Teabag

Kdo četl komiksovou předlohu (které mě osobně naučila, že komiksy se doopravdy ČTOU), pak snad ani nemůže nedat 5*. Všechny charaktery (Rorschach, The Comedian, Dr. Manhattan...) totiž byly vykresleny naprosto precizně. Obvykle nijak netrvám na tom, aby filmy navlas kopírovaly svou případnou knižní předlohu. Vnímám film jako zcela svébytný způsob projevu a nerad se pouštím do srovnávání s knihami. V případě Watchmen jsem ale takový "doslovný přepis" velmi uvítal, protože se filmu beze zbytku podařilo přenést do sebe i atmosféru původního komiksu. Od Watchmen nelze očekávat příliš akce jako například v Sin City, 300 nebo Nolanově Batmanech. Je to příběh, který nám ukáže, že ani "superhrdinové" nejsou vždy "super", a když ano, tak to nemusí být zrovna to pravé. Watchmen jsou milá návštěva do "superhrdinova" obýváku, kuchyně, garáže... vznášedla/ponorky, útočiště na Marsu nebo pevnosti v oblasti věčného ledu :) A to je na nich přitažlivé.

Film, u kterého příběh je až na posledním místě. Koneckonců, kdo dával alespoň trochu pozor při dějepisu, ví, jak to dopadne už předem. Ovšem označovat film mimo jiné jako "historický"? Ehm... To chce velkou dávku odvahy. A přesto to funguje. Primární je tu totiž vizuální stránka, která je naprosto úchvatná. Gerard Butler jako Leonidas je úžasný a vlastně docela k nepoznání. Celková komiksová stylizace mě uchvátila. Frank Miller se stává mým oblíbencem. Scény jako "bouře na moři" nebo "váleční sloni" nemají chybu. Hodnotím trochu hůře než Sin City, které přeci jen strhne i svým příběhem.

Nemůžu si pomoct, ale s Romerem to jde z kopce. "Šokující" odhalení s dvojčaty, příliš drsní vojáci, nelogické chování postav, odfláknutá vizuální stránka... Je toho hodně. Jeho zombie filmy už na mě bohužel přestávají fungovat. Kde je konec The Night of Living Dead?

Filmová Mekka každého právníka. A přitom tenhle úžasný Lumetův film není ani tak moc o právu. Je o lidském chápání toho, co by mělo být odpovědností společnosti vůči osudu jednotlivce, o schopnosti stát za svým názorem a obhajovat ho v diskuzi i proti "všem", a koneckonců i o demokracii samotné. Co má být, že se film odehrává v jedné místnosti? Hodnoty v něm obsažené se neomezují jen na čtyři stěny a navíc sled bravurně vystavěných dialogů vytváří filmovou výpravu sám o sobě! Představuji si díky němu, kde mladík žil, k čemu vlastně došlo a jak. Postupně získávám i informace o jednotlivých porotcích. A vlastně jsem přesně ve stejné pozici jako porotci sami. Lumet mi umožňuje projít stejným myšlenkovým procesem jako oni. Ano, je to proces do jisté míry schématický, ale jsem přesvědčen, že jakýkoli jiný přístup by znamenal jen zmatení diváka. Je třeba si také uvědomit, že 12 Angry Men je původně divadelní hra z roku 1954 z pera Reginalda Rose. A film také divadelní hru dost připomíná. Ostatně i herci dobově a do jisté míry divadelně přehrávají, což ale není na škodu. Henry Fonda je naprosto úžasný ve svém stoicismu a ostatní jsou mu ve svých hereckých kvalitách rovnocennými partnery. A konečně, koho by nepotěšil George Voskovec, že? 12 Angry Men je tak v souhrnu film, který funguje na poprvé i na podruhé a... navždy.

Tohle není jen výborná komedie. Je to zároveň socio-kulturní sonda, která nám ryze po freudiánsku lapidárně (ale ne zjednodušujícím způsobem), upřímně (ale ne vulgárně), vtipně (ale ne lascivně) odhaluje, co všichni už beztak dávno víme (ale neradi to připouštíme) - tedy, že motivem všeho našeho jednání a chování je, aby Burt Reynolds mohl opět pořádně popohnat chlapy do práce ;) P.S. Zaručeným způsobem, jak se rozesmát, je pro mě vzpomínka na repliku vyděšené "černé spermie": "What am I doing here?"

