Kaka

Mnohem zajímavější, než spirituální odbočka jednoho z protagonistů, která v realistické procedurální drámě o makléřích zabijácích vypadá jako pěst na oko, je výborná práce s vlivy médií a davovou psychózou, která začala ve chvíli, kdy nekalé informace o Axovi vypluly na povrch.

Díl, který zceja jasně a čistě ukazuje, že US attorney je bezpáteřní hovado a systém kolem něj (tedy myšleno státní aparát) je nastavený tak, že vytváří další a další bezpáteřní hovada, kteří jsou vlastně často ještě mnohem horší, než dotyční bad guys.

Po vysoce nastavené laťce předešlého dílu přece jen příliš filmová, učesaná a účelová epizoda, která pochopitelně má své hodnoty a najde si fandy bez problémů, avšak chybí tu silnější vedení příběhu a smysluplnější rozhodování hlavních hrdinů. Především úvod působí, že se děje senzace, jen aby se mohlo něco nového rozehrát.

Pochopitelně výtečně natočená schůzka setkání titánů je hlavní highlight celé epizody a byla zvládnutá výborně, s patřičným vyhrocením.

Výborná manévrovaná, ale něco mi říká, že reálné tradování je přece jen trochu jiné a ta rychlost a dynamika tu byla příliš na škodu. Nezasvěcený divák pak ztrácí absolutně přehled o tom co se děje, potažmo mělo dít.

Nezapomenutelné cameo Metallicy a k tomu nutkání provést něco co by se mohlo brutálně vymstít a ve finále síla neučinit tak - mimochodem to vše vyobrazené vynikajícím, skoro až "ze života" realistickým způsobem.

Bitva (zoufalých) manželek, která byla trefná, dobře vypointovaná a dokonale výstižná. Zároveň parádně přehledná přehlídka vlivu a moci díky pozici, statusu a pochopitelně penězum.

Tradičně pomalejší dvojka, kde přichází na řadu x dalších postav a přichází jakoby nic mrknutím oka, takže divák se v polovině druhého dílu začně nehorázně ztrácet vejménech, které tam létají všemi směry jak na běžícím páse. Puzzle, které se dají poskládat, ale bude to stát usilí a trvat nějakou dobu.

Absence kladných hrdinů, nepředvídatelnost, machinace a intriky ve světě velkých financí. Postavy zřejmě v budoucích dílech urazí ještě značný kus cesty a celé se to pravděpodobně zamotá 20x tam a zpátky, ale už pilot to rozvrhuje tak dobře, ze bude velká zábava sledovat každý zvrat. Takzě směle do toho.

Dark Waters těží primárně ze tří věcí. Obtloustlého, huhňavého a parádně hrajícího Marka Ruffala, jehož advokát zprvu sice moc nevypadá, ale čím déle se hra rozehrává, tím neústupnější nakonec je. Vynikající, až černobylsky ponuré atmosféry a pochopitelně faktu, že se to celé odehrává v dlouhém časovém spektru a je to based on true story. Úctyhodná procedurálka, které by občas možná prospělo trochu ostřejší tempo, ale obsah sdělení hovoří naprosto za vše.