Trainspotter

Hlavní ženskou roli měla obsadit Carole Lombard, ale tři dny před první klapkou roli odřekla a začala točit My Man Godfrey. Natáčení tak začalo bez hlavní herečky.

Film přinesl anglickému jazyku dvě nová slova „pixilated“ a „doodling“.

Při příležitosti padesátého výročí premiéry filmu byl Křižník Potěmkin zrekonstruován do původní necenzurované podoby s novým hudebním doprovodem.

V Německu byl film uveden v upravené podobě, z níž německé distribuční společnosti vystřihly některé scény extrémního násilí. Ze sovětských kopií byl vystřižen písemný úvod Trockého poté, co se dostal do rozporu se Stalinem. Film byl pro svůj revoluční zápal zakázán ve Velké Británii (do roku 1954), Francii (do roku 1953) a dalších zemích.

V 70. letech byly jako hudební doprovod využity symfonie Dmitrije Šostakoviče, který se s Ejzenštejnem nikdy osobně nesetkal, ačkoliv režisér v roce 1948 zamýšlel natočit film s hudbou z jeho symfonií. Šostakovič se zase údajně inspiroval v případě své "Jedenácté symfonie" s podtitulem "Rok 1905" právě u Křižníku Potěmkin.

Premiéra filmu proběhla v moskevském Velkém divadle.

Těsně před premiérou se Ejzenštejn dozvěděl, že ze závěru jeho filmu byly vystřiženy určité části, a tak je na poslední chvíli vlepil na své místo na filmovém pásu pomocí svých slin. Během premiérového promítání s nervozitou a úzkostí očekával příchod tragédie v podobě přetržení filmového pásu, ale ten nakonec zůstal celistvý a rozpadl se až po skončení projekce.

V roce 2004 bylo britské popové duo Pet Shop Boys pověřeno, aby pro film napsalo novou hudbu. Ta měla premiéru na živém koncertu s projekcí filmu na Trafalgarském náměstí v Londýně 12. září 2004.

Úžasná událost byl první film, kde Harry Cohn, tehdejší šéf Paramountu, schválil Franku Carpovi použití jeho jména u názvu filmu.

První verze scénáře Niny Agadžanové-Šutko čítal několik stovek stran, které popisovaly všechny zásadní okamžiky revolučního dění roku 1905.

Film byl natočen na státní objednávku Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany.

Pracovní název filmu byl Rok pátý.

Podnítit Slunce znovu k životu pomocí atomové bomby je dobrý nápad, ale ve skutečnosti by nálož shořela mnohem dřív, než by došlo k výbuchu.

Celý název bitevní lodi byl křižník "Kníže Potěmkin Tauridský".

Fotoaparát, který má Sarah, je kinofilmový Canon EOS 3.

Kdyby se opravdu řítil na Zemi astreroid o velikosti Texasu a vrtákům by se podařilo jej před nulovou bariérou rozpůlit, tak obě půlky letící v těsné blízkosti kolem Země by vyvolaly obrovské přílivové běsnění, v jehož vodách by zemřely milióny lidí.

Marlon Brando improvizoval při většině svých dialogů, prý proto, že mu některé repliky ve scénáři nebyly jaksi po chuti.

Námět k filmu vzešel přímo z Bertolucciho sexuálních fantazií, když prý „jednou snil o tom, že potká na ulici krásnou neznámou ženu, se kterou následně souloží, aniž by věděl, kdo je“.

V autobiografické knize „Brando: Songs My Mother Taught Me“ se píše o důvodu, proč Brando odmítl plně explicitní postelové scény a prý kvůli tomu, že jeho „penis se při natáčení scvrknul na velikost buráku“.

Podle Marie Schneider o slavné "máslové scéně" nebyl ve scénáři ani řádek a celá byla improvizací, vymyšlenou v posledním okamžiku samotným Marlonem Brandem. Ačkoliv byl celý "anální akt" jen "jako", tak Mariiny slzy jsou opravdové a zároveň dokladem jejího šoku.