. Na jedno podívání, když zrovna není nic jiného po ruce...a ten rap byl naprosto otřesný. 2,5*

Darby je v léčebně pro závislé, a když zjistí, že její matka je ve vážném stavu v nemocnici, uteče v noci z léčebny, sedne do auta a vydá se za ní. Jenže sněhová bouře ji zastaví a ona na doporučení policie zajede do nedalekého střediska, aby ji přečkala. Když zjistí, že v dodávce je svázané děvče, začne si tipovat, kdo ze čtyř přítomných je únosce. To ještě netuší, že se při tom dopouští první chyby. Solidní thriller uprostřed sněhu jako dělaný na sledování v únoru. Nechybí krev, střelba, hřebíkovačka, drogy a blbej polda. Že za blbost se platí pozná více postav, ale pak už jim to může být jedno....napínavé, rychlé a nekompromisní. Nic, co by už v nějaké podobě člověk neviděl, ale kdo má rád napětí, film si užije. Tedy ta krvavá stopa byla téměř nekonečná.... 3,5*

Marian Dora je dekadentní umělec, který v souladu s tímto směrem nachází krásu ve špíně, hnusu, zvrácenosti a smrti. Ve většině svých snímků nezobrazuje nic jiného, než naturalistický pohled na věčný koloběh života a smrti. Tohle je zřejmě jeho nejpoetičtější film, v němž lyrické záběry přírody střídá příběh tří postav. Zatímco příroda je zdánlivě klidná a záběry na krajinu, rostlinstvo, hmyz i zvířata v mlžném oparu, který jak zlaté šípy probodává slunce, lahodí oku, tak ve skutečnosti se pod touhle nablýskanou slupkou skrývá neustálý boj o život plný brutálního násilí a následné smrti. Neznalý divák by se tak mohl dočkat zážitku, který jen tak nezapomene. V momentě, kdy postavy klesnou do bahna ( a to doslovně), nastává chvíle postupného zmaru. V některých scénách jsem si musel vzpomenout na Kanibaly, Dora jde samozřejmě ale ještě dál. Řadu symbolů, jak už je u něho zvykem, si lze vykládat po svém. I tenhle snímek je tedy možné chápat jako filmovou báseň. Další z temných drahokamů na rudém náhrdelníku Dorovy tvorby.