Trainspotter

Krátce po evropské premiéře byli Bernardo Bertolucci, Alberto Grimaldi, Marlon Brando a samozřejmě i Maria Schneider obviněni bologneským soudem z výroby „pornografie“. Všichni ale byli brzy zproštěni viny, ale Bertolucci na pět let ztratil veškerá svá občanská práva včetně práva volit.

Marlon Brando improvizoval při většině svých dialogů, prý proto, že mu některé repliky ve scénáři nebyly jaksi po chuti.

V roce 2007 časopis Premiére umístil hlášku „Běž, přines máslo.“ na 67. příčku v žebříčku 100 nejlepších filmových hlášek.

Během natáčení se Bertolucci snažil Brandovi vysvětlit význam filmu s předpokladem, že postava Paula je Bertolucciho „mužství“ a postava Jeanne je jeho „dívkou snů“. Brando se však později svěřil, že neměl ani páru o čem Bertolucci celou dobu mluví.

V autobiografické knize „Brando: Songs My Mother Taught Me“ se píše o důvodu, proč Brando odmítl plně explicitní postelové scény a prý kvůli tomu, že jeho „penis se při natáčení scvrknul na velikost buráku“.

Když se o Bertolucciho projektu tohoto filmu dozvěděl Ingmar Bergman, nechal se vzkázat, že film by dával smysl jen tehdy, pokud by byl o dvou homosexuálech. Bertolucci odpověděl, že bere na vědomí jakoukoliv kritiku jeho filmu.

Na otázku „O čem film vlastně je?“ v rozhovoru časopisu Playboy v roce 1979 Brando odpověděl, že film je „Bertolucciho psychoanalýzou.

Jean-Louis Trintignant a Dominique Sanda neměli daleko k tomu, aby se ujali hlavních rolí.

Když Brando dorazil na první natáčecí den, měl, podle slov režiséra, na tváři „dva centimetry tlustý“ make-up. Brando, který si sám onen make-up nanesl, nechápal neutrální světelné podmínky s tlumenými světly nastolené kameramanem Vittoriem Storaroem. Bertolucci se sám ujal odstranění většiny Brandova nánosu z tváře kapesníkem.

Podle Marie Schneider o slavné "máslové scéně" nebyl ve scénáři ani řádek a celá byla improvizací, vymyšlenou v posledním okamžiku samotným Marlonem Brandem. Ačkoliv byl celý "anální akt" jen "jako", tak Mariiny slzy jsou opravdové a zároveň dokladem jejího šoku.

Paulova story, ve které se vypraví o jeho matce, jak jej učila milovat přírodu, dokreslená vzpomínkami na Paulova psa Dutchyho, který honil zajíce v hořčičném poli, je skutečná a zakládá se na vlastních vzpomínkách Marlona Branda.

Pokud se ptáte, který film byl jako první natočen anamorfním procesem, tak odpověď zní: Rozdělávání ohně, které bylo natočeno v systému Hypergonar vynálezce anamorfního objektivu Henriho Chrétiena. Formát obrazu dosahoval poměru 2,66:1, což je téměř stejný, jako formát o čtvrt století mladšího a slavného systému Cinerama.

Příhoda se zipem se údajně stala kdysi kamarádovi bratrů Farrellových.

Scéna s „gelem“ na vlasy se v jednu chvíli zdála nepřiměřená i samotným, jinak otrlým, režisérům filmu, kteří ji chtěli vystřihnout, ale nestalo se tak. Cameron Diaz (Mary) s ní však neměla žádný problém, takže nakonec ve filmu zůstala.

Producent a šéf studia FOX při premiéře prohlásil, že smích diváků byl tak hlasitý, že neslyšel půlku filmu.

První námět k filmu Něco na té Mary je se objevil již v roce 1988.

Režisér Peter Farrelly vedl casting velmi netradičním způsobem. Adeptům na role bez varování ukazoval svůj penis, aby zjistil jejich reakce, podle nichž se rozhodl, zda je obsadí. Farrelly si ale podobné vtípky neodpustil i při natáčení. Cameron Diaz (Mary) na to vzpomínala s humorem. Režisér se za své chování později omluvil.

Cameron Diaz (Mary) ve scéně se psem padajícím z okna neječí kvůli psovi, nýbrž kvůli nahému zadku, který na ni v tu chvíli vystrčil jeden z režisérů.

Cameron Diaz (Mary) prohlásila, že šlo o nejšílenější film, který kdy natočila.

Cameron Diaz (Mary) během natáčení chodila s Mattem Dillonem (Healy).