Thirteen

Chci zpátky svých 110minut života. Ani akční scény to u mně nezachránily - snad nejzbytečnější film roku 2012, příšerně zahraný a přehuštěný otravnýma patriotskýma kecama.

Vizuálně velmi krásné, zajímavá myšlenka jejíž potenciál by se dal určitě zužitkovat daleko lépe. Během sledování jsem byla ochotná zapomenout na to jak moc mi je Kirsten Dunst ve všech filmech nesympatická a odpustit celé to LoveStory klišátko, co se skrývá zřejmě za celou pointou tohoto snímku (možná mi něco uniklo, ale žádný jiný vyšší princip se tam podle mne nijak víc nerozvíjel) ....avšak konec, ten konec, snad ho tu ani nechci propírat a budu u tohoto filmu vzpomínat jenom na ty hezké obrázky Paralelních světů :)

Jak to rict ve zkratce, krásnej Will ..zmatenost.. nuda... přehnany hrani na city.. A pak člověku dojde, že pod tou hromadou srdcervoucích scén, který začínaj snad první minutou a končej poslední minutou, je něco podezřeleho.. ááá ano, bingo...vlastně je to strašně dlouhý laciný klišé, i kdyz by nemuselo... myšlenka je v podstatě docela pěkná, zajímavě příjemné herecke obsazeni a také celkem dobře odehrané, ale bylo to až tak moc přepumpovaný těma silnýma emocema.. až moc přehnaně rádoby epický a dojemný ...až mam z toho pocit, že jsem byla tak trochu podvedená, že se mně pan režiser snažil ošálit tím, že mi podstrčil dokonaleho Willa Smithe, který bude tahounem celeho snimku a zakrývat veškerá jeho negativa... Avšak jedovatá medúza v akvárku byla ohromně efektní

Téměř každá scéna, jakoby byla z mého života. Je možné, že celý film jsem si říkala " Jo! vím o čem mluvíš. " a díky tomuhle pocitu sounáležitosti, porozumění, zadostiučinění (či jak to správně vyjádřit) ... mi celý ten příběh přijde tak osobní a tak nějak "jedinečný", scénář a dialogy přesné, trefné a reálné, snad všechny role - hlavní i vedlejší- perfektně odehrané...Anebo je tenhle film jako horoskopy? že se v něm má vidět každý. Ať tak či onak, film mě donutil zamyslet se, vyvolal spoustu zvláštních pocitů a mám dojem, že není z těch, na které snadno zapomenu.

Mám ráda sportovní dramata ze zápasnického ringu. Když opomenu všechna ta klišé, kterým se v tomhle žánru už asi nedá uplně vyhnout. To, že celý šampionát vyhraje nešťastný, typický americký tatík od rodiny s krásnou ženou, dětma a barákem na hypotéku - jež už nezvládá splácet, který chce prostě jen dál žít svůj americký sen a zapomenout na mindráky z dětství. A kvůli tomu je odhodlaný nechat se po pár měsících tréningu klidně zmrzačit těmi největšími trénovanými zápasníky. atd atd... Myslím, že se nad tím dá přimhouřit oko a věnovat se v tomto filmu spíše příběhu o životech znesvářených bratrů vs. jejich špatneho otce, kteří k sobě po letech hledají cestičku a odpuštění. Osobně mne zaujal nevíc výkon Nicka Nolteho - na mne působil asi nejvíc uvěřitelně, jeho role mě dojímala, především scéna, kdy se pohádá s Tommym u hracích automatů. Avšak nejvíc top scénou bylo bezesporu poslední kolo finálového zápasu - perfektní kamera, záběry tváří, ze kterých jde tolik silných emocí, že i beze slov řeknou vše co je potřeba..a především.. ta hudba! Mark Isham mě podruhé (po Crash) dohnal k slzičce na krajíčku.