Madluska

Bohužel, tentokrát jen za 2*. Omlouvám se všem milovníkům jednoduššího humoru, ale mě prostě rány baseballkou do hlavy, koketní pomrkávání důstojníka na zloděje a všechny ostatní "vtipné" scény nějak nebavily. Tyhle laciné fórky bych dokonce byla ochotná snést, kdybych ovšem chápala, proč postavy jednají, jak jednají. Což se po celou dobu trvání filmu (k mojí veliké lítosti) nestalo. Všechny ženy zde byly vykresleny tak prapodivně, že musely být protivné nejen divákům, ale i divačkám (včetně feministek). Abych ale jen nehaněla: Francouz Leon chrlil jeden britsky suchý fórek za druhým a vlastně celý nápad s uťápnutým chudáčkem, který se díky prostoduchému smolařskému zloději dovede emancipovat, je dobrý. Jen to zpracování se holt nepovedlo...

Film o tom, že vztahy jsou hravé a komplikované. Taky film o tom, že stereotypy světem vládnou (starý muž a mladá rajda? neúspěšný spisovatel v krizi středního věku a jeho múza?) a že ne každá pohádka má dobrý konec, ať už to znamená cokoliv. Pozor, při téhle hořkosladké pohádce možná přijdete o pár iluzí (ačkoli právě ty někdy "zabírají víc než léky" :-)). P.S.: Prostředí a hudba vyšly na jedničku, ale nepochopila jsem, proč Hopkinse daboval Vladimír Brabec...

Nádherná filmová báseň, ve které se mísí krása obrazu, hudby a silného příběhu. Příběhu, v němž se s podivuhodnou lehkostí odkrývá dramatický příběh zrady a slabosti a v němž se stejně nenuceně střídají role vyslýchajícího a vyslýchaného. Nevím, co víc k tomu dodat, tenhle film mi vzal slova. P.S.: Jediným škraloupem (pro mě dost citelným) bylo obsazení Milana Mikulčíka a Anny Šimonové, jeLikož netoLeruji, jestLiže uměLec nezvLádá vysLovovat hLásky (v jejich případě bylo "L" opravdu nesnesitelné).

Přiznám se, že Lars mě docela dostal. Možná za to mohlo už jméno (znám nádherného hafana Larse - pyrenejského horského psa), možná Larsova (Ryanova) psí kukadla, možná příjemný a nevtíravý hudební doprovod (David Torn) a možná celá ta zvláštní atmosféra filmu, která mi z nějakého nepochopitelného důvodu (snad kvůli všudypřítomnému sněhu a sychravému počasí?) připomínala poetiku severských hořkosladkých "komedií". Celý příběh byl sice hodně přitažený za vlasy, ale myslím, že Larsovi musí fandit každý, kdo má aspoň kousek citu v těle.

Pořád uvažuju nad tím, k čemu tohle všechno. "Synekdocha" je totiž v mnoha ohledech počin takřka dokonalý, především co se kostýmů, masek a hudby týče. Herci stárli přesvědčivě a Jon Brion tenhle příběh zmaru a samoty doplnil nepopsatelnými melodiemi ("I'm just a little person, one person in a sea"). Jenže mě prostě tenhle film neskutečně štval a štve mě pokaždé, když si na něj jen vzpomenu. Protože tak nějak vůbec nevím, proč vůbec vznikl, zdejší světy ve světech byly ještě chaotičtejší než prostupování snů v Inception! Tudíž jediný klad, který v tomhle filmu spatřuju (kromě výše uvedených), je ten, že jsem díky jeho zhlédnutí mohla líp pochopit jednu epizodu Community... P.S.: Madluško, pamatuj si, tenhle film nechceš vidět znova! (I když jeden herec vypadal jako chlápek, co mluví ve výtahu o dužnatých listech fíkovníku. :-D)

Syndrom vyhoření je prevít! Ze sympatického mladého učitele udělal politováníhodnou lidskou trosku a smažku. Nejsilnějším momentem je scéna, v níž si učitel kupuje fet od třináctileté studentky. Tehdy jsem si uvědomila, že jeden člověk může k druhému pociťovat zároveň opovržení i lítost. Half Nelson je prostě syrový příběh o tom, že i učitelé (kteří by v ideálním světě byli dokonalí, aby mohli být svým studentům příkladem) jsou jen lidi, slabí a chybující, který ale přináší naději v podobě pootevřeného konce. P.S.: Ryan Gosling je fajn, protože tady nosí hodinky na pravé ruce. Tečka. :-)

Tenhle experiment byl na můj vkus experimentální až příliš. Myslím si, že nápad s rozděleným obrazem je výborný, ovšem tady mi mnohdy připadal poněkud zbytečný a "pozornostodvádějící". Uvítala bych, kdyby režisér využil dvě kamery jen ve scénách, kde se pohledy hlavních postav skutečně liší, protože by film byl mnohem stravitelnější. Bohužel nám uvařil spíš guláš, což je věčná škoda, protože námět nabízel mnoho možností a sliboval zajímavou podívanou. Bohužel, Canosa vedl tento "Rozhovor s jinou ženou". :-)

Z celého pokračování mě nejvíc bavil rekapitulující úvod (čili výčet všech prostředků, které se ve srovnání se lžící jeví jako zcela neúčinné a zbytečné). Je věčná škoda, že potom se umění zkratky kamsi vytratilo a i šestiminutový filmeček se poněkud vlekl. :-)

Do Grantova fanklubu nepatřím ani omylem (natož pak úmyslně a dobrovolně! :-)), nicméně filmu prostě i přes všechny nedostatky musím dát 3*. Sice jsem se s mnoha momenty srovnávala jen stěží (Sophie nakonec nevyřešila svůj předešlý vztah a zalepila ho Alexem, popový zpěvák a lamač dívčích/ženských srdcí je nakonec sympaťák a dobrák od kosti bez jediné vady na charakteru, nepočítáme-li nezbytnou dávku ješitnosti, apod.), ale čert to vem! Proč? Jednak proto, že je to prostě nenáročná oddychová romantická komedie, která si neklade žádné vysoké cíle (prostě chce pobavit a chvílemi možná i dojmout) a netají se tím, jednak také proto, že si tvůrci parádně vystřelili z kolosu hudebního průmyslu. I tak by to asi na celé 3 hvězdy nestačilo, proto kdo nesouhlasí s mým hodnocením, nechť se podívá na geniální klip: http://www.youtube.com/watch?v=xVkU8dDSC9w ! Potom třeba změní názor. :-)

Na vlásku jsem viděla sice v "pouhém 2D", přesto dávám 5* a těším se, až se na to mrknu znovu. Taky se ode dneška nedotknu nůžek a budu čekat na prince (třeba i prince-zloděje, ovšem s dobrým srdcem a milým úsměvem samozřejmě ;-))! Že to bylo černobílé? A co byste od pohádky chtěli?! Právě na to jsem se těšila - že se po delším čase (konečně!) podívám na pohádku, kde můžu hodným hrdinům fandit a "zlým hrdinům" přát špatný konec! O tom přece pohádky mají být, ne? Víc se rozepisovat nebudu, stačí si přečíst komentář Nathalie, která to shrnula dokonale (jen doplním, že já bych si navrch přibrala zelenou potvůrku do kapsy. ;-))