Sin City není film pro každého. Někomu vadí komiksové adaptace, jinému ta šílená spousta krve, jiný zase možná odsoudí až groteskní charaktery. Ale všechno dohromady to prostě funguje. Rodriguez je trochu úchyl (co taky chtít od autora From Dusk Till Dawn, že?), ale to přesně Frank Miller potřeboval. Vizuálně je Sin City naprosto geniální, příběh pak na komiks překvapivě spletitý. Mimochodem, já vím, že se to nehodí říkat, ale Mickey Rourke by měl dostat Oscara, přinejmenším za... vizuální efekty :)

Přetrpěl jsem celou sérii Saw. Trvalo mi to asi půl roku, páč tohle je třeba dávat po troškách jako rybí tuk... Nevadí mi gore, ale vadí mi samoúčelnost a překombinovanost. Snaha udělat z Johna geniálního padoucha typu Hannibal Lecter byla trapná. O co trapnější ale byli všichni jeho následovníci... Tento díl potvrdil závěrečný verdikt. Kdyby zůstalo u jedničky nebo i dvojky, hodnotil bych jinak, protože minimálně prvnímu dílu nelze upřít vedle dobrého zpracování i zajímavý nápad, ale každým dalším pokračováním se celá série propadala hlouběji kamsi... raději nepsat kam. Game over. Naštěstí.

Konečně mě opět dokázal někdo nadchnout použitou handy-cam. Všemožné kopie The Blair Witch Project posledních let mi už splývaly jen v jakýsi Paranormal Awkwardity. Pět hvězdiček nedám jen kvůli relativně krátké stopáži (film by si zasloužil být delší) a nevyužitému potenciálu těch malých po zdech lezoucích "alienů". Naopak zde vytýkaná "vztahovost" filmu je pro mě něčím, co film obohacuje. I to, že se ve filmu nedozvíme prakticky nic o původu všeho, je velmi sympatické. A co je konečně další obrovské plus - reálnost prostředí. New York je krásné město a rád ve filmech poznávám místa, kudy jsem třeba i sám šel. Ve srovnání s Godzillou, kde se honička městem odehrává jen v jakési změti anonymních a pouze digitálně navržených domů - byť také na Manhattanu -, je Cloverfield něčím výjimečným.

Braindead patří mezi nejlepší hororové komedie všech dob. S celkovými 3 mil. USD se sice nejedná o typicky nízkorozpočtový film, ale Peter Jackson jakoby se snažil tento dojem přesto navodit. A to zombiím prostě sluší. Chvíle u oběda je vrchol nechutnosti, souložící zombie také zrovna nebudí touhy a scéna se sekačkou je opravdu hodně… přelidněná. Ale Braindead nejde brát vážně, jde prostě o šílenou zábavu (ne nepodobnou Jacksonově Meet the Feebles), která ale dosáhla pozoruhodné mety – nejkrvavějšího filmu všech dob. Klobouk dolů.

George A. Romero je bezesporu otcem žánru zombie hororů a osobně musím přiznat, že jsem mu bez okolků propadl. Možná je i zbytečné psát komentář ke každému „dílu“ této série zvlášť. Všechny totiž mají společné hlavně tři věci: 1) spousta zombie, 2) tíživou postapokalyptickou atmosféru a 3) obsahují obvykle snad největší filmařské zlozvyky doby svého vzniku. K prvním dvěma bodům není příliš co dodat a pokud ano, už to zde udělalo mnoho lidí za mě. Ale k třetímu: Zatímco v Day of the Dead (1985) jakoby vojáci neunesli radost z toho, že vlastní automatickou pušku (a to si, prosím, půlku filmu jen stěžují na nedostatek munice – není divu), v Diary of Dead (2007) zas přichází... ano, hit posledních let handy-cam (přiznejme si, že tenhle způsob má svoje limity, a hlavně ne každý je dokáže dobře využít – čest výjimkám jako například španělský REC). A tak by se dalo pokračovat. Nicméně právě Night of the Living Dead podobné zlozvyky, které jakoby měly Romerovy filmy protlačit do hledáčku mainstreamového diváka, postrádá. A to je dobře. Osobně mám pocit, za který mě možná leckdo bude chtít ukamenovat, že z tohohle filmu jakoby stále promlouvala Hitchcockovská škola… A to je snad ještě lépe